Ceněný irský prozaik Colum McCann sestavil chorobopis New Yorku

Zas tak dobře na tom Irové nejsou, aby rozdávali štědře dotovaná ocenění, a tak The International IMPAC Dublin Literary Award tentokrát putovala za oceán. To není paradox, nýbrž irská tradice. Sto tisíc eur totiž letos získal Colum McCann (1965), Ir usazený v New Yorku, za svůj nejnovější román Let the Great World Spin (2009), který právě vyšel v českém překladu pod titulem Co svět světem stojí.

A v tomto ročníku prestižní dublinské ceny byli v užších nominacích hned tři irští autoři. Což by nemělo vyvolat dojem, že Irové jsou "samožrouti", v patnáctileté tradici ocenění zvítězil Ir dosud pouze jednou. Před pěti lety to byl Colm Tóibín (1955) díky románu The Master.

Tentýž autor byl nominován i letos za svůj veleúspěšný román Brooklyn (2009), jenž se mezitím objevil rovněž česky. A třetím do party byl doyen William Trevor (1928) díky románu Láska a léto (2009), který je již taktéž k dispozici v českém překladu.

Tento text byl považován už za favorita Man Bookerovy ceny, ale William Trevor potvrdil pozici velkého smolaře. Někteří se i ptali, proč jej vůbec ještě nominují? A to jak ve smyslu "vždyť už to nemá zapotřebí", tak ve smyslu "vždyť mu tu cenu stejně zas nedají".

Colm Tóibín a William Trevor jsou tedy nejen starší než Colum McCann, ale i věhlasnější... Na druhou stranu, nyní se dá zpětně chytrácky odvodit, že v Dublinu musel vyhrát právě on. Colm Tóibín už tamní cenu získal a William Trevor ji, jak naznačeno, získat "nemohl".

Ostatně pro české čtenáře je dobře, že bylo ukázáno na autora, který ve zdejším prostředí dosud není známý - i když Colum McCann za tento román již díky americkému občanství získal za oceánem i Národní knižní cenu. A i když Co svět světem stojí je nakonec z trojice zmíněných irských románů tím nejslabším.

A pak si sednou do auta a ještě chvíli pojedou

Tyto tři romány přitom mají několik základních prvků společných. Prvním z nich je rozkročenost, či alespoň nakročenost. Co svět světem stojí se stejně jako Brooklyn odehrává mezi Irskem a New Yorkem a také Florian z románu Williama Trevora opouští Irsko – na otázku, kam pojede, říká, že možná do Skandinávie.

Druhým společným prvkem je cesta proti proudu času. Láska a léto i Brooklyn se odehrávají v padesátých letech, Co svět světem stojí má hlavní bod v roce 1974.

A třetím společným prvkem pak je nehoda či náhlé úmrtí, které zasáhnou do příběhu hlavních hrdinů.

Právě na motivu smrti prostřednictvím – v současné literatuře tak nadužívané – autonehody se dá ukázat rozdíl mezi Columem McCannem a dalšími autory. Zatímco v Brooklynu se čtenář nad náhlým úmrtím Eilisiny sestry nedůvěřivě nepozastaví a i dávnou nehodu z Lásky a léta, při níž zemřela Dillahanova žena a dítě, přijme, nad autonehodou v Co svět světem stojí pozvedne obočí. Colum McCann je daleko méně majitelem velkoskladu prožitků a autorem, jenž by důvěřoval toku svého vyprávění, a daleko více konstruktérem, který je schopen pro svůj román použít vše, co kolem něj lítá a co se mu do něj hodí.

Při této charakteristice je ale nutné vzít v potaz, že Colum McCann je nejen jiná generace než dva zmínění kolegové, ale také popisuje dobu o dvacet let pozdější. A nemění se pouze literatura, ale i svět.

William Trevor v Lásce a létu taktéž z fragmentů o jednotlivých postavách sestavuje celkový pohled na městečko Rathmoye, ovšem Colum McCann píše o newyorském mraveništi... Navíc v době, kdy už je jaksi nemožné napsat román s jednou hlavní postavou, v jediném proudu vyprávění – nemožné proto, že to nepřiléhá ke skutečnosti moderního světa a jeho vnímání lidským okem a myslí.

