Haslingerův román vypráví o brankáři Modrém, který místo NHL šel do uranových dolů

Tragický příběh československé hokejové reprezentace mají milovníci sportovní historie v paměti, pro ostatní snad postačí následující připomínka: v roce 1950 byli členové hokejové reprezentace, kteří posbírali několik medailí z olympiád a mistrovství světa, odsouzeni ve vykonstruovaném procesu za vlastizradu a uvězněni k dlouholetému kriminálu.

Nejhůře z nich dopadl brankář Bohumil Modrý, přezdívaný Bóďa: dostal patnáct let, z nichž si třetinu odseděl, respektive "odmakal" v jáchymovských uranových dolech. Po propuštění na amnestii ho rodina téměř nepoznala: z otrocké práce se vrátil na kost vyhublý a jako nemocný rakovinou si užil svobodu jenom několik let, než v roce 1963 na následky ozáření zemřel.

Haslingersovské téma

Přestože tento příběh žije v našem povědomí, románového zpracování se mu nyní dostává poprvé. Na první pohled může Haslingerova volba českého čtenáře překvapit. Proč se Rakušan, který působí jako vedoucí zavedeného literárního institutu v Lipsku, zabývá československou historií? Při bližším pohledu na autorovu tvorbu zjistíme, že výběr tématu i jeho zpracování zapadá do rámce jeho tvorby.

V esejistice se Haslinger totiž vymezuje vůči Rakousku, jeho politice a společnosti; pranýřuje nacionalismus, antisemitismus nebo odmítání odpovědnosti za historické viny. Jeho postoje bývají nepřikrášlené a otevřeně kritické, dokonce natolik, že bývá řazen po bok Elfriede Jelinekové nebo Robertu Menassovi, známým "kálečům do vlastního hnízda".

I v prózách si volí společensky závažná témata: politický thriller Ples v opeře (1995) popisuje útok pravicových radikálů, román Otcovská hra (2000) zase reflektuje osudové zakořenění nacismu v jedné rakouské rodině. Autorovu osobní historii naopak zaznamenává románový příběh s názvem Ostrov Phi Phi z roku 2007, kdy málem přišel o život při vlně tsunami v Thajsku.