Soutěž v Cannes vrcholí, nejvyšší známku má Kaurismäkiho film Le Havre

Soutěž na canneském festivalu vrcholí. V sekci Un Certain Regard se pokoušel před finále oslovit porotu například japonský rebel Takashi Miike a měl před všemi kolegy výhodu – třetí prostor. U vchodu rozdávané 3D brýle se ale v případě samurajského filmu Ichimei ukázaly být spíše na obtíž.

Film si s žádnými avatarovskými kouzly nepohrává a jeho obraz mohl být klidně pořízen „postaru“. Dvouhodinový retrospektivní příběh o cti ze středověkého Japonska je klasickým dílem s pomalu budovanou zápletkou. Miike, autor například zběsilého gore filmu Ichi the Killer (2001), se v remaku známé samurajské story držel na uzdě a natočil poctivý tradicionalistický snímek.

Humanistická pohádka

Tradice a pohled do minulosti je přímo vlastní Akimu Kaurismäkimu. Finský solitér obdivuje Roberta Bressona a Jacquese Tatiho, z moderní architektury ho bolí oči a „naštěstí je tu vždy i včerejšek“, jak říká v press kitu ke své novince Le Havre. Kouzelně prostý příběh čističe bot, který se v přístavním městě na severu Normandie ujme malého afrického uprchlíka, nelze nemít rád.

Ukázka z filmu Le Havre (text pokračuje za videem)

Le Havre di Aki Kaurismaki - Cannes Teaser Trailer

Máme-li věřit hlasování kritiků ve festivalovém vydání časopisu Screen, je Kaurismäkiho film s dosavadní nejvyšší průměrnou známkou 3,2 dokonce hlavním favoritem letošní soutěže. Lakonické dílo jako ze starých časů zde na festivalu již koupila česká distribuční společnost Cinemart.

Le Havre je vynikající v tom, jak tíživý sociální problém s obrovským závažím smutné reality (téma nelegálních uprchlíků do zemí EU) režisér proměňuje v osvobozující nerealistickou pohádku. Asi nikdo jiný neumí vyvolat filmem tolik dojemného souznění „s tím dobrým v nás“, aniž by byl patetický. Kaurismäki je dlouhodobě velkým obráncem životních outsiderů – a novodobým humanistou evropského filmu.

Japonská kinematografie má v hlavní canneské soutěži dokonce dva zástupce. Vedle Miikeho je to artová hvězda Naomi Kawase – dobře známá všem návštěvníkům jihlavské přehlídky dokumentárních filmů, která uvedla její autorské snímky v roce 2005.

Na letošním festivalu v Cannes Kawase ve středu představila hraný snímek Hanezu. Nenapodobitelná rozvolněná režie uvedla mnoho kritiků během projekce do umělého spánku a dílo po sobě zanechává zvláštní prchavý pocit neurčité melancholie z „nesnesitelné lehkosti bytí“.

Ukázka z filmu Hanezu  (text pokračuje za videem)

HANEZU NO TSUKI - HD-Teaser 2 - Naomi Kawase - Cannes 2011

Na kolik Palm má filmař nárok?

Vedle finského snímku Le Havre jsou největšími favority díla tvůrců, kteří už ví, jak chutná canneské vítězství – Lars von Trier a bratři Dardennové. Precizní Chlapec na kole od Dardennů je ale trochu „diskvalifikován“ faktem, že belgické režisérské duo už dvě Zlaté palmy má.

Trierovu Melancholii se na festivalu neodvážil téměř nikdo kritizovat a pokud by dánský mystifikátor vyhrál, byl by to pro něj už druhý nejvyšší vavřín z francouzské Riviéry.

Nezapomeňme také na Malickův americký Strom života, uvedený již v pondělí. Rozporuplné reakce někdy nejsou na škodu a porotu navíc řídí režisérův krajan. Kdyby se v Cannes udělovalo ocenění za kameru, je letošní vítěz jasný. Že by se pro filozofickou poému chystala Cena poroty?

Stačí říct: Almodóvarův film

Esem s hodnotou Zlaté palmy může být v soutěžní sekci třeba Paolo Sorrentino, jenž si do hlavní role snímku This Must Be the Place vybral Seana Penna, nebo Almodóvarova novinka Kůže, kterou nosím.

Jméno španělského režiséra Pedra Almodóvara už má takový zvuk, že si úvodní titulek ke snímku Kůže, kterou nosím vystačí s jeho příjmením: „Almodóvarův film“.

Scenáristická šaráda díla na první pohled přináší známé režisérovy motivy, ale tentokrát slouží až hororovým účelům příběhu o špičkovém plastickém chirurgovi. Ten se rozhodne pomstít znásilnění a smrt své dcery – a učiní tak vskutku rafinovaným způsobem.

Po sérii zklidněných melodramat je příjemným oživením Almodóvarova stylu nejen hororové ladění, ale i návrat perverzních motivů z jeho dřívějších živočišnějších filmů.

Ukázka z filmu Kůže, kterou nosím   (text pokračuje za videem)

LA PIEL QUE HABITO - THE SKIN I LIVE IN - Teaser - Pedro Almodóvar - Cannes 2011

Sobota přinese poslední projekce filmů rumunského matadora Radu Mihaileana a tureckého režiséra Nuri Bilge Ceylana. Porota paralelní sekce Un Certain Regard zároveň vyhlásí letošního vítěze. Na držitele Zlaté palmy pro rok 2011 si ale tvůrci počkají až do nedělního večera – kdy porota v čele s Robertem De Nirem oznámí své rozhodnutí.