DOPLUJEME K MAJÁKU? TO CHCE ČAS

Zatímco na meziválečné čtenáře působil portrét Ramsayových v domě na ostrově Skye většinou jako hudlání orchestru, který si v zákulisí teprve ladí nástroje, po pětaosmdesáti letech si ho hýčkáme jako modernistický klenot. Rytmu této fugy, k níž měla Woolfová nejosobnější vztah, vévodí hlas paní Ramsayové, nejvroucnější z "průměrných lidských bytostí", na které se autorka zaměřila s cílem zkoumat perspektivu hnutí mysli, iluzí, pochyb.

Tak pojede se k tomu majáku, nebo ne? Později. Hybatelem je tu totiž sám čas: konstrukt, jenž uchovává životu řád a měří naši marnost. Protože "i ten kamínek, který nakopneme, nakonec přežije Shakespeara".

Virginia Woolfová

K majáku 
(Přeložila Kateřina Hilská) 
Odeon 2012, 208 stran

Zbývá vám ještě 70 % článku
Předplatné bez reklam první 2 měsíce za 80 Kč
  • Veškerý obsah HN.cz
  • Mobilní aplikace
  • Bez reklam
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Články v audioverzi + playlist
  • Možnost kdykoliv zrušit
za 80 Kč s mobilní aplikací
a bez reklam nebo za 40 Kč bez mobilní aplikace
a s reklamou
Máte již předplatné? Přihlásit se