Lidice jdou do kin. Jak se liší film a skutečnost?

Zdeněk Mahler ve filmových Lidicích věrně zpracoval ověřená, i když zatím málo známá historická fakta.

Po atentátu na zastupujícího říšského protektora SS-Obergruppenführera Reinharda Heydricha dne 27. května 1942 se nacistický teror stupňoval, i přes popravy stovek lidí během několika dnů a rozsáhlé razie se nedařilo pachatele atentátu dopadnout.

Když 4. června 1942 Heydrich na následky zranění zemřel, rozhodli se nacisté v Čechách a na Moravě k dosud neslýchané zastrašovací akci, která měla být exeplárním příkladem pro celý národ a vlastně i všechna území okupovaná Třetí říší.

Souhrou tragických okolností byly za oběť vybrány právě Lidice: 3. června se totiž dostal Jaroslavu Pálovi, majiteli továrny na baterie ve Slaném, do rukou milostný dopis adresovaný jedné ze zaměstnankyň továrny, jisté Anně Marusczákové z Holous u Brandýska.

V dopise stálo: „Drahá Aničko! Promiň, že ti píši tak pozdě… Co jsem chtěl udělat, tak jsem udělal. Onoho osudného dne jsem spal na Čabárně. Jsem zdráv. Na shledanou tento týden a pak se už neuvidíme. Milan.“

Pála, v domnění, že pisatel dopisu může být zapleten do atentátu, uvědomil četnictvo a to dopis postoupilo gestapu.

Marusczáková při výslechu zmínila, že hrála roli prostředníka: dotyčný ji prý například poprosil, aby v Lidicích rodině Horákových vyřídila pozdrav od jejich syna (tento fakt přesně reflektuje i Mahlerův scénář).

Následovala razie v Lidicích a zatčení rodin Horáků a Stříbrných, o jejichž synech bylo známo, že coby příslušníci jednotek RAF slouží v Anglii. Následujícího dne byl jako přítel Marusczákové identifikován Václav Říha.

Nevěru měl zakrýt odboj

Protože byl ženatý a obával se, že jeho nevěra s dívkou z nedaleké vsi vyjde najevo, chtěl vztah s Marusczákovou ukončit a poslal jí dopis, který měl vyvolat romantický dojem, že je zapojen do odbojové činnosti a že se odešel skrýt.

Kladenskému gestapu bylo záhy jasné, že Říha, Marusczáková ani Horákovi nemají s atentátem na Heydricha nic společného.

V Lidicích nebyl objeven žádný arzenál, vysílačky ani skrývané osoby a s tímto výsledkem bylo také podáno hlášení do Prahy.

Přesto se nacisté pod vedením státního tajemníka Úřadu říšského protektora, Karla Hermanna Franka, rozhodli využít Lidic jako ukázky exemplárního „rázného postupu“ proti všem, kteří atentát schvalují nebo zamlčují jakékoli skutečnosti vedoucí k možnému dopadení viníků.

Německá důslednost

Středočeská obec byla zničena s příslovečnou německou důsledností. Vojenské jednotky do obce vstoupily už 9. června 1942, obyvatelé začali být o půlnoci vyváděni ze svých domovů. Všichni muži starší patnácti let byli shromažďováni ve sklepě a chlévě Horákova statku.

Všechny cenné věci, koně, dobytek a zemědělské stroje byly odvezeny do sousedního Buštěhradu. Ráno 10. června 1942 se v prostorách Horákova statku shromáždila popravčí četa. Lidické muže posléze vyváděla ve skupinách na přilehlou zahradu a tam je popravovala.

Celkem jich na tomto místě bylo povražděno 173. Nejstaršímu bylo 84, nejmladšímu 14 let. Všechny domy včetně školy, kostela a fary byly polity benzínem a podpáleny.

Po vesnici zbyl jen dokument

Ženy a děti byly shromážděny v budově místní školy. Několik dětí „rasově vhodných k převýchově“ (tři děti byly vybrány už v Kladně, sedm dalších později) úřady poslaly do německých sirotčinců v Praze - Krči a následně do náhradních německých rodin, 82 zbývajících dětí usmrtily výfukové plyny.

V následujících týdnech a měsících byly zbytky vypálených budov vyhozeny do povětří, zahlazeny jejich základy, zničen hřbitov i kostel, vykáceny stromy, sutí zavezen rybník.

Na několika místech bylo posunuto i koryto potoka – nacisté si vše zaznamenávali na filmový materiál formou reportážního dokumentu. Jméno obce bylo vymazáno z map.

Lidice - Jak to bylo doopravdy

196 lidických žen bylo postupně převezeno do koncentračního tábora Ravensbück. Nejstarší bylo 88 let. 53 lidických žen v koncentračních táborech a na pochodech smrti zahynulo.

Dalších patnáct členů rodin Horákových a Stříbrných, jejichž synové sloužili u RAF, a dalších jedenáct osob, které měly osudného 10. června 1942 noční směnu, bylo později popraveno na střelnici v Praze – Kobylisích.

Celkem přišlo během heydrichiády o život 340 obyvatel Lidic.

Příběh epické realizace filmových Lidic čtěte v pátečním magazínu Víkend