Nekrolog: Obr klasické hudby Hans Werner Henze zúčtoval s nacismem i avantgardou

Ve věku osmdesáti šesti let v Drážďanech zemřel Hans Werner Henze, jeden z nejvýznamnějších poválečných německých skladatelů.

Podle deníku Telegraph jeho život vystihoval generační osudy posthitlerovského Německa, stejně jako vypovídal mnohé o dějinách moderní hudby 20. století. Henze začal jako avantgardní skladatel, později přilnul k neoklasice a nakonec se mu podařilo oba póly balancovat. O jeho úmrtí informovala agentura AP.

Politika na prvním místě

Proslul svými vyhraněnými politickými názory. Od padesátých let byl zapřísáhlým komunistou a podporoval například Castrův režim na Kubě. Viz jeho kontroverzní oratorio Das Floß der Medusa, inspirované Géricaultovým obrazem Vor Medúzy. Premiéru mělo dílo v prosinci 1968 coby rekviem za revolucionáře Che Guevaru a ještě než zazněla první nota, protesty levicových studentů v sále vedly k policejnímu zásahu. Skladba tak měla premiéru teprve v lednu 1971 ve Vídni.

Henze ale nebyl jednostranný: za komunismus by prý byl ochoten obětovat život, ale stejně tak se bil i za práva homosexuálů. Po roce 1975 například na festivalu Cantiere d'Art v Montepulcianu, k jehož klíčovým osobnostem patřil a kde častokrát dělal výrazná politická gesta.

Henze začal jako avantgardní skladatel a razil sériovou metodu kompozice. Když ji později opustil, zbytek německé avantgardy jej označil za zrádce. Henzeho už však více zajímaly například pokusy s elektronickou instrumentací. V šedesátých letech tak stál mezi dvěma póly: avantgarda jej odmítala, ale pro konzervativní publikum byl přece jenom příliš moderní. Henzeho díla však budila respekt u všech od Benjamina Britten až po Juliana Breama, připomíná britský Telegraph.

Na konci života za sebou zanechal dvacet oper (včetně rekonstrukcí těch, které napsali jiní skladatelé, například Monteverdi), devět symfonií, dvanáct baletů a řadu orchestrálních, komorních i sborových děl.