Mistr dvojsmyslů to Americe nedaruje

V písních Randyho Newmana figuruje Amerika jako mnohoznačný a často sžíravý pojem.

Stejně jako karikovaní rasisté, mizerové a boháči z panteonu písničkářových antihrdinů je i obraz rozpadajících se rodin, chátrajících měst a upadající, povrchní společnosti temný a alarmující.

Newman ovšem nikdy nesoudí, nehledá řešení a koneckonců se nad ostatní nepovyšuje.

Místo toho sedmašedesátiletý satirik nyní usedl za klavír a na sólovém albu Randy Newman Songbook Vol. 2 skrze své nejznámější písně odkrývá karty.

Útěk k filmu

V zemi cimrmanovské tradice se představa masově nepochopené nadsázky či ironie může zdát komická, ale účelovost a trefnost Newmanových raných satir ho dostala do malérů už koncem šedesátých let, kdy někteří přehlédli nadsázku v písni Yellow Man, parodující jižanský rasismus.

Do věku, který určoval rock se svým osobním sdělením a v němž silní textaři začínali zpívat vlastní repertoár, přitom Newman vkročil jako přivandrovalec ze starého světa. Zaháčkoval se v předválečné tradici slité americkým středním proudem, na půl cesty mezi bavičskými vaudevilly, sentimentálními baladami a ranou muzikou z broadwayského domu Tin Pan Alley. Raději než milostné písně řešil společenská témata a bohužel měl pověst mizerného zpěváka, takže jeho největší hity proslavily teprve Irma Thomasová a Judy Collinsová. Později Joe Cocker či Peter Gabriel.

S vizáží neohrabaného bručouna a obrovitými sklíčky v brýlích patřil dlouho ke komerčním propadákům, jakých se nahrávací společnosti hromadně zbavovaly se slevou, a navzdory rostoucí základně převážně mužských fanoušků se proto v osmdesátých letech z praktických důvodů upnul k hudbě pro film. Rychle vystoupal na pozici dvorního skladatele studia Pixar, pro jehož animovaný Příběh hraček (1995) stvořil definující hořkosladký šlágr You've Got a Friend In Me, ale z celkových dvaceti nominací na Grammy dodnes proměnil jen dvě.

Mezi černou a bílou

Na nové desce se teď vrací k tématům, která s časem nepozbyla na důležitosti. Jeho stěžejní textařský postup, vciťování se do role antagonistů, podpírá mazácký herecký vklad a i v rolích povrchního boháče (My Life is Good) nebo zkorumpovaného guvernéra (Kingfish) zachované dvojsmysly.

Navzdory své dickensovské povaze ale Newman umí být i řemeslným autorem druhořadého popu či historizující vzpomínky, ostatně jeho stará píseň o louisianské povodni se po hurikánu Katrina stala hymnou černých čtvrtí New Orleans. Ačkoliv vznikla v letech, kdy muzikou hýbali autoři kytarových protestsongů a Newman byl kvůli svým symfonickým tendencím vyčleněn skoro jako zaprodanec.

Nynější komorní, čisté klavírní provedení starých šlágrů rozkrývá jeho hudební kořeny: boogie prorostlé blues a dixielandem, v levačce základy techniky stride piana a synkopy a la Fats Domino ukazují na "černá" dětská léta strávená v New Orleansu, ale zároveň je tu úcta k tradici jednoduchých "bílých" písní, jaké se na klavír hrávaly v amerických domácnostech 19. století.

Rubatová tempa odkazují k jazzu a mnohoznačné členění harmonických struktur se kromě moderní klasiky 20. století používalo hlavně v předválečné filmové hudbě. Kterou řečený Randy, synovec oscarového filmového komponisty Alfreda Newmana, očividně hltal již před vlastním nástupem k filmu.

Jako skladatel zúročil vstřebané vlivy hned zkraje ve Formanově historickém Ragtimu (1981), ale v dalších letech nechal kořeny schnout na úkor syntezátorů a rockových instrumentací. Slyšet nyní starého Newmana akusticky je tak nečekaně inspirativní.

Ostatně klavírní Songbook i ukazuje, jak Newman na bluesové základy automaticky šroubuje černé textařské reálie a fráze, v nichž se ale ironie snadno přehlédne. Stejně jako je v kontextu autobiografické písně Dixie Flyer o dětství v New Orleansu nyní pochopitelné, proč si obyvatelé Los Angeles před časem Newmanovu ironickou fanfáru na téma L. A. vyložili kladně a pojali ji za hymnu, dodnes řvoucí z tamních baseballových stadionů. S čímž prudce inteligentní, poťouchlý mistr dvojsmyslů Newman nejspíš vždy počítal. Však se dnes ohlíží za čtyřmi dekádami tvorby, jaká nemá obdoby.

"My Life Is Good" by Randy Newman