Žijeme v době těkavé, povrchní a zahleděné do sebe – která navíc pokrytecky vyzdvihuje umění, aniž by si ho opravdu vážila. Protože už i v tomto odvětví lidské činnosti vládnou termíny jako výkon, produkce a zboží.

Stojí, padá, stály a spadly

Americký prozaik Don DeLillo napsal román Padající muž (2007) inspirován fotografií zachycující muže, který střemhlav skočil z newyorských Dvojčat po teroristickém útoku. Svorníkem románu Columa McCanna je pro změnu příběh Philippa Petita, jenž v roce 1974 natáhl mezi věžemi Dvojčat lano a několikrát po něm přešel – a nejen to, dělal v té výšce i rozličné prostocviky.

Co svět světem stojí lze tedy číst i jako román o 11. září 2001 druhé generace – po té první, explicitní a umělecky minimálně velmi diskutabilní.

Právě pasáže popisující husarský kousek Philippa Petita – nomen omen – jsou také nejpůsobivějšími momenty románu. Což věru není konstatování vítězství, neboť se tak ukazuje, že daleko více záleží na tom, co se popisuje, než na tom, jak se to popisuje.

Další části potom vyprávějí o irském mnichovi, pouličních prostitutkách, ženě, která přišla ve vietnamské válce o syna, jehož měla s židovským manželem, či o černošské ženě z amerického Jihu.

Přičinlivý románový plantážník tedy, jak vidno, opravdu sesbíral všemožné atraktivní komponenty a z této necitlivě naškubané hromádky se pokusil sestavit vnímavý chorobopis velkoměsta. Příběhy jednotlivých postav – které jsou samozřejmě osamělé a dezorientované – se totiž protínají, jak už to v moderním románu chodí.

My jsme drželi pohromadě, co to dalo

Navíc, jak už to v moderním románu také chodí, postavy vyprávějí své příběhy samy. A často začínají pěkně zeširoka: "Vyrostla jsem na jihu Missouri. Jediné děvče z šesti dětí. V letech velké hospodářské krize. Všechno se sice rozpadalo, ale my jsme drželi pohromadě, co to dalo."

To si pak člověk pomyslí: Tak počkat, kotě, říkal tady snad někdo, že bych chtěl tejden poslouchat tvojí trudnou story? Jenže Colum McCann dá brzy na tuto počáteční topornost zapomenout a jeho vyprávění čtenáře zaujme. Možná by i on tedy někdy v budoucnu svedl napsat rafinovaně prostý románový příběh...

Za "velké romány" označujeme díla, jejichž autoři dokázali stvořit svět, který čtenáře pohltí tak, že se přestěhuje ze svého života do románu – pak je vítané, když je jeho text rozsáhlý. A co se týče současné literatury, často se mluví o "dobrých románech", což jsou díla autorů, kteří se zkrátka nesnaží vytvořit prózu, jež by zapadla do světa showbyznysu stejně jako popový song či hollywoodský hit, nýbrž budují ambiciózní prózy.

Nevytvářejí ovšem bohužel světy, do nichž by se čtenář přestěhoval, ale daleko spíše přinášejí rozsáhlé texty, které se podobají našim životům – některé pasáže by se daly klidně pominout... Které to jsou v případě románu Co svět světem stojí, nechť si každý určí sám. A slabší povahy ať si nezapomenou vzít kinedryl, ten chlápek na laně se totiž producíruje dost vysoko.

Dublinský rodák

Velký americký román na irském základě

Colum McCann (1965) se narodil v Dublinu a po studiích začínal jako novinář – toto zaměstnání vykonával i jeho otec. Brzy ale odešel do Ameriky s tím, že napíše velký americký román. Oženil se, má tři děti. Rodina žila také dva roky v Japonsku. Je autorem pěti románů - Songdogs (1996), This Side of Brightness (1998), Dancer (2003), Zoli (2006) a Let the Great World Spin (2009) - a dvou povídkových knih - Fishing the Sloe-Black River (1994) a Everything in This Country Must (2000). Přičemž román Zoli pojednává o romské dívce žijící ve třicátých letech 20. století na Slovensku a Dancer vypráví o baletním virtuosovi Rudolfu Nurejevovi.