Nejlepší orchestr na světě – takovou pověst mají Berlínští filharmonikové, kteří v dnes zakončí festival Pražské jaro. Znít bude pod taktovkou Simona Rattlea jediná skladba – Mahlerova Šestá symfonie.

Má to plnou logiku, od skladatelova úmrtí uplynulo v květnu sto let a jeho hudba, barvitá a provokující, ironická i tragická, je v tomto roce červenou nití koncertního dění v Evropě i v Americe.

Filharmonici čtvrtou třídou nejezdí

Proslulý orchestr, který byl v jedné anketě zařazen mezi dvacet nejlepších světových symfonických těles, a to na druhé místo, ale mnozí ho ve svém hodnocení dávají přímo na první pozici, vznikl v Berlíně na jaře roku 1882. Po léta slaví narozeniny 1. května při evropském koncertě, pokaždé v jiné hudební metropoli.

Od roku 1990 se takový program konal už dvakrát v Praze, ale těleso je v české metropoli spíš vzácným hostem. Čeká se od něj dokonalá hra i vše to, co povyšuje znějící noty na hluboce oslovující umění.

Soubor založili v 19. století hudebníci, kteří opustili orchestr nepříliš příjemně vládnoucího Benjamina Bilseho, když se je snažil dopravit na koncert do Varšavy čtvrtou vlakovou třídou.

Čtyřiadvacet národností v jednom orchestru

Současní hráči prvořadého světového orchestru, Němci a hudebníci dalších třiadvaceti národností, jsou špičkově motivovaní, existenčně zajištěni, svá místa, když už je získají, mají nastálo a jsou to místa prestižní. „Nemyslím si, že by jiný světový orchestr měl hráče na tak excelentní úrovni," prohlašuje o 128 členech své filharmonie Simon Rattle.

 

 

Umělecký profil tělesa v období kolem druhé světové války výrazně ovlivnil dirigent Wilhelm Furtwängler a před současným šéfem Claudio Abbado. Ale mezitím nejvíc Herbert von Karajan, který se během třiceti let zasloužil nejen o kultovní pověst a dokonalou diskografii orchestru, ale také o moderní, akusticky příhodný, ve své době až vizionářský sál Philharmonie, postavený v 60. letech v Západním Berlíně na vybombardovaném místě téměř na dohled od právě dokončené zdi. Po jejím pádu a berlínském stavebním boomu stojí teď sál přímo v moderním centru velkoměsta.

Orchestr se dokáže ze třiašedesáti procent financovat sám, síň vykazuje průměrně 97 až 98 procent obsazenosti. Koncem sezóny bude i letos 2. červenec koncert na Waldbühne s živě vysílaným televizním přenosem. Bývá tam každoročně kolem 22 tisíc posluchačů.

Nástupce von Karajana

Brit Simon Rattle přišel do Berlína z Birminghamu. Tam se stalo jeho dlouholeté působení celou érou, během níž právem proslavil tamní orchestr, město i sebe. Už v 90. letech byl označován za „nástupce legendárního Herberta von Karajana“. Z té doby se také datuje jeho dosud jediné české vystoupení – v roce 1994 dirigoval v Rudolfinu své britské těleso a byl už tehdy hvězdou Pražského jara.

„Orchestry, a takovéto obzvláště, se proměňují velmi pomalu. Myslím, že jsme už ale nějaký způsob našli. Udělali jsme spoustu pěkné hudby a mnohé už se změnilo a pohnulo,“ říká šestapadesátiletý Sir Simon Rattle. Ve funkci šéfdirigenta Berlínských filharmoniků je od roku 2002 a kontrakt má do roku 2018. „Ještě stále se mi naštěstí, díkybohu, nepodařilo zničit ten jejich nádherný zvuk,“ dodává s britským humorem.

Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.

  • Veškerý obsah HN.cz
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Ukládejte si články na později
  • Všechny články v audioverzi + playlist