Spolupráci Evalda Schorma a Laterny Magiky připomínají fotografie na Nové scéně

Spolupráci filmového a divadelního režiséra Evalda Schorma s pražskou Laternou magikou dokumentuje výstava, která byla k 80. výročí jeho narození otevřena v kavárně Nové scény Národního divadla.

Expozice obsahuje fotografie z inscenací a potrvá zhruba měsíc. Na čtvrtečním zahájení ji uvedli Táňa Fischerová a režisér Jan Kačer.

Jak začala spolupráce

Evald Schorm (1931-1988) spolupracoval s Laternou magikou od šedesátých let. Podílel se už na inscenaci Revue z bedny pro světovou výstavu EXPO 67 v Montrealu, kde připravil jedno číslo programu. K Laterně se vrátil v polovině 70. let.

Pracoval na tanečních představeních, v nichž se prolínala fantazie a realita vtahující diváka do magie staré Prahy (Láska v barvách karnevalu) nebo pohádkových obrazů (Kouzelný cirkus, Sněhová královna). Stejně výraznou byla práce na experimentálních činoherních inscenacích s herci Národního divadla (Noční zkouška, Černý mnich).

Od revue k cirkusu

Láska v barvách karnevalu byla ještě založena na revuálním principu sledu čísel spojených postavou či postavami v roli průvodců. Vycházela z inscenace Václava Kašlíka Pražský karneval, zachovala většinu scénáře i původního filmového materiálu.

Následoval však titul, který měl Laternu posunout směrem k jednotnému syntetickému dramatickému dílu podle vize uměleckého ředitele Josefa Svobody. Tím byl Kouzelný cirkus, příběh plný humoru i nostalgie, jenž od roku 1977 nezmizel z repertoáru, a je nejhranější inscenací ve střední Evropě.

Byl dílem tří režisérů, pěti choreografů, šesti scenáristů a scénografa Svobody. Vytvořili nadčasové představení, v němž se propojilo několik žánrů. Podobným typem inscenace byla o dva roky později Sněhová královna v choreografii Pavla Šmoka.

Rozporuplná inscenace

V letech 1981 a 1983 se v Laterně objevila činohra: nejprve Noční zkouška Antonína Máši, která přinesla na scénu využití televizní techniky v průběhu inscenace.

Režijně se nepracovalo s filmem, ale s aktuálně snímaným obrazem, který byl součástí reality jevištního prostoru. Roli režiséra ztvárnil Radovan Lukavský, dále účinkovali například Vladimír Brabec, Jan Kanyza a Vlasta Žehrová.

Inscenace se setkala s rozporuplnými ohlasy stejně jako Černý mnich, adaptace Čechovovy povídky využívající tradiční postupy Laterny magiky ve spojení s textem. Do hlavní role byl obsazen Jana Kačer, spoluúčinkovali Táňa Fischerová a Miroslav Macháček.

Schorm byl v Laterně magice zaměstnán od roku 1982. V roce 1971 mu byla zakázána práce ve filmu a televizi, především kvůli "trezorovému" snímku Den sedmý, osmá noc.

Ještě v roce 1987 režíroval úspěšného a ceněného Odyssea, který byl vytvořen pro scénu někdejšího Paláce kultury, kde Laterna magika vystupovala. K filmu se dostal v roce 1988, premiéry snímku Vlastně se nic nestalo se ale nedožil, zemřel den před svými sedmapadesátými narozeninami.

V kavárně Nové scény Národního divadla jsou fotografie Evalda Schorma