Rudiš on-line: Čeští spisovatelé se neumějí propagovat, moc jim to zavání penězi

Dobrý den, honorář jsou procenta z prodejní ceny knihy. Někteří nakladatelé také zaplatí autorovi zálohu. Co se procent týče, bývá to samozřejmě různé, ale alespoň 8 procent by autor měl dostat. Ale vím o autorech, kteří tak moc chtěli mít knihu, že ji dali nakladateli zadarmo. Nebo dokonce přispěli na vydání z vlastní kapsy. I to se stává. Já mám takzvaně progresivní smlouvu a to jak tady u nás, tak v zahraničí. Čím více se knížky prodá, tím víc procent pak autor dostává - pokud se tedy více prodá.

Hodně se to točí třeba kolem středoevropské historie, která do mých knížek prosakuje, třeba do Grandhotelu. S ním jsem měl v Německu a Rakousku asi 50 čtení a někdy to byly hodně dlouhé debaty. Ale pak se ptají třeba i na to, jak se Češi cítí v Evropě, co nám na ni vadí a proč se uprostřed Evropy naši politici snaží vybudovat jakousi podivnou izolovanou pevnost s vlastními zákony.

No, díky, asi to dobře maskuju. Já mám trému vždycky a Igor Malijevský, se kterým EKG uvádím, taky. Ale před EKG jdeme vždycky do sauny, to nás trochu uklidní.

Já se momentálně psaním uživím, ale není to jen psaní knih. Jsem součástí pár kreativních týmů, ale s reklamou nemají moc společného. S Petrem Pýchou jsem třeba loni pro Český rozhlas napsal rozhlasovou hru Lidojedi, s Martinem Beckerem pro německý rozhlas hru Kovbojové z paneláku, komiks Alois Nebel jsem vytvořil s Jaromírem 99 a právě spolu připravujeme úplně nový kreslený příběh. A taky dopisuju ve dvojici s Martinem Behnkem nový filmový scénář. Pracujeme na tom v Berlíně, máme už producenta a píšeme německy. Bude to tragikomedie o současných mužích a krizi mužství a zoufalých chlápcích, kteří si místo s holkami hrají ve velkém se zbraněmi a nakonec jim s těmi samopaly není úplně špatně... Všechny tyhle spolupráce mě hodně baví a naplňují. Protože mám kliku a umím německy, jezdím do Německa také na čtení, protože mi tam knížky také vycházejí a i to je samozřejmě součást mých příjmů. Bez Německa by to nešlo, neuživil bych se. Zas a znova si uvědomuju, že co je Německo pro české průmyslové podniky, to je i pro české spisovatele a třeba filmaře. Je to velký a bohatý trh, ale uspět není samozřejmě úplně snadné. Ale právě mi tam třeba vychází Alois Nebel, v létě tam bude mít premiéru i film. A za pár dní mi německy vyjde román Potichu. takže to celkem funguje. A občas dokonce dostanu nabídku na nějaký workshop, takže se maličko vracím k tomu učení, o kterém píšete, v létě třeba budeme s J99 v Německu na jednom literárním festivalu mít workshop na téma komiks.

Díky za hezkou otázku. Jeseníky mám hodně rád a myslím, že se k ním v psaní určitě ještě vrátím. Mám rád to velké tajemství, tu mlhu, v níž jsou ukryté nejen hory, ale i minulost toho kraje. A taky tam rád chodím po kopcích. A skutečně jsem jeden čas přemýšlel, že bych tam bydlel, třeba v Horní Lipové, která je předobrazem pro Nebelův Bílý Potok. A jsem samozřejmě moc rád, že Nebel se stal po Vincenzu Priessnitzovi, Jaromírovi 99 a Petru Kružíkovi z kapely Priessnitz nejslavnějším místním rodákem. A pár lidí z Jeseníku a okolí se mi skutečně ozvalo, nejen kvůli Nebelovi, ale také kvůli Konci punku v Helsinkách. Já měl strach, jestli to funguje, jestli to působí opravdově, jestli nedostanu přes držku, protože jsem se nebyl ani punkáč, ani jsem nezažil 80. léta v Jeseníku, kde žije moje punkerka Nancy. Ale prošlo to. Zdravím do Freiwaldau.

Dobrý den, německý knižní trh je vůbec největší v Evropě, ještě se k němu někdy připojuje také Rakousko a Švýcarsko, jeho německy mluvící část. Největší knižní trh ale znamená také největší konkurenci, valná většina i domácích beletristických knih vyjde v nákladu pár tisíc kusů, ale samozřejmě, když se to "utrhne", tak pak pořádně a klidně se nějakého titulu prodá za pár měsíců přes milion jako v případě románu Vyměřování světa Daniela Kehlmanna, skvělé knížky, která pak vyšla i česky. Česká literatura je spíše malá, je méně známá než třeba současná polská nebo také maďarská. zejména Poláci se snaží jejich národní literatury hodně zviditelnit, hodně tlačit a myslím, že se jim to daří. Dávají na to hodně peněz. Jakoby si uvědomovali, že export kultury je stejně důležitý jako export potravin, vodky nebo dílů pro auta. Kultura, to je image země. Tohle je podle mě hodně důležité pro národní sebevědomí. Německy jinak píšu, ale vždycky s někým, ve dvojici, kdo na moji němčinu trochu dohlédne. Jsou to scénáře. Romány budu psát dál česky.

