VýVary4: Maďar Francouzem aneb Kouzlo lásky v éře Facebooku

Ona je bohatá dvacetiletá Íránka, kterou rodiče před vrcholící zelenou revolucí v Teheránu schovali do Paříže: ač ukrytá v tradiční abáji, s brýlemi na očích a nepřístupným výrazem, je krásná Anahita dítětem moderního věku. Závislá na Twitteru, svém MacBooku Air, iPhonu, na němž den za dnem sleduje drastická videa z pouličních nepokojů, která na Youtube zavěšují její přátelé z Teheránu. Bez připojení na internet si nedokáže život představit.

Rachid je jen zdánlivě jejím pravým opakem. Devatenáctiletý floutek se poflakuje po Paříži způsobem city parkuru, nesundá sluchátka z uší, miluje taneční hudbu, výrazné beaty, capoeiru, dlouhé hodiny cvičí, a v hotelové lobby si vydělává jako portýr „jen na cesty a připojení k internetu“. Mají však mnoho společného - spojuje je muslimská víra a závislost na sociálních sítích. První, co Rachid udělá po probuzení, je zevrubná kontrola svého profilu na Facebooku, nekonečné googlování, prohlížení videoklipů.

Takové je i jejich seznámení v hotelu. Neřeknou si jména ani věk – vymění si prostě své virtuální přezdívky. Ze samoty pak unikají do kyberprostoru,  na chat, do křehkého, nejistě těkavého světa jiných identit. Když se do sebe zamilují, stanou se svým způsobem Romeem a Julií světa virtuální revoluce. Ona se musí vrátit do Teheránu, kde se děsí o osud rodiny i univerzitních přátel, jež vládnoucí režim zatýká a mučí jen za opilost, držení se za ruku nebo fotografování krvavých střetů, on odkrývá svůj nelegitimní původ. A společně si čtou Baudelairovy Květy zla, nejtradičnějšího z prokletých básníků.

Režisér David Dusa pojal svou výpověď o civilizaci virtuálních identit a kyberimage jako osobitou koláž, v níž využívá vlastní poznatky a zkušenosti. A také nekonvenční grafické zpracování: twitterovské „What´s new“ s novými poznatky o vývoji v teheránských ulicích, které krásná Anahita v Paříži hltá, se objevují skrz kamerové záběry přes celé plátno, fiktivní děj je prokládán dokumentárními záběry dva roky starých skutečných dramat z Teheránu – včetně globálně sdíleného tragického videa mladičké studentky Nedy, která vykrvácela na ulici – a její poslední pohled předtím, než zemřela, směřoval do kamery. Slavný záběr běžel v rotaci CNN, BBC, ale i na Facebooku a Twitteru.

Potkat režiséra Květů zla osobně znamená svézt se v gejzíru energie. „Jsem na Facebooku závislý, samozřejmě, jsem stejný, jako můj hlavní hrdina, z Facebooku a Twitteru skoro neslezu,“ líčí pro HN mladý tvůrce s image českého spisovatele Jaroslava Rudiše – výrazná patka, tmavé obroučky slepené červenou izolačkou, úzké punkově podkasané džíny, pestré tenisky, nezbytná cigareta.

Setkání s nekonvenčním režisérem však přináší překvapivé odhalení – Dusa není Francouz, což prozrazuje i téměř bezvadná angličtina bez přízvuku – fakt, kterého rodilí Francouzi nikdy nedocílí. „Jsem Maďar, Francouz ani náhodou. Nevím, proč mi tu pořád chtějí tlumočit z francouzštiny, nejspíš se oprávněně bojí, že jako Francouz jiným jazykem nemluvím. Dokonce i v oficiálních materiálech jsem se o sobě dozvěděl, že jsem z Francie,“ vtipkuje Dusa a pohrává si s cigaretou.

Jeho film má ambice i potenciál prosadit se také vzámoří. I přes minimální rozpočet totiž výtečně a novátorsky využívá globálně populární fenomén Facebooku – sítě, kterou milují mladí po celém světě – od Teheránu po Los Angeles.

Ať jsou kdekoliv, jejich notebook a smartphon cestují s nimi, žijí své virtuální životy stejně vášnivě, jako ty reálné.„Překvapuje mě, že ve filmové branži  jsou na Facebooku všichni, ale málokdo ho reálně využívá pro svou filmovou práci. Facebook je opakem střetu kultur. Reprezentuje jakési globální pouto mezi jednou generací napříč světy, náboženstvími, kulturami, konvencemi, zvyky, tradicemi. Být na Facebooku je pro mladé lidi jako voda, jako vzduch. Na Facebooku se může zrodit láska, která by jinde byla odsouzená k záhubě, ale i nenávist, která překonává hranice, o tom je můj film,“ uzavírá Dusa.

Lze očekávat, že o nonkonformním Maďarovi s francouzským espritem ještě hodně uslyšíme. A Varům a Variety lze blahořečit za to, že mu na festivalu dopřáli prostor a možnost se prosadit.