Týden v kultuře 7. až 20. ledna

Klidným happeningem v neděli v Karlových Varech protestovali umělci proti vykazování z lázeňské zóny městskou policií. To byl i případ malířky Doris Windlinové. Právě její spor, kdy jí strážníci vykázali, protože neměla povolení k malování, byl pro opozičního zastupitele Jiřího Kotka podnětem k uspořádání dnešního protestu.

Jiří Kotek dnes na Mlýnské kolonádě, která je nejfrekventovanějším místem lázeňské zóny, řekl, že účelem happeningu je jednak protestovat proti přístupu města a městské policie, která umělce z ulic vykazuje, tak i povzbudit umělce, aby do Karlových Varů přijížděli. Postup města považuje Kotek za šikanu bez opory v zákoně.

Švýcarská malířka Doris Windlinová, která žije v Česku, si loni v prosinci na kolonádě rozložila malířský stojan a začala malovat. Strážníci ji ale vykázali a pohrozili jí pokutou. Následně se jí otevřeným dopisem primátor Petr Kulhánek omluvil. Vysvětlil jí ale, že byť je to absurdní, jednali strážníci podle zákona o pozemních komunikacích. V otevřeném dopise nicméně primátor napsal: "Hledáme dostupné cesty k řešení tak, abychom neomezovali svobodnou tvorbu malířů či fotografů a k těmto situacím do budoucna již nedocházelo."

Podle Kotka je to ale omyl. "Žádný zákon ani vyhláška nezakazuje, aby si umělci mohli na ulici malovat. Není to v rozporu ani se zákonem o komunikacích, ani s městskými vyhláškami nebo kolonádním řádem," řekl dnes Kotek.

Podpořit ho kromě Doris Windlinové přišel například i houslista Georgi Milev. "Když jsem chtěl na kolonádě hrát na housle, zakázali mi to s tím, že by hudba mohla ohrozit průběh lázeňské léčby," řekl. Shluk malířů dnes přilákal desítky lázeňských hostů a turistů, kteří se přišli na takové oživení kolonády podívat. (čtk)

Francouzský režisér Jean-Marie Straub, který 8. ledna oslaví osmdesátiny, je jedním z nejrespektovanějších filmových tvůrců současnosti, byť jeho dílo nepatří k nejznámějším. Jeho filmy, které většinou točil spolu s manželkou Danièle Huilletovou, totiž kladou poměrně velké nároky na diváka a tudíž jsou určené spíše pro artkina.

Straub, který jako student organizoval filmové kluby, u filmu začínal jako asistent režisérů Abela Gance, Jeana Renoira, Roberta Bressona či Jacquese Rivetta. Koncem 50. let odmítl jít bojovat do Alžírska a se svou ženou odešel do Mnichova. Zde vznikl jejich první film dle povídky Heinricha Bölla Machorka-Muff. Spolu pak natočily více než dvě desítky filmů, často experimentální filmové pohledy na historické události a na život a tvorbu umělců. K nejúspěšnějším patří například životopis vdovy po slavném skladateli Kronika Anny Magdaleny Bachové (1968), adaptace Ameriky Franze Kafky s názvem Třídní vztahy (1984), Sicilia! (1999) nebo Návštěva v Louvru (2004).

Straub a Huilletová od konce 60. let žili a tvořili převážně v Římě. Huilletová zemřela v roce 2006. (čtk)

První letošní premiérou zlínského divadla bude pohádka O Človíčkovi. Dětští i dospělí diváci uvidí v režii umělecké šéfky Hany Mikoláškové příběh Človíčka známého z televizních večerníčků. Hudbu k představení složila kapela Čankišou. Premiéra pohádky bude 20. ledna v hlavním sále divadla, sdělila dnes mluvčí divadla Veronika Jurčová.

Človíček je postava z knih Zdenky a Pavla Teisingerových. V divadelním zpracování děti uvidí, jak si Človíček v pravěku rozdělal oheň, oblékl se, vyzrál na šavlozubého tygra nebo napálil škodolibou opici. "O Človíčkovi bude pohybovou pohádkou místy s akrobatickými prvky. Bude se šplhat po palmách a liánách. A než se Človíček naučí mluvit, bude se dorozumívat pantomimou," uvedla Mikulášková.

V hlavní roli se představí Roman Blumaier, jeho společníky na jevišti budou Radovan Král, Marek Příkazký a Marie Vančurová. Texty písniček napsala Jana Kafková. Dobrodružstvím hlavního hrdiny bude provázet hlas Arnošta Goldflama.

