Profil: Vítěz Nobelovky za literaturu Mo Jen je přítelem čínské armády i magického realismu

Ve čtvrtek byl ve Stockholmu vyhlášen vítěz letošní Nobelovy ceny za literaturu: čínský spisovatel Mo Jen (v anglickém přepisu Mo Yan).

Mo je teprve druhým Číňanem, který dostal Nobelovu cenu za literaturu. V roce 2000 porota ocenila Kao Sing-ťiena (anglicky Gao Xingjian), který je sice původem z Číny, žije ale v exilu ve Francii. Když cenu získal, ohradila se proti tomu především Čínská asociace spisovatelů, jejímž viceprezidentem je dnes právě Mo.

"Nobelova cena je udělována jen z politických důvodů, a proto ji dále neuznáváme," uvedli tehdy zástupci společnosti. Dnes zaznívá úplně totéž z opačného spektra - tedy od disidentů, kteří Mo Jena označují za loutku režimu.

Ukradené dětství

Mo Jen (1955) se narodil s občanským jménem Guan Moye do chudé farmářské rodiny. "Za lahůdky jsme považovali spoustu věcí, které by normální lidi vůbec nenapadlo jíst. Stromovou kůru, plevel ze střech domů, shnilé sladké brambory. Hlad je největší kuchař," vzpomínal spisovatel.

V dobách politické kampaně zvané Velký skok vpřed jeho rodiče pracovali v kalírně oceli a dítě nechávali často doma samotné.

Budoucí spisovatel si tehdy vytvořil představu o jakémsi "prázdném dětství", z jaké se později vypsal například v povídce Kluci ze železa, přeložené i do češtiny. Moovi hrdinové jsou o své dětství často okradeni, žijí v bídě a neustále jsou vtahováni do světa dospělých. Z těchto zážitků pramení zřejmě také Mo Yanova fascinace jídlem.

Klíčový je pro něj také vztah k matce, na nějž literární kritici často upozorňují v souvislosti s Mo Jenovým dílem. Některé z žen v jeho románech trpělivě a mlčky zápasí s utrpením ne nepodobným tomu, jaké musela zažívat Mo Jenova matka. Mo vnímá ženy coby jakési "majáčky naděje", bez nichž by jeho protagonisté dál nevydrželi.