"Povinnost hudebníka je hrát takovou hudbu, jakou mu velí hrát jeho svědomí a jaká mu přináší radost; jedině tak může svoji radost z tvoření předat publiku," napsal před více než třiceti lety v souvislosti s kapelou Plastic People její "ideový vůdce", historik umění Ivan Martin Jirous.
Publikace Pravdivý příběh Plastic People shrnuje jeho veškeré texty o této skupině. Doplněna je unikátními fotografiemi Bohdana Holomíčka, Abbého J. Libánského, Ondřeje Němce a Jana Ságla.
Rozhodně není přehnané položit rovnici mezi Plastiky a nehudebníka Jirouse.
Právě díky němu se totiž z kapely, která měla své hudební kvality, ideově však byla neukotvena a chtěla "jen hrát svou hudbu", stal fenomén, tak důležitý v kontextu tehdejší doby, příklad hodný následování.
- Veškerý obsah HN.cz
- Mobilní aplikace
- Bez reklam
- Odemykejte obsah pro přátele
- Články v audioverzi + playlist
- Možnost kdykoliv zrušit
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
