V centru Londýna roste moravská vesnice. Češka vystavuje v Tate Modern

Mnohem častěji než v Česku vystavuje Kateřina Šedá (1977) v zahraničí. V sobotu jako teprve druhý Čech v historii bude mít sólový projekt v londýnské Tate Modern. Tím prvním byl v roce 2007 Jiří Kovanda.

Šedá v sobotu přiveze do centra Londýna osmdesát obyvatel moravské vesnice Bedřichovice, kteří se v okolí Tate Modern budou chovat "jako doma": budou "vykonávat" své obvyklé sobotní práce kolem svých imaginárních domů.

Kateřina Šedá současně oslovila prostřednictvím Tate Modern osmdesát britských umělců, kteří během stejného dne malovali zákoutí moravské vesnice. Tu ovšem znají pouze ze zaslaných fotografií.

"Malíři budou malovat obec, která tam reálně není, budou se dívat třeba na Temži a po paměti kreslit dva vesnické baráky. Nejde jen o kresbu, ale o akci. Má to být něco jako zázrak pro anglické publikum," řekla výtvarnice před sobotní akcí.

Není jednoduché popsat, o co při akci nazvané Od nevidím do nevidím jde. Kateřina Šedá totiž jako vždy nevystavuje nic konkrétního, ale snaží se nacházet konkrétní kontury pro abstraktní pojmy, jakými jsou sousedská pospolitost, vesnická mentalita či domov.

Mám volnou ruku

Česká umělkyně se v minulých letech představila na několika prestižních přehlídkách, na Documentě v Kasselu, na bienále v Berlíně či na putovní přehlídce Manifesta, která se v roce 2008 konala v Trentinu. Právě tam si ji pořadatelé z Tate Modern vyhlédli.

"Velmi se mi líbily její práce na Dokumentě a Manifestě," řekla HN před dvěma lety kurátorka z Tate Catherine Woodová. Už tehdy londýnská galerie nabídla Šedé termín výstavy.

"Dali mi zcela volnou ruku, teprve si promýšlím, co udělám," prohlásila v dubnu 2009 umělkyně, která o rok později musela již dohodnutý termín zrušit, respektive místo výstavy uspořádala jen přednášku. Ukázalo se totiž, že nabídnuté prostředky na zamýšlený projekt nestačily.

Šedá navrhovala, že jej tedy zúží, galerie však raději výstavu posunula. Finance se nakonec podařilo poskládat z několika zdrojů. Kromě Tate se na projektu podílí italská galerie Franco Soffianto, která Šedou zastupuje, a rovněž italská sbírka La Gaia. "Informace o celkové částce mi nepřipadá podstatná, číslo je však sedmimístné," říká autorka.

Od nevidím do nevidím

Dalších 40
fotografií

Akce Od nevidím do nevidím vychází z premisy, že teprve kontrasty odkrývají pravou povahu věcí. Proto se umělkyně v sobotu pokusila do osmimilionové metropole přesadit sotva třísethlavou středoevropskou obec. Jaká se ukáže být povaha moravské vesnice? A může se i Londýn při setkání s malým, svérázným "etnikem" o sobě dozvědět něco nového?

Autorka projektu má za sebou měsíce intenzivních příprav, což v poslední fázi obnášelo především vysvětlování a přesvědčování Bedřichovických. "Dva měsíce jsem každý týden dělala v Bedřichovicích schůzky a něčím zvláštním jsem je přesvědčila. Každého asi něčím jiným," říká Šedá. Její nápad prý někteří zpočátku považovali za obdobu předváděcích akcí, při kterých se nabízejí k prodeji hrnce nebo peřiny.

Praštěné nápady jsou umění

Na začátku mezinárodního zájmu o Kateřinu Šedou byla Cena Jindřicha Chalupeckého, kterou získala v roce 2005. Tehdy ještě měla potíže s tím, považovat se za umělkyni. Nikdy po tom netoužila, chtěla jen realizovat své "praštěné" nápady na pomezí happeningu a sociologických projektů.

Ty na sebe logicky navazují, londýnský projekt má přímé předchůdce hned ve dvou starších pracích: první "davovou" akcí byla "společenská hra" Nic tam není z roku 2003, při které přesvědčila tři sta obyvatel vesnice Ponětovice, aby jednu sobotu své obvyklé sobotní práce všichni vykonávali ve stejnou chvíli.

Na berlínské bienále v roce 2008 přivezla autobus plný obyvatel Líšně. Ve Skulpturenparku pro ně postavila repliky jejich skutečných plotů a poprosila je, aby zábrany přelezli. Sousedé si navzájem pomáhali. Němečtí novináři v akci kromě solidarity a překonávání bariér vyčetli ještě jiný význam spojený s daným místem, a sice odkaz na Berlínskou zeď.

Letargická babička

Jiná práce, která Kateřinu Šedou proslavila a v roce 2005 rozhodla o udělení Chalupeckého ceny, má název Je to jedno. Tak zněla častá odpověď její babičky, která pár let před smrtí propadla letargii. Šedá u ní na čas znovu probudila zájem o svět neobvyklým úkolem.

Požádala babičku, aby zrekonstruovala sortiment zboží, který více než třicet let prodávala v obchodě. Výsledkem, který se následně objevil i v galerii, byla série jednoduchých kreseb staré ženy, která si vybavila nejen tvar a přesný název dlát, šroubováků či vrtáků, ale i jejich cenu.

Bude zajímavé sledovat, jaký ohlas projekt Kateřiny Šedé v Londýně vzbudí. Na rozdíl od českého galerijního prostředí, které o její práce příliš nestojí, je však jisté, že nějaký ohlas bude.