Když jsem byla v úzkých a bez práce, zpívala jsem na ulici, říká šansoniérka Zaz

HN: Čím to je, že jste svého prvního alba prodala milion kopií?
Například ve Východní Evropě lidé hluboce milují francouzštinu, a protože při vystoupeních jsem docela komunikativní, lidé na mě reagují. A také na lidské hodnoty, které svoji hudbou předávám. Můj život je plný výjimek, neustále mi někdo říká: “Tohle by se normálně nemohlo stát.” A mně se to naopak stává.

HN: Jak jste se dostala k hudbě?
Asi ve mně vždy byla. Byla jsem hodně citlivá a emocionální. Jako dítě jsem chodila na hudební průpravku, měla jsem dobrou učitelku, která uměla nadchnout. Rodiče chtěli, abych měla hudební vzdělání, takže od pěti jsem pokračovala v hudebce. A i když to formální prostředí mi úplně nevyhovovalo, věnovala jsem se tam zpívání i chorálům, v sedmi jsem se zamilovala do houslí a na ty jsem pak hrála další dva roky, což mi pomohlo vyvinout si hudební sluch.