V další premiéře uvede zlínské divadlo na začátku března inscenaci Palubní deník Hanzelky a Zikmunda o příběhu slavné cestovatelské dvojice. (čtk)

Ve věku dvaaosmdesáti let zemřel Tony Lip, známý jako herec ze žánrových gangsterských filmů. Informovala o tom BBC.

Kromě seriálu Sopranos, kde ztvárnil roli Carmine Lupertazziho, Lip účinkoval také ve snímcích Martina Scorseseho Mafiáni a Zuřící býk nebo ve filmu Donnie Brasco.

Předlohu pro některé role mohl Tony Lip načerpat v zaměstnání během šedesátých leth v nočním klubu Copacabana v New Yorku, kde toho času vystupovali například Frank Sinatra či Tony Bennett. (red)

V pražské hale Trafačka natočil režisér Jakub Jahn materiál k tanečnímu filmu, jehož inspirací je kolekce módního návrháře Marcela Holubce. Před kamerou se v černobílých modelech objevují členové prestižního tanečního souboru 420People Nataša Novotná a Václav Kuneš. Informovalo o tom občanské sdružení Artn, pod jehož patronací film vzniká.

Hlavní protagonisté tančí charaktery z apokalyptického dramatu Heinera Müllera s názvem Hamlet Stroj, jímž se nechal režisér a autor námětu Jahn volně inspirovat. Připravovaný snímek se blíží žánru fashion videa, ale námětem i koncepcí míří do sféry dance for camera, tedy výsostně uměleckého filmu. Premiéru bude mít na Festivalu tanečních filmů, který se uskuteční od 18. do 20. dubna v pražském Biu Oko a jehož pořadatelem je sdružení Artn.

"Müllerovo drama jsem měl léta opoznámkované v šuplíku. Ve spojení s Marcelovou kolekcí, možností natočit film a spolupracovat s tanečníky 420People jakoby se samo ozvalo a nabídlo svět zhrouceného dvora postmoderní aristokracie," objasnil Jahn základní motivaci. Natáčení v umělecké hale Trafačka nabídlo podle něj kameře silné obrazové podněty.

"Museli jsme natáčení zvládnout během jednoho dne. Byli jsme limitováni denním světlem, v němž jsme chtěli natočit většinu materiálu. Prostor Trafačky je ale tak fotogenický a nabitý energií, že takřka každý záběr kamery měl něco do sebe," komentoval práci kameraman Alan Soural.

Kromě tanečníků obsadil režisér do filmu i samotného autora kolekce Marcela Holubce a modelku, stylistku a podporovatelku domácí módní tvorby Olo Křížovou. "Nechtěli jsme samoúčelnou prezentaci módní kolekce, ale skutečné a smysluplné spojení několika světů - tance, filmu a módy. Tomu věnujeme v příštím ročníku Festivalu tanečních filmů samostatný večer," podotkla dramaturgyně filmu i festivalu Jana Návratová.

Film vzniká jako "nefinanční projekt". Nikdo z tvůrců nenárokuje honorář, hala Trafačka byla týmu poskytnuta zdarma a na pronájem techniky přispěli sponzoři.

Festival tanečních filmů se uskuteční ve spolupráci Bia Oko a Filmové a televizní fakulty Akademie múzických umění za finanční podpory Státního fondu kultury, ministerstva kultury ČR, Raiffeisen Leasing Real Estate a Taneční sekce Institutu umění - Divadelního ústavu. (čtk)

Mordvinsko, malá autonomní republika na východě evropské části Ruska, nabídlo francouzskému herci Gérardu Depardieuovi křeslo ministra kultury v místní vládě. Depardieu podle ruských médií za nabídku poděkoval, ale nepřijal ji. Alespoň zatím.

Prý se může rozhodnout až po podrobném seznámení s mordvinským životem a kulturou, tedy po dalších návštěvách republiky, v jejíž metropoli Saransku v neděli pobýval. Předtím si herec v Soči u prezidenta Vladimira Putina vyzvedl ruský pas.

Podle mordvinského gubernátora Vladimira Volkova je funkce republikového ministra kultury momentálně neobsazena, a tak by se jí mohl chopit novopečený ruský občan opředený slávou ze stříbrného plátna. "Bude-li mít pan Depardieu chuť, může mu být svěřena tato funkce," uvedl gubernátor podle agentury RIA Novosti v odpovědi na dotaz jednoho z místních novinářů.

