Antonio Tabucchi

Jak tvrdí Pereira

2012, Academia, přeložila Kateřina Vinšová

Jak tvrdí Pereira, k tomu seznámení došlo jednoho letního dne. Nádherného letního dne, plného slunce a větru, kdy se Lisabon třpytil. Pereira byl prý v redakci a nevěděl si moc rady, šéfredaktor odjel na dovolenou a jeho čekala nepříjemná povinnost dát dohromady kulturní přílohu, neboť večerník Lisboa měl teď i stránkovou kulturní přílohu, a tu svěřili jemu.

Ale on, Pereira, přemýšlel o smrti. Toho krásného letního dne, kdy vrcholky stromů povíval vánek od Atlantiku, slunce zářilo a město jiskřilo, doslova pod jeho okny jiskřilo v modři, v modři, jakou ještě neviděl, tvrdí, tak ostré, až téměř bodala do očí, začal Pereira myslet na smrt. Proč? To nedokáže říct.

Snad proto, že když byl malý, míval jeho otec pohřební ústav, který se jmenoval Pereira Mater Dolorosa, snad proto, že mu před pár lety zemřela žena na souchotiny, nebo snad proto, že sám byl tlustý, zlobilo ho srdce a měl vysoký tlak a lékař mu řekl, že když bude takhle pokračovat, moc času mu nezbývá, fakt je, že Pereira myslel na smrt, jak tvrdí.

A náhodou, čirou náhodou začal listovat jedním časopisem. Byl to literární časopis, ale měl i oddíl věnovaný filosofii. Možná avantgardní časopis, to Pereira s jistotou neví, rozhodně však měl spoustu katolických přispěvatelů. A Pereira byl katolík, nebo se aspoň v té době cítil být katolíkem, a dobrým katolíkem, jen v jednu věc věřit nedokázal, ve vzkříšení těla. Duše ano, samozřejmě, protože si byl jistý, že duši má; ale celé tělo, to panděro, které mu duši obklopuje, to ne, to nevstane z mrtvých, a proč taky? ptal se Pereira sám sebe. Všechno to sádlo, co ho každodenně provází, pot, dušnost, když stoupá do schodů, proč by to mělo být vzkříšeno?

Ne, tohle si Pereira v příštím životě a až na věky nepřál a nechtěl věřit ve vzkříšení těla. Začal tedy časopisem jen tak ledabyle listovat, protože se nudil, jak tvrdí, a narazil na článek, kde se pravilo: „Z diplomové práce obhájené minulý měsíc na Lisabonské univerzitě otiskujeme úvahu o smrti. Autorem je Francesco Monteiro Rossi, který absolvoval studium filosofie s vyznamenáním; z jeho práce uvádíme zatím pouze výňatek, neboť doufáme do budoucna v další spolupráci.“