Kapela The National, která složila hymnu Obamovi, dnes zahraje v pražské Arše

I historické vítězství může znít smutně a ponuře. Když se Barack Obama stal prvním mužem Spojených států, hrála mu k tomu brooklynská kapela The National. Její song Fake Empire provázel Obamovu kampaň jako neoficiální hymna, zněl před každým jeho projevem a podkresloval volební klip Signs of Hope&Change. Není to žádná famfára. Ale až dnes večer rozezní pražské Divadlo Archa, i Češi poznají, jakou má hloubku.

V rádiu The National příliš nehrají, ve světě jsou ale indie-rockovými klubovými hvězdami. A také Obamovými oblíbenci. Do Bílého domu ho The National tlačili i s písní Mr. November, kterou naráželi na listopadový termín voleb. "Slova písně se sice úplně nehodí, ale chtěli jsme, aby to byl náš Mr. November," řekl zpěvák Matt Berninger o songu, ve kterém se zpívá: "Já vás neojebu, protože jsem pan Listopad. Jsem nová modrá krev, protože jsem ta skvělá bílá naděje."

Punk, country i britpop

The National do Prahy přijíždějí představit své páté album High Violet, na kterém razí svůj svébytný indie-rockový proud, který čerpá z postpunku, country či britpopu. Formace, kterou táhne Berningerův baryton a dvojice bratrů Dessnerových a Devendorfových, ještě neztratila bezprostřednost a nadšení pro muziku. Nejsou to žádné primadony zhýčkané MTV, jejich muzika čerpá ze všedního dne a pochybností, které jsou v každém z nás.

Kytarové riffy kapely, která vznikla před dvanácti lety v Ohiu, ale záhy přesídlila do New Yorku, mají myšlenku a táhlé melodie hloubku. Bryce Dessner nezapře, že hru na kytaru vystudoval na univerzitě v Yale a spolupracoval s takovými hvězdami, jako je Philip Glass či Steve Reich.

"V každé jejich písni se snoubí posedlost, ale zároveň i rozdílné názory na rock'n'roll. Je tam kousek vysokého umění, ale blízko má i ke garážové muzice. A díky tomu mají The National to, po čem většina kapel jen touží - vlastní zvuk," zhodnotil kapelu deník New York Times. "Je to jako náhlé osvícení. Hned vás to chytne," vydechl Michael Stipe, zpěvák R.E.M., když The National slyšel poprvé na koncertě.

Za vším je hlas

Od té doby urazili dlouhou cestu. Stala se z nich indie-rocková šlechta a headlineři velkých festivalů v britském Glastonbury, dánském Roskilde či finském Ruisrocku. Nevadí, že frontman Berninger neumí noty ani hrát na žádný nástroj, stačí, když jeho baryton rozpoznáte po pouhých dvou slovech.

Právě jeho hlas stojí do velké míry za úspěchem, který vyrašil v roce 2005, když The National prorazili s třetí studiovou deskou nazvanou Alligator. Do té doby se protloukali jako tisícovky kapel a mají z té doby svérázné historky. "Jednou jsme hráli v nějakém baru na francouzském venkově, který byl ještě nedlouho předtím swingers klubem. Přišlo asi patnáct lidí a deset z nich bylo zklamaných, že tam není nikdo, s kým by se dal provozovat sex," vzpomíná na divoké mládí Berninger.

Letos už byli nominováni na Brit Awards a srovnání s Arcade Fire či Leonardem Cohenem ubývají. Dnes večer Prahu přesvědčí, že jsou především sami sebou.