Red Hot Chili Peppers jsou opět výbušní, deska I'm With You se houpe jako africký expres

Nová deska Red Hot Chili Peppers, nazvaná I'm With You, budila velká očekávání. Nejenže ji od předchozího titulu Stadium Arcadium dělí víc než pět let. Především jde o první album natočené po bezkonfliktním odchodu kytaristy Johna Fruscianteho.

Změnou kytaristy a také jednoho z autorů písní překvapivě nedošlo k zásadnějším odlišnostem ve zvuku a melodice, jako se stalo, když na desce One Hot Minute (1995) hrál Dave Navarro z kapely Jane's Addiction. Ale i když příchod Joshe Klinghoffera nezpůsobil efekt stylotvorný, rozhodně nastal efekt energetický. Do souhry RHCP se vrátila větší výbušnost.

Nová krev

"Stejné jméno, ale úplně nová kapela," rozplýval se nad dokončenou prací bubeník Chad Smith v rozhovoru pro časopis Rolling Stone. Baskytarista Flea mu přizvukoval v interview pro Stereogum: "Je to jako... znovuzrození."

Po pravdě, prohlášení o "nové kapele" působí přehnaně. Rukopis RHCP poznáte po několika taktech. Lze ovšem souhlasit, že kytara zní dravěji než na předchozích dvou (taktéž zdařilých!) albech a téměř padesátníci Kiedis, Flea a Smith se nechali o generaci mladším, jednatřicetiletým novicem Klinghofferem nabudit.

Dokonce i Brendan's Death Song, věnovanou nečekaně zesnulému novináři a spoluautorovi knižní biografie RHCP Brendanovi Mullenovi, přesvědčivě vygradovali z pomalého úvodu v bujarou oslavu na počest přítele.

Klinghoffer přitom ctí Fruscianteho školu. Vždyť, krom práce pro Becka, Gnarls Barkley či PJ Harvey, hrál i na řadě Fruscianteho sólových desek, se svým předchůdcem se dlouhodobě přátelí a v RHCP mu vypomáhal už v závěru turné Stadium Arcadium.

Etiopské imprese

Neměl by ovšem vzniknout dojem, že kapela pouze přitvrdila. Pocit euforie prostupuje i sérii melancholických skladeb Police Station, Meet Me At The Corner a především Even You Brutus? (I ty, Brute), kde se RHCP snaží vtěsnat atmosféru antické tragédie do čtyř minut vypjaté rockové balady.

Ač charakteristické postupy RHCP jako střídání hybných funkových verzí a rapového odsekávání s libě melodickými refrénovými vícehlasy zůstaly zachovány, o typickém slapu baskytary nemluvě, nejde o stagnaci. Menší, ale důležitý posun nastal díky vstřebávání nových vlivů. Flea a Klinghoffer zdůrazňují africké inspirace, které posbírali během cestování po Etiopii v řadách Albarnova projektu Africa Express.

Ne že by RHCP najednou spustili ethiojazz a paradoxně nečekejte etiopské vlivy ani od písně Ethiopia, ve které svoje africké dojmy popisují. Jde spíše o zajímavé detaily jako třeba part "afro" perkusí ve skladbě Did I Let You Know.

Impulzy z jiných žánrů

Právě kvůli oživení rytmiky hostují na desce hned dva brilantní perkusisté, Mauro Refosco ze sestavy Forro In The Dark, výborné kapely brazilských hráčů žánru forró, a studiový profesionál Lenny Castro, jehož služby využívali Eric Clapton, Rolling Stones i Wayne Shorter.

A nejde jen o "Afriku". Také odlehčená legrácka v pochodovém rytmu a se synkopujícím pianem Happiness Loves Company by asi byla na předchozích albech nemyslitelná. Podobně jako jazzující sólo na trubku ve zmíněné písni Did I Let You Know.

Podle slov producenta Ricka Rubina měli RHCP dostatek nápadů na dvojalbum, nakonec se však rozhodli materiál redukovat ve prospěch hutnosti nahrávky. Podařilo se tak vydat kolekci v rámci jejich diskografie rozhodně nadprůměrnou.

Red Hot Chili Peppers - Ethiopia