V paralelní soutěžní sekci Un Certain Regard (Jiný pohled) byla v průběhu pondělí a úterý uvedena trojice filmů, které mě nadchly svou sebejistou energií, mladickou odvahou a punkovou přímočarostí.
ENERGIE: Bílý slon (Elefante Blanco)
Takhle si představuji kvalitní festivalový budíček. Argentinský režisér Pablo Trapero není v Cannes žádný nováček a jeho sedmý celovečerní snímek má to, co mnoha „velkým filmům“ v hlavní soutěži schází: energii.
Zatímco zavedení režiséři kolem témat sofistikovaně krouží („Hm, podívejte, jak zvláštně se to dá uchopit...“), Trapero od začátku zatřese vaší sedačkou v kině: „Toto je můj film a takhle to teď bude!“
Hitparáda bizarností v Cannes: Upírská kapela nebo Ron Perlman jako naštvaná žena - čtěte ZDE
Živě z Cannes: Mistrovství světa ve filmu. Tvůrce soudíme jako atlety a hokejisty - čtěte ZDE
Prvních deset minut neřekne žádná z postav srozumitelnou větu, ale už jsme v pozoru: brutální masakr v amazonské džungli, zdrcený misionář Nicolas, záchrana od kněze Juliana, krátké zotavení v polní nemocnici, společný příjezd do slumu, úvodní titulky. Všechno – střih, hudba, kamera – je vedeno tak pevnou rukou, že jsme ve filmu okamžitě „namočeni“.
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
