Tři filmy, které v Cannes zvednou publikum ze židle

Melancholia

Dánsko-Švédsko-Francie-Německo
Režie: Lars von Trier

Po děsuplném Antikristovi, uvedeném na canneském festivalu před dvěma lety, visí na filmových rtech Larse Von Triera celé Cannes 2011. Dánský kouzelník, jehož díla sofistikovaně bolí náhodné diváky i zkušené kritiky, tentokrát „zneužije“ žánr katastrofického sci-fi. A zkříží ho s psychologickým dramatem.
 
Příběh dvou sester má civilní začátek v „dogma“ stylu svatební oslavy na luxusním rodinném sídle. Aristokratické prostředí ale postupně zjišťuje, že se k Zemi blíží planeta s názvem Melancholia...
 
Trailer filmu je záměrně zpracován tak, že v něm pouze tušíme, jaké sci-fi se v Melancholii postupně objeví (text pokračuje za videem).
 

Melancholia - trailer

 
Co přesně to bude, o tom se můžete bavit v diskusích na facebookové stránce Melancholie spolu s dalšími pěti tisíci fanoušky.
 
Trier každopádně opět šikovně využívá reklamního hereckého mixu. Po bok aktuální hollywoodské hvězdy Kirsten Dunstové, která přitahuje diváckou a mediální pozornost, sešikoval artový herecký výkvět ze starého kontinentu: Charlotte Gainsbourgová, Kiefer Sutherland, John Hurt, Udo Kier, Charlotte Ramplingová, Stellan Skarsgård...
 
Český Aerofilms si před dvěma lety v Cannes pojistil tehdy připravovaný Trierův projekt a film ve fázi příprav zakoupil do tuzemské distribuce. Značka „Lars von Trier“ zkrátka zabírá i na dobré slovo.
 
„Krásný film o konci světa“ natočil Trier v širokoúhlém formátu – a podle dosud zveřejněných fotografií čeká na kritiky u Azurového pobřeží vizuálně znepokojivé dílo. Světovou premiéru bude mít 18. května v Grand Théâtre Lumière (www.melancholiathemovie.com).

The Tree of Life

USA
Režie: Terrence Malick
 
Americký tvůrce Terrence Malick natočil od roku 1973 všeho všudy pět celovečerních snímků. Absolvent filozofie na Harvardu a příznivec Martina Heideggera ve své filmové tvorbě skutečně nikam moc nepospíchá.
 
Výsledkem jsou nádherné filozofické meditace, kterým je vlastní panteistický úžas z přírody (Tenká červená linie, Nový svět). Snad nikdo v současném Hollywoodu si nemůže dovolit obsadit Brada Pitta a Seana Penna do impresionistické poémy o smyslu lidského života.
 
Dvouačtvrthodinový snímek The Tree of Life má skvělou reklamu již z minulého ročníku Cannes, kde byl na poslední chvíli „nezařazen“ do hlavní soutěže – kvůli nedokončeným postprodukčním pracím.
 
Trailer filmu byl zveřejněn loni v prosinci a od té doby se u něj dojalo na půl milionu natěšených fanoušků (text pokračuje za videem).
 

The Tree of Life Movie - trailer

 
Duo Pitt & Penn se v Cannes samozřejmě postará o dostatečný mediální rozruch. Je v tom ale trochu paradox a podobná strategie jako u Triera.
 
Prostřednictvím hollywoodských hvězd se zájem diváků obrací na téma, do kterého se s takovou vervou žádný hollywoodský režisér nepouští (snad ze strachu z posměchu?). Intimní historie jedné rodiny z amerického Středozápadu od 50. let 20. století do současnosti slibuje otevřít bolavou lidskou duši, ztracenou v moderním světě.
 
Zní to možná vypočítavě; to bychom ale nesměli znát Malickova předchozí díla. Co je na nich nejkouzelnější, je zvláštní introvertnost obrazu – i když se kamera často vyžívá v opulentních záběrech panenské přírody.
 
Nový Malickův film je každopádně největší „hype“ festivalu. Jen informace o tanečcích kolem zpožděné produkce a následném přetahování o datum premiéry by zabraly celý článek (www.twowaysthroughlife.com).

 
This Must Be The Place

Itálie-Francie-Irsko
Režie: Paolo Sorrentino
 
A černý kůň Cannes? Paolo Sorrentino. Italský režisérský „zázrak“, který se nepodřizuje jednotlivým žánrům, ale žánry nutí přizpůsobovat se vlastnímu tvůrčímu stylu.
 
S kinematografickou noblesou to ukázal například ve formální rozcvičce Následky lásky (2004) a především ve výborném filmu Božský, jenž získal Cenu poroty v Cannes roku 2008.
 
Po tomto vavřínu přišla větší odvaha a Sorrentino se v novince This Must Be The Place pouští do anglicky mluvené produkce – a rovnou napříč celou Amerikou s tolik vyšeptalým žánrem road movie v zádech.
 
Vděčnou hlavní roli stárnoucí rockové hvězdy Cheyeneeho, který se po smrti otce vrací z Dublinu zpět do New Yorku, ztvárnil Sean Penn (text pokračuje za videem).
 

This Must Be the Place - trailer

 
 
Na canneské přehlídce tak bude trochu „přepennováno“. Obsadit Penna do svého filmu ale musí toužit téměř každý režisér. Penn totiž zahraje cokoli a intenzita jeho projevu je výjimečná (v této herecké extratřídě se pohybuje třeba Christian Bale či Philip Seymour Hoffman).
 
Sean Penn tak možná na letošním Cannes přidá další sošku k té první, kterou z francouzského festivalu má již za film Jak ta je úžasná (1997).
 
Padesátiletý rodák ze Santa Monicy herecké ceny z velkých festivalů přitahuje. Kromě dvou Oscarů má dva Volpiho poháry z Benátek (pro nejlepšího herce) a také Stříbrného medvěda z Berlína – tehdy za film Mrtvý muž přichází (1995).
 
Pokud Sorrentino na filmu nic nepokazil, mohou kritici v Cannes čekat one-man show Seana Penna.
 
Festival v Cannes začíná ve středu 11. května – a zprávy přímo z dějiště festivalu vám budeme přinášet ihned.