Punch Brothers: Nechceme jen zpívat o milenkách

Mají nástroje jako bluegrassová kapela, ale hrají s rockovým spádem. Americká pětice Punch Brothers patří k objevům posledních let a písně z jejich letošní desky Who's Feeling Young Now už zněly v amerických talkshow i filmovém trháku Hunger Games.

Opratě drží lídr kapely Chris Thile, jedenatřicetiletý zpěvák s vysokým hlasem a především famózní hráč na mandolínu.

"Nevěřím na vrozený talent ani píli. Nejlépe hraje jen ten, kdo hluboce zbožňuje hudbu a nemá postranní úmysly," řekl HN Thile.

HN: Jak vaše mladé publikum reagovalo na turné, které jste jeli s Paulem Simonem?

Z pódia máme legrační výhled: první řady jsou plné středoškolaček, za nimi postávají jejich rodiče a vzadu si prarodiče nosí židle na sezení. Snažíme se kultivovat bluegrass, baví nás jeho tradiční podoba, ale úzus ani kotlíkářské publikum nás nezajímá. Raději přemýšlíme o hudbě než o tom, kdo nás poslouchá.

Slyšel jsem teď Paula Simona naživo s Gracelandem a připomněli mi, v jak temných časech žijeme. Takhle jemná, citlivá hudba by už přes nahrávací společnosti neprošla. Lady Gaga je dnes stejně populární, jako byl před dvaceti lety Simon, ale hudebně nemá na to, aby mu byť zavázala tkaničky u bot.

HN: Píšete docela osobní texty. Kolik je v tom nadsázky?

Je důležité se posluchačům otevřít, lze tím nastolit určitou intimitu, díky níž se lidé víc soustředí na hudbu. Jen je třeba mít na paměti, že posluchač není náš terapeut. I když se může zdát, že umělci vyprávějí svůj životní příběh, ve skutečnosti to jsou často jen opravdu dobré příběhy. Takže i já všelijak přeháním, přibarvuji nebo píšu z třetí osoby. Nechci být tím rockerem, který jen zpívá o svých milenkách. Ženské v kapele máme rádi, ale přednost dostává hudba.