Nebyla to jediná nabídka, kterou herec v Saransku dostal. Místní úřady mu také nabídly, aby si tam zřídil trvalé bydliště. "(Depardieu) není milovníkem velkoměstského života, tady by si mohl vybrat tiché a pohodlné místo," uvedl nejmenovaný vládní představitel, podle něhož je jen na hostovi, zda by si přál mít v Saransku byt nebo dům.

Mordvinsko je po celém Rusku dosud proslulé spíše svými obávanými věznicemi než kulturními výdobytky.

Podle serveru Hlas Ruska byl herec v Saransku obdarován čestným "občanským průkazem", pravoslavnou ikonou a dvěma koťaty.

Depardieu požádal o ruské občanství v reakci na snahy francouzského prezidenta a jeho socialistické vlády zavést pro nejbohatší Francouze daň ve výši 75 procent příjmů. V Rusku pro všechny platí rovná daň ve výši 13 procent, tu lze však zpravidla uplatnit jen v případě, že plátce sídlí v Rusku větší část roku.

Herec se netají náklonností k Rusku a k Putinovi. Francouzský tisk provázel možný odchod tohoto umělce z Francie posměchem. Kritikou a sarkasmem nad jeho děkovným dopisem Putinovi nešetřila ani ruská opozice. Depardieu však dosud nepotvrdil záměr francouzského občanství se skutečně vzdát, jak dříve hrozil.

Ve vlasti by se měl podle britského listu The Telegraph objevit nejpozději v úterý, kdy jej v Paříži čeká soud za řízení v opilosti. Hrozí mu až dvouleté vězení a pokuta 4500 eur (asi 115.000 Kč).

Depardieu není jediným významným Francouzem, který zvažuje přestěhovat se do Ruska. V pátek oznámila někdejší herečka a zpěvačka Brigitte Bardotová, že požádá o ruské občanství, pokud se francouzské úřady rozhodnou utratit dvě nemocné slonice v Lyonu. (čtk)

Po roční rekonstrukci byla dnes v Opavě znovu otevřena knihovna Slezského zemského muzea v Janottově vile. Opravy si vyžádaly přibližně 20 milionů korun. Díky nim knihovna získala například nové regály. Rozšířilo se i množství nabízených knih a čtenářům odpadly mnohdy i dlouhé čekací doby. Informovala o tom mluvčí muzea Romana Talačová.

Janottova vila se uzavřela v prosinci roku 2011. Během následující rekonstrukce řemeslníci výměnili okna a dveře, byly restaurovány některé historické prvky, vstupní dveře, vitrážové okno a světlíky. "Zrestaurován byl i unikátní dřevěný strop objevený až při stavebních pracích," vyjmenovala část prací mluvčí.

Opravena podle ní byla také fasáda budovy. Zároveň byly vybudovány nové depozitáře. Do nich se nastěhovaly knihovní fondy muzea, které byly dříve umístěny v několika různých budovách. "Velmi mě těší, že můžeme badatelům nabídnout kvalitní knihovnické služby a zároveň chránit naše vzácné tisky v moderně vybavených depozitářích," řekl ředitel Slezského zemského muzea Antonín Šimčík. Novinkou je také bezbariérový vstup a výtah.

Sbírka knih Slezského zemského muzea je tvořena jako jedna z nejdůležitějších součástí muzea již od roku 1814. V současnosti obsahuje kromě běžného knižního fondu také jedinečnou sbírku děl spjatých se Slezskem. "Fond takzvaných silesiak je v rámci knihoven v Česku zcela ojedinělý a svým složením a obsahem pokrývá celou oblast historického Slezska," vysvětlil ředitel.

Jedinečný je podle něj i fond regionálních novin, od počátku 19. století do současnosti. Všechna díla ve sbírkách si zájemci mohou pročítat v badatelně knihovny. Její vedení už ale buduje i elektronický katalog, dostupný na internetových stránkách muzea. "Ten by měl umožnit zájemcům orientaci a vyhledávání v našem rozsáhlém fondu," doplnila vedoucí knihovny Jitka Štěrbová. (čtk)

Druhou novinkou pražského Divadla Ungelt v této sezoně bude americká hra o lásce, na kterou není nikdy pozdě. Hra Joea DiPietra Poslední romance je úsměvným i bolavým příběhem tří starých lidí, které hrají Alena Vránová, Petr Kostka a Carmen Mayerová. Inscenace bude mít českou premiéru v úterý 8. ledna v režii v divadle debutujícího televizního dokumentaristy a režiséra Petra Slavíka.

