Sedlákům opět berou pole, řekl režisér Pitínský, před premiérou Konce masopustu

Za jedno z nejlepších básnických dramat 20. století je označována hra Konec masopustu Josefa Topola, která měla ve čtvrtek večer premiéru v historické budově Národního divadla v Praze. V příběhu lásky na pozadí drsné reality kolektivizace, která ničí nejen tradice, ale i mravní řád, se objevili například Igor Bareš, Filip Kaňkovský, Pavla Beretová, Alois Švehlík, Vladislav Beneš, Kateřina Holánová a Iva Janžurová.

Inscenaci nastudoval režisér Jan Antonín Pitínský. Šestasedmdesátiletý dramatik, básník, esejista a překladatel Josef Topol se večera ze zdravotních důvodů nezúčastnil.

Podle Pitínského se příběh odehrává začátkem 60. let, ale od té doby se mnohé nezměnilo. "Určití poctivci, lidé svébytní a osobití, zůstávají stále přitlačeni ke zdi a musí se bránit," řekl před premiérou režisér. Uvědomil si to prý v okamžiku, kdy viděl filmový dokument s názvem Pro dobro světa a Nošovic, ve kterém sedlákovi opět berou pole, aby na něm postavili obludnou výrobní halu.

Pitínský oceňuje básnický styl hry, jejíž příběh se odehrává v prostředí zdánlivě idylickém, ale plném temných vášní, i její plnokrevné hrdiny. "Při přípravě inscenace jsem s autorem prakticky nebyl v kontaktu, poněvadž byl často v nemocnici," dodal.

Topol napsal tento text jako svou třetí divadelní hru v pouhých 27 letech, premiéru měla na scéně Národního divadla v roce 1964. Rok předtím byla poprvé uvedena v Olomouci v režii Otomara Krejči.

Příběh se odehrává začátkem 60. let, kdy do vesnice přijíždí okresní tajemník, aby přemluvil posledního soukromě hospodařícího rolníka ke vstupu do družstva. Všichni ostatní už podlehli, či se přizpůsobili době, ale on stále odolává a hospodaří na polích, na které se zmohl teprve jeho otec. Je mu zavázán, stejně jako svým kořenům; totéž očekává od svých dětí. Příběh rámuje masopustní veselí, kdy se maškary ujímají vlády a za maskou mohou vše.

Hudbu k inscenaci složil Vladimír Franz, její součástí je výrazná pohybová složka v podání studentů druhého ročníku Divadelní fakulty.

V roce 2009 udělila Herecká asociace Topolovi zvláštní cenu Thálie za mimořádný přínos českému divadelnímu umění. Ocenila tak mimořádný tvůrčí přínos jednoho ze zakladatelů a vůdčích osobností pražského Divadla za branou (1965 až 1972), stejně jako to, že jeho umělecké a občanské postoje vždy stály na pevných principech mravní síly a tvůrčí svobody.

Pitínský se na první scéně specializuje na tituly českého repertoáru. Za dva roky by to měl završit Rukopisem zelenohorským a královédvorským Evy Tálské.