Bělohlávek se k České filharmonii vrátil se zralostí. Novou éru odrazil od okupace

Úvod 117. sezóny České filharmonie byl ve čtvrtek ve Dvořákově síni pražského Rudolfina současně přivítáním Jiřího Bělohlávka ve funkci šéfdirigenta a hudebního ředitele orchestru. Koncertní program měl přes svou výjimečnost neokázalý rámec; jeho centrem byla hudba, ne oslavy.

Naštěstí se totiž k této příležitosti nehrála Novosvětská symfonie, Má vlast, Te Deum ani Beethovenova Devátá. Před takovou prvoplánovou slavnostností dostala přednost zajímavá sestava skladeb: večer vyvrcholil břesknými fanfárami i lyrikou Janáčkovy Sinfonietty.

V jeho průběhu zazněla také Osudová symfonie, Mahlerovy písně a skladba Vox clamantis, kterou Petr Eben před lety zareagoval na srpnovou okupaci. Vložil do ní jasné křesťanské poselství, mimohudební program, který činí kompozici zajímavou a srozumitelnou.

Netřeba hned volat po nejžhavějších výdobytcích experimentátorů – alespoň podobná moderní díla soudobých klasiků by se mohla v abonmá objevovat častěji.