Virginie Despentesová

Dítě apokalypsy

2012, Host, přeložil Petr Christov

Paříž

Není to zas tak dlouho, co mi bylo třicet. Mohlo se stát cokoli. Stačilo udělat ve správnou chvíli správný rozhodnutí. Často jsem měnila práci, neprodlužovali mi smlouvy a já ani neměla čas se tím zatěžovat. Na svou životní úroveň jsem si stěžovat nemohla. Málokdy jsem bydlela sama. Roční doby se střídaly jak pytlíky bonbonů – byly barevné a daly se snadno vyzobat. Ani nevím, kdy jsem se přestala usmívat.

Dneska mám stejný plat jako před deseti lety. Svého času jsem si myslela, že s tím vyjdu. Po třicítce se tempo nějak zvolnilo, vítr, co mě hnal dopředu, se utišil. Vím, že až přijdu příště na pracák, tak budu dospělá žena bez vzdělání a bez kvalifikace. A proto se držím toho místa, které mám, jako by na něm závisel celý můj život.