No nevím... Nejde jen o to knihu napsat, také se musí zredigovat například, funkci redaktora nelze obejít. A jak jsem se tak ptal, tak zatím objemy prodaných elektronických knih nejsou nijak velké. Mé do němčiny přeložené romány například vycházejí zároveň i pro Kindle, jsou dokonce o něco levnější, ale prodávají se vedle těch tištěných zatím jen velmi velmi maličko, v řádu maximálně desítek. Tištěné knihy prostě zatím vítězí.

Je to zhruba stejné jako u nás. Čili 8 procent by autor měl dostat... Co se psaní v angličtině nebo němčině týče, ono to není tak jednoduché. Musíte ten jazyk fakt dobře umět, musíte v něm myslet, přemýšlet, chodit, snít. Musíte být ten jazyk. Jinak to nefunguje.

Elektronické vydání mých románů se zvažuje. Uvidíme. Povídky Aloise Nebela Na trati vyšly pro Iphone a Ipad, připravuje se i verze pro Android.

Nebráním se eknihám, mám i Kindle, jsem s ním spokojený, ale používám ho spíš na čtení rukopisů a pracovních textů, třeba scénářů. Ale jinak mám rád spíš klasická knihkupectví a klasické knížky. Když si polejete knížku kafem, nic se jí nestane, máte hned ale nějaký příběh. Čtečku tím asi jen odvaříte. A taky jsem se zatím do čtečky nikomu nepodepsal:-)

Dobrý den, na většinu jsem myslím už odpověděl... Ale k té proměně: Myslím, že to tak možná bylo vždycky, jen psaním knih se u nás vždycky dařilo život jen pár lidem, tak tomu bylo i za časů Kafky, Haška nebo Čapka. Jsme prostě malá literatura, máme malý knižní trh. Jak ale říkal Bohumil Hrabal, na umění je nejkrásnější to, že nikdo nemá povinnost ho dělat. Je to vaše svobodná volba... Nemá cenu si stěžovat. Ale jsem samozřejmě rád, že momentálně mě psaní uživí.

Dobrý den, Nebel myslím úspěšný je. Všeho dohromady se u nás prodalo přes 25 tisíc kusů a to by nás na začátku s Jaromírem 99 nikdy nenapadlo. Mysleli jsem, že vydáme pár desítek kusů pro naše kamarády, celé to na začátku bylo hodně punkové a divoké... Že to bude divadelní hra a film, že komiks vyjde polsky a německy, že z tohoto starého nádražáka ze zapadákova bude mediální hvězda a že po jeho stopách budou do Jeseníků vyrážet dokonce Pražáci, kteří dlouho neveděli, že nějaké Jeseníky jsou... No, i teď mi to připadá jako malý zázrak. Ale uživit se u nás jen komiksem? Asi ne, to by asi nešlo.

Noa musí se k tomu psaní dokopat:-) Musí to chtít, musí to zkusit. Napsat knihu je ale jedna věc, druhá je ji vydat a mít kliku na dobrého nakladatele. A překlady, to je hodně složité, hodně důležitý je překlad do němčiny, to je pro další nakladatele v jiných zemích takový test. Vzali to Němci, kteří mají největší trh? Tak to zkusíme taky... Takhle třeba došlo k dalším překladům Nebe pod Berlínem. Nejdřív každopádně musí knížky uspět tady u nás, to zas zajímá ty Němce. I oni si dobře vybírají.

Viz můj oblíbený citát Bohumila Hrabala v jedné z odpovědí...

Hodně štěstí... Já bych určitě ale zkusil nabídnout knihu i nějakému nakladateli, spíš zavedenému, jehož knihy vás oslovují. Postará se o lepší distribuci a propagaci.

Možná Nebe pod Berlínem a Konec punku v Helsinkách... Z nich občas na středních školách čtu. A pak taky Nebela, ten by je mohl možná také zajímat. Ať se taky daří.

Samozřejmě si je nechám vždycky zkontrolovat a moji němčinu trochu doponěmčit:-) Většinou píšu taky s někým, kdo je rodilý mluvčí. Tím se tak docela dobře učím.

No, to je hodně zajímavá otázka, která by vyžadovala více času na zodpovězení... Myslím, že se na náš teď Němci dívají jako na takový trochu zmatený národ, který neví, co vlastně chce. Chtěli jste přece tak do Evropy, chcete v ní zůstat? Chcete se izolovat? Nic vám přece neupíráme, žádná vaše práva, co si to pořád vymýšlíte? Proč nechápete, že v evropské jednotě je síla? Co vlastně vy knedlíci Češi chcete? Ale pivo máte pořád skvělé, na to k vám budeme pořád jezdit, i když vyhlásíte království

Asi bych to nechal nejdříve přečíst pár lidem ve vašem okolí... A pak bych s nimi zašel na pivo, co oni na to. A pak bych třeba zkusil obeslat pár nakladatelství.

No tak to moc děkuju, jsem moc rád, že se Vám mé knížky líbí, že se v nich nacházíte. A zdravím z vymrzlé kotliny do těch divokých čarokrásných vymrzlých hor. V Horní Lipové budeme v létě i s Aloisem Nebelem. O prázdninách se na jeden den místní nádraží změní v Bílý Potok a bude se tam promítat i film. A hrát pak budou Priessnitz.

Dobrá otázka! Propagace literatury se myslím u nás hodně podceňuje, někdy dokonce mám pocit, jakoby se toho nakladatelství a autoři báli, že to je jako nepatřičné, že to moc zavání penězi... Což je samozřejmě trochu absurdní. Ke Konci punku jsme natočili docela levně trailer, je k vidění třeba tady. http://www.youtube.com/watch?v=tj4Vqu4l7KU Také se nakladatelství snaží propagovat knížky přes sociální sítě. A já pak jezdím hodně na čtení, i to myslím pomáhá.