Recenzovat román Umberta Eca znamená vypořádat se a priori s řadou předsudků a klišé typu "po Jménu růže už dobrý román nenapsal", "po Foucaultově kyvadle už dobrý román nenapsal" či "psaní románů ať Umberto Eco přenechá jiným".

V českém prostředí sice jeho beletristická tvorba nevyvolává bouřlivé debaty, ale i tady má slavný autor své obdivovatele a své odpůrce. Proto rovnou předesílám, že u mě si Umberto Eco (1932) coby romanopisec své místo vydobyl.

A než si lámat hlavu tím, zda Pražský hřbitov překoná nepřekonatelné Jméno růže, raději se pokusme prizmatem nejnovějšího románu nahlédnout diskutovaný kulturní fenomén zvaný "Ecovy romány".

Zbývá vám ještě 90 % článku
Číst dál za 40 Kč na první dva měsíce
Nebo zkuste předplatné bez reklam a s mobilní aplikací za 80 Kč.
Máte již předplatné? Přihlaste se