Podle nahrávek nejběžněji dostupných v prodejnách bychom mohli dojít k názoru, že éra jazzových standardů, v níž jednotliví sólisté improvizovali svá sóla na harmonickou strukturu tématu, už dnes není tak zajímavá. A že zajímavější je naopak úsilí mladší generace toto schéma obměnit.
Ale stačí jediné setkání se skutečnými mistry klasické školy, kteří jsou stále ještě mezi námi, a dojem se podstatně změní, jako v případě alba Road Shows Vol. 2 tenorsaxofonisty Sonnyho Rollinse, jenž předloni oslavil osmdesátku.
Svěží osmdesátník na turné
Už mezi svými třiceti a čtyřiceti lety hrál Rollins s těmi, kteří představovali avantgardu tehdejšího jazzu - od výbušného Milese Davise až k uměřenějšímu Modern Jazz Quartetu -, a obecně přejímanému repertoáru přispěl řadou skladeb, z nichž se staly klasické standardy.
Když měl dojem, že jeho výkon neodpovídá tomu, co by sám od sebe očekával, dokázal se na plné dva roky (1959 až 1961) stáhnout z veřejného vystupování: pro sólistu, který měl postavení špičkové hvězdy, to byl počin zcela ojedinělý.
- První měsíc za 40 Kč, poté za 179 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Nově všechny články v audioverzi