"Touto inscenací pokračujeme v tradici hereckého divadla. Zařazujeme hru, která se setkala s velkým ohlasem na řadě evropských scén," uvedl na dnešním setkání s novináři umělecký šéf a majitel Ungeltu Milan Hein.

"Tato práce pro mě byla radostí. V televizi se natáčí rychle, ale tady jsem dostal najednou možnost mnohem soustředěnější práce," popsal divadelní režírování Slavík.

Podle Kostky není pro herce nic lepšího, než když se může spolehnout na režisérovo oko a může mu věřit. "Zkoušky byly krásné, ale práce vlastně bude pokračovat i po premiéře, protože na skutečně dobrém textu má člověk stále co objevovat," řekl.

Pro Alenu Vránovou je tato role už její sedmou v Ungeltu, který se stal její domovskou scénou. "Zažila jsem spoustu režisérů, ale vždycky se mi nejlépe dělalo s tím, se kterým jsem byla na stejné vlně. Doslova alergická jsem na ty, kteří prosazují své ego," dodala.

DiPietro má rád hudbu, která je tak součástí i jeho hry uváděné v Ungeltu. Motiv opery a zpěvu slavných árií je zásadním doplňujícím článkem tohoto textu. Znějí v podání mladého pěvce Jana Bochňáka.

Joe DiPietro je například autorem hudební komedie Miluji tě, ale..., která měla před lety premiéru v pražském kině Blaník, a poté i na Komorní Fidlovačce. Divadlo na Vinohradech uvedlo v roce 2007 jeho komedii Famílie, v níž do loňska excelovala nejen dnes zesnulá Jiřina Jirásková.

Petr Slavík je režisér a scenárista, autor více než dvou set dokumentárních filmů, reklam, hudebních klipů, televizních pořadů, filmů i seriálů. Na některých svých dokumentech se podílel i jako kameraman, střihač a producent. Kostku a Vránovou režíroval naposled v seriálu Obchoďák, Vránová hrála také v dalším seriálu Život je ples.

Další českou premiéru chystá Divadlo Ungelt na březen, dramatický příběh Růžové brýle se odehrává v roce 1938 v Chicagu. V režii Lucie Bělohradské se v něm objeví Zuzana Bydžovská a Hana Maciuchová. (čtk)

Jedno z vrcholných děl barokní hudby, Mši h moll Johanna Sebastiana Bacha, v těchto dnech natáčí mezinárodně uznávaný orchestr Collegium 1704. Bude to vůbec první nahrávka této skladby v podání českých interpretů. Natáčení začalo v neděli v pražském studiu Domovina, nové album by se na trhu mělo objevit začátkem léta. Na čtyřdenní nahrávání dohlíží světově uznávaný německý zvukový mistr a producent Andreas Neubronner, který má na kontě dvě desítky cen Grammy.

"Jsem přesvědčen, že máme k dílu co říct a že na něj máme osobitý náhled. V Mši h moll je stále co odhalovat a naše interpretace může být přínosem i u tak často nahrávaného a především v zahraničí provozovaného díla," řekl dnes vedoucí souboru Collegium 1704 Václav Luks. Desku vydá francouzská společnost Accent.

Collegium 1704 a sbor Collegium Vocale 1704 pod vedením Lukse doplňuje sopranistka Hana Blažíková, mezzosopranistka Sophie Harmsenová, kontratenorista Terry Wey, tenorista Eric Stoklossa a basisté Tomáš Král a Marián Krejčík.

Bachovo dílo stálo na počátku existence souboru, vůbec poprvé ho hrál na festivalu Pražské jaro. I později se k němu zejména v zahraničí vracel. V podobném obsazení soubor odehrál Mši h moll v pražském Rudolfinu v prosinci minulého roku v rámci nové koncertní řady Hvězdy barokní opery, poté ji provedl v Královské kapli zámku ve Versailles.

Soubor si vydobyl v zahraničí renomé zejména díky systematickému objevování díla Jana Dismase Zelenky. (čtk)

Pražské Divadlo na Vinohradech vyvěsilo dnes odpoledne černé vlajky. Uctilo tak památku své někdejší ředitelky a herečky Jiřiny Jiráskové, která na jeho jevišti vytvořila během šesti desítek let 115 rolí.

Oblíbenou divadelní, filmovou a televizní herečku, která zemřela dnes odpoledne ve věku 81 let, připomíná i fotografie ve vitríně vedle hlavního vchodu a další ve foyeru. Už v podvečer se pod ní objevily zapálené svíčky.

"Budu na ni vzpomínat jako na svou maminku. I proto, že právě začala Česká televize vysílat reprízu dvaapadesátidílného seriálu Život na zámku, ve kterém jsem tři roky hrál jejího syna a říkal jí 'mami'. V tomto duchu jsem jí občas posílal pohledy. Měla mě za svého syna - zkrátka od tohoto seriálu už nám to zůstalo," řekl ředitel této scény Tomáš Töpfer. Ještě před Vánoci prý za ní byl a vzpomínali na tuto spolupráci.

"Je to ironie osudu, že ji televizní obrazovka bude po celý rok připomínat jako moji maminku," uvedl Töpfer. Těžko by se podle něj nalezla v českém divadelnictví taková vynikající herečka, která by byla tolik let věrná jediné scéně a odolala nabídkám a pokušením ji opustit, dodal.

O posledním rozloučení s Jiřinou Jiráskovou budou v divadle jednat v úterý. (čtk)

Ve věku jedenadevadesáti let zemřela přední americká teoretička architektury Ada Louise Huxtable, informoval list Wall Street Journal.

Dlouholetá redaktorka listu New York Times získala v roce 1970 vůbec první Pulitzerovu cenu za kritiku. V šedesátých letech působila Huxtable jako kurátorka oddělení architektury a designu v newyorském Muzeu moderního umění.

Architektonickou rubriku v New York Times vedla jako vůbec první, a to v letech 1963 do roku 1982. Od roku 1997 pak psala o architektuře do Wall Street Journalu. Je autorkou deseti knih o architektuře včetně například portrétu Franka Lloyda Wrighta, jenž vyšel v sérii Penguin Lives. (red)

V útrobách britské Národní galerie byl nalezen neznámý obraz od italského renesančního malíře Tiziana, informuje deník Guardian.

Jde o portrét doktora Girolama Fracastora, který v šestnáctém století zřejmě jako jeden z prvních uměl léčit syfilis - chorobu, kterou si evropští kolonizátoři přivezli z Nového světa. V archivech Národní galerie už existuje malba Itala Lorenza Casta, který chtěl portrétem zřejmě poděkovat doktorovi za vyléčení. Není prý vyloučené, že Tizianův portrét mohl vzniknout podobným způsobem, tvrdí odborníci.

Ředitel britské Národní galerie Nicholas Penny chce v dalších týdnech zkoumat, jak je možné, že Tizianův portrét byl v archivech tak dlouho přehlížen. Podle dostupných údajů jej totiž muzeum vlastnilo od roku 1924. Pravost obrazu a to, že jeho autorem je skutečně věhlasný Tizian, ale teprve tento měsíc v časopisu Burlington Magazine potvrdili britští akademici. (red)

REPRO – The Guardian

Ve věku šedesáti let zemřel hollywoodský režisér David R. Ellis. Na kontě měl například filmy Hadi v letadle (Snakes on a Plane), Cellular nebo Nezvratný osud 2 (Final Destination 2). O režisérově úmrtí informoval server Entertainment Weekly.

Ellis začal jako asistent režie u snímků Waterworld, The Matrix Reloaded nebo Master and Commander. V roce 1996 debutoval jako režisér rodinným snímkem Homeward Bound 2: Lost in San Francisco, ale rychle přešel k žánrovým thrillerům typu Final Destionation 2 z roku 2003.

Podle serveru Deadline zemřel Ellis v Jižní Africe, kde právě chystal adaptaci japonského animovaného komiksu Kite. Hlavní roli v něm měl ztvárnit Samuel L. Jackson, právě hvězda filmu Snakes on a Plane. (red)

FOTO – IMDB.com

První díl filmu Hobit, nabízející postavy i atmosféru Středozemě známou z kultovní trilogie Pán prstenů, vede i měsíc od premiéry statistiku návštěvnosti českých kin. O víkendu ho zhlédlo dalších 39.667 diváků, kteří v pokladnách nechali 6,5 milionu korun. Celkem má podle informací Unie filmových distributorů na kontě na 520.000 lidí a tržby ve výši 80 milionů korun.

Druhé místo obsadil vzápětí po premiéře britský muzikál Bídníci s návštěvností 26.821 lidí. Za ním je s 11.000 diváky belgický animovaný snímek Sammyho dobrodružství 2, který na čtvrtou pozici odsunul americký film Pí a jeho život. Ten zhlédlo 9000 diváků. Páté místo obsadil akční snímek Jack Reacher: Poslední výstřel s Tomem Cruisem v titulní roli tajemného elitního vyšetřovatele. Za ním skončil americký přepis Tolstého Anny Kareniny s Keirou Knightleyovou v hlavní roli.

První domácí film je v tabulce víkendové návštěvnosti stejně jako před týdnem až na dvanáctém místě. Jde o Tománkův animovaný snímek Kozí příběh se sýrem, který dosud zhlédlo 123.000 malých i velkých. Devatenácté místo obsadila Ondříčkova detektivka Ve stínu, která spolu se Slámovým snímkem Čtyři slunce získala nejvíc nominací na Ceny české filmové kritiky.

Z devíti kategorií byly oba tyto snímky nominovány v osmi. Zatím má film Ve stínu na kontě na 180.000 diváků a tržby 22,6 milionu korun. Žebříček je sestavován z údajů, které Unii filmových distributorů poskytují provozovatelé 160 největších kin v ČR. Roční výsledky této skupiny tvoří zhruba 85 procent celkové bilance všech českých kin. Pro pořadí jsou rozhodující tržby, ne počet diváků. (čtk)

V pražském Švandově divadle vzniká pod názvem The Good ant The True anglická verze inscenace Šoa, která při premiéře před rokem spojila dva osudy a příběhy sportovce Miloše Dobrého a herečky Hany Pravdové. Spojilo je nejen to, že přežili holokaust.

"Hru s herci z britského souboru New End Theatre Beyond zkouší režisér a ředitel Švandova divadla Daniel Hrbek. Premiéra bude 18. ledna v Praze, první repríza o den později. Pak se tvůrci přesunou na třítýdenní turné po Velké Británii, během něhož inscenaci představí divákům v Leedsu a v Londýně," oznámila dnes ČTK mluvčí smíchovské scény Gabriela Valcová.

Příběh lidí, kteří se ocitli na stejných místech, prožili podobné tragédie, a přesto se nikdy nepoznali, sestavil z autentických výpovědí podle knihy Krátké povídky z dlouhého života režisér spolu s Tomášem Hrbkem a Lucií Kolouchovou.

"Uzavřená představení této inscenace jsou v Británii plánována i na dalších místech - v Brunts Academy, Portland Academy a ve věznici HM Prison," dodala Valcová. Turné bude zakončeno 6. února v Bruselu. V západolondýnské synagoze bude představení součástí Holocaust Memorial Day, většinu repríz doprovodí diskuze s tvůrci. V roli Hany Pravdové se představí Isobel Pravda - herečka a Hanina vnučka. Jako Miloš Dobrý vystoupí britský herec Saul Reichlin, známý z West Endu i z Broadwaye.

Hana Pravdová se narodila 29. ledna 1916 v Praze, první angažmá získala v Olomouckém divadle. Po návratu z roční stáže v Leningradu v roce 1938 hrála v Kladně, hostovala na Vinohradech, v Národním i ve Švandově divadle. Natočila několik filmů, například Marijka nevěrnice či První políbení. Kariéru jí přervala 2. světová válka a transport do Terezína, později do Osvětimi. V roce 1946 se vrátila do tehdy Realistického divadla, kde poznala svého druhého muže Jiřího Pravdu. V roce 1949 s ročním synkem emigrovali do Austrálie, odkud odešli do Londýna, kde působili v divadle, filmu i v televizi. Zemřela před pěti lety.

Miloš Dobrý se narodil 31. ledna 1923 v Praze jako Miloš Gut. Po vzniku protektorátu byl kvůli židovskému původu vyloučen z gymnázia. V listopadu 1941 odjel prvním transportem do Terezína. V prosinci 1943 byl určen do transportu do Osvětimi. V červenci 1944 byl převezen do pracovního tábora ve Schwarzheide. V Praze pak vystudoval vysokou školu se zaměřením na chemii, začal hrát rugby a probojoval se až do reprezentace. V roce 1990 se stal prezidentem Rugbyové unie. Zemřel loni v listopadu ve věku 89 let. (čtk)

České komerční televize ve středečním vysílání věnují vzpomínku herečce Jiřině Jiráskové, která v pondělí zemřela. Nova zařadila po 20:00 do programu film Sestřičky, v němž Jirásková ztvárnila roli svérázné venkovské zdravotní sestry. FTV Prima umělkyni připomene v rámci pořadu Top Star magazín. Česká televize změnila program už v pondělí, kdy odvysílala film Zámek v Čechách a pořad Neobyčejné životy: Jiřina Jirásková.

FTV Prima na svůj web zároveň umístila video "Poslední rozhovor s Jiřinou Jiráskovou" ze zákulisí natáčení pořadu Zrcadlo tvého života, kde byla Jiřina Jirásková jako host zpěvačky Lucie Bílé.

Herečku připomene také Český rozhlas (ČRo), ve kterém ztvárnila desítky rolí. Naposledy Jirásková účinkovala v novém žánru ČRo Minutové hry "V přírodě". ČRo dnes v poledne na Dvojce odvysílá pořad Bolkoviny, kde byla herečka hostem. V neděli odpoledne pak hlas Jiráskové zazní v pořadu Hvězdný prach z roku 2009.

Jirásková od 50. let do současnosti ztvárnila více než sto rolí ve filmu, televizi i divadle, kde začala svou hereckou kariéru.

Nejvýrazněji se zapsala do historie Divadla na Vinohradech, kde působila celkem šedesát let, deset let byla jeho ředitelkou. Mezi její nejznámější filmy patří Fany, Sestřičky či Světáci, které režíroval její partner Zdeněk Podskalský. (čtk)

Režisér Guillermo del Toro se připojil k JJ Abramsovi, Stevenu Spielbergovi či Bradu Birdovi, když odmítl natočit novou trilogii Hvězdných válek. Informoval o tom server Playlist, podle nějž Lucasfilm oslovil Del Torova agenta s nabídkou, aby se ujal režie chystané Epizody VII.

"Jenže já už toho teď dělám i tak dost a chci se věnovat svým vlastním projektům," vysvětlil režisér filmu Panův labyrint nebo Hellboy. "Poctilo mě to, ale nakonec z toho nebylo víc než ten jeden telefonát," dodal. (red)

Česká televize začne v neděli na druhém programu vysílat nový dokumentární seriál Čtyři v tom, který zachycuje těhotenství, porod a prvních devět měsíců mateřství čtveřice žen. Dva díly ze šestidílného seriálu v žánru docu-soap, který se natáčí jako dokument, ale stříhá jako seriál, ČT představila na dnešní novinářské projekci.

"Fenomén mateřství je velmi silným tématem a v té podobě, v jaké ho ČT natočila, to vnímám jako velmi inovativní a přínosné," uvedl dnes programový ředitel ČT Milan Fridrich. Pořad kromě přiblížení mateřství nabízí také pohled do různých sociálních prostředí, ve kterém se čtyři hrdinky seriálu pohybují.

Nejmladší z nich je pětadvacetiletá servírka Lucie, která je v nelehké finanční situaci na dítě sama. O devět let starší Mika žije s manželem a dvěma dětmi na statku, kde se stará o spoustu zvířat. Ve zcela jiném prostředí se pohybuje dvaatřicetiletá podnikatelka Věra, která vlastní eventovou agenturu na zařizování firemních a společenských akcí. Osud o rok mladší Petry pak ovlivňuje fakt, že otce svého dítěte poznala v Etiopii v průběhu mise pro Člověka v tísni.

Pořad začala natáčet režisérka Linda Kallistová Jablonská, kterou ale v polovině vystřídala Zuzana Špidlová. Důvodem bylo režisérčino vlastní těhotenství. "To, že jsem těhotná, a že ČT schvaluje seriál do výroby, jsem se dozvěděla ve stejný den," zavzpomínala Jablonská.

Společný stav s hrdinkami byl prý ku prospěchu věci. "Těhotenství a mateřství ženy sbližuje a příjemné atmosféře při natáčení rozhodně pomohlo, že jsem se svými hrdinkami mohla probírat mateřské starosti od ranních nevolností po nejnovější trendy v látkových plínách," uvedla režisérka.

Seriál, který vznikal devět měsíců od května 2012 do ledna 2013, má formu takzvané docu-soap kombinující prvky dokumentu i seriálu. Pořad tak zachycuje skutečné postavy, které ale diváci před kamerou uvidí v předem promyšlených situacích. Ve stejném formátu ČT v roce 2010 vysílala dokumentární seriál "Ptáčata aneb Nejsme žádná béčka" o romských dětech.

Podle Fridricha se veřejnoprávní televize chce na docu-soap soustředit i v budoucnu. "Chceme na ní dost stavět v programu ČT2," uvedl Fridrich. Na podzim by veřejnoprávní televize měla nabídnout docu-soap Domeček z karet o zdravých dětech matek, které trpí mentálním postižením. V přípravě je pak dokumentární seriál Když v tom jedou ženy režisérky Theodory Remundové, který přiblíží terapeutickou skupinu žen v Bohnické léčebně na oddělení léčby závislostí. (čtk)

Nový film režisérky Miry Fornayové Můj pes Killer byl vybrán do hlavní soutěže MFF v Rotterdamu 2013, jehož 42. ročník se uskuteční od 23. ledna do 3. února.

