Pražský hrad je sídlem českého žvástu, říkal Gruša v posledním rozhovoru pro HN

Je možné, že někde na světě existuje nudnější místo než vesnice Merl u Bonnu. Je také možné, že někde na světě žije provokativnější osoba, než byl spisovatel Jiří Gruša.

Ani jedno ovšem není jisté, a tak návštěvu u disidenta, bývalého velvyslance v Německu a Rakousku a šéfa světového PEN klubu můžeme směle považovat za jeden z nejkontrastnějších zážitků, které si lze představit.

Kontrasty nakonec sídlily i v Grušovi samotném. Pokusil se vám namluvit, že je na odpočinku, ale jeho živé oči a gesta prozradily, že je to jen přání, které mu jeho neposedné já nikdy nesplnilo.

Odpor k rezignaci, defétismu a slabosti byů nakonec i leitmotivem jeho poslední knihy Beneš jako Rakušan. "Tenhle československý prezident je zahradním trpaslíkem evropských dějin," říkal Gruša na zahrádce svého řadového domku a se zájmem sledoval, jestli si človšk všimne sádrového pidimuže, okupujícího po německu pečlivě udržovaný záhonek.