Dnešnímu šedesátníkovi Janu Burianovi bylo sedm let, když jeho otec E. F. Burian zemřel. Zčásti ve formě dopisů, které mu nikdy nemohl napsat, teď pod názvem Nežádoucí návraty E. F. Buriana vydal první obzíravý pohled na jednoho z našich nejvýznamnějších tvůrců v oboru scénografie, hudby i kulturně-politické publicistiky.
Je to pět set stránek bohaté, až překypující mozaiky deníkových i veřejně publikovaných výroků, korespondence, tiskových kritik a recenzí, i dosud neznámých stranických a ministerských dokumentů. Stěží si dovedu představit vyčerpávající záplavu soustředěné práce a času, které si takové dílo vyžádalo. Ale výsledek stojí za to.
Kandrdas v Kulturní politice
Emil František Burian znamenal mnoho pro moje léta poznávání, shromažďování dojmů i tříbení názorů. Ještě před likvidací jeho divadla roku 1941 mě okouzlovala jeho představení, hltal jsem jeho knížku Jazz, jednu z prvních o tomto tématu, které už roku 1928 vyšly v Evropě.
V době, kterou E. F. Burian trávil v nacistickém koncentráku, jsem poslouchal jeho osobité překlady blues, která jako neméně osobitý zpěvák stačil ještě předtím nahrát s orchestrem Gramoklubu. A po jeho návratu jsem se roku 1946 jako zcela nezkušený kandrdas ocitl v roli subalterního externího redaktora v jeho týdeníku Kulturní politika.
Pravidelné redakční porady byly shromaždištěm literátů, kteří už za sebou měli významné zkušenosti, i nastupující mladé generace, sdílející poválečné okouzlení marxismem. A právě tuto atmosféru přibližuje sbírka dokumentů jeho syna jako klíč k dalším otcovým osudům.
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Všechny články v audioverzi + playlist
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