"Vznikl v koprodukci s Českem a jde o vůbec první slovenský snímek uvedený v této soutěži," oznámila dnes mluvčí tohoto projektu Helena Hejčová. Upozornila, že na této přehlídce zvítězil v roce 1998 Zelenkovův film Knoflíkáři a v roce 2002 Bohdan Sláma s filmem Divoké včely.

"Prestižní festival v Rotterdamu je ve světě známý náročným výběrem titulů se zaměřením především na nezávislou produkci a prezentací autorských debutů či druhých filmů mladých tvůrců. Dále na filmy, které jsou nějakým způsobem výjimečné formou či tématem a které používají inovativní výrazové prostředky," dodala Hejčová.

Drama Můj pes Killer je druhým celovečerním filmem scenáristky a režisérky Miry Fornayové. Vznikl ve slovensko-české koprodukci společností Mirafox producenta Juraje Buzalky a Cineart TV Prague producenta Viktora Schwarcze. Koproducentem byla i Česká televize. Děj dramatického příběhu ze současnosti je zasazen do kraje na moravsko-slovenském pomezí, kde se také natáčel. Jeho hrdinou je osmnáctiletý Marek (Adam Mihál), žijící s otcem alkoholikem na malém městě. Jediné autentické citové pouto má mladík ke svému psovi. Markův život obrátí naruby odhalené tajemství jeho matky, která ho před lety opustila a zmizela.

"Marek je sice antihrdina, ale mým cílem není vytvořit pouze černobílý charakter agresivního nedozrálého chlapce. Je to příběh o hanbě a hrdosti, která v případě Marka vede k tragédii antického rozměru. Je to příběh o naší víře, proč v něco věříme a jak zpětně tato naše víra ovlivňuje naše životy," naznačila režisérka námět filmu, ve kterém hlavní role ztvárnili neherci.

Fornayová absolvovala pražskou FAMU a školu v Londýně. V roce 2009 debutovala psychologickým dramatem Lištičky, které bylo vybráno do soutěže Critic´s Week na MFF v Benátkách a úspěšně uvedeno na zahraničních festivalech. Scénář Můj pes Killer byl vybrán na Berlinale 2010 pro Co-Production Market, v roce 2009 získal slovenskou Cenu Tibora Vichty za nejlepší scénář a byl vyhodnocen jako jeden z nejslibnějších projektů na Agora work in progress na MFF v Soluni.

V českých kinech bude mít film Můj pes Killer premiéru 11. dubna. Finančně ho podpořily Slovenský audiovizuální fond, Státní fond pro podporu a rozvoj české kinematografie a evropský program MEDIA. (čtk)

Návštěvnost Galerie výtvarného umění Ostrava v loňském roce vzrostla. Její akce a projekty navštívilo přes 101.000 lidí. Jde o druhou nejúspěšnější sezonu v novodobé historii galerie, nejlepší byla v roce 2010. Tehdy výstavními síněmi prošlo přes 103.000 lidí. Loni byla hlavním tahákem bezesporu výstava Černá slunce, kterou vidělo více než 25.000 lidí. Informovala o tom mluvčí instituce Jana Šrubařová.

Celkem galerie loni zorganizovala 33 výstav. Z toho 18 z nich se uskutečnilo v Domě umění v centru Ostravy. Krajská galerie dále připravila 81 doprovodných programů. "Ty navštívilo 5000 lidí. Také jsme pořádali 300 vzdělávacích programů, kterých se zúčastnilo více než 4500 dětí," uvedla mluvčí.

Kromě obsáhlé výstavy moderního umění Černá slunce, vystavená díla měla hodnotu kolem jedné miliardy korun, řadu návštěvníků přilákala i expozice nazvaná Jan Zrzavý Božská hra, na které galerie ještě letos spolupracuje s Národní galerií v Praze. "Nadprůměrný ohlas zaznamenaly také expozice Františka Kowolowského, Milana Pitlacha a Čestmíra Sušky," vyjmenovala Šrubařová.

Letos Galerie výtvarného umění v Ostravě zaměří svůj zájem na současné umění. Už na jaře představí tvorbu konkretistů a Eduarda Ovčáčka, na podzim pak celé spektrum současných výtvarníků středního věku. Návštěvníci se také mohou těšit na architektonické výstavy, které představí současná architektonická studia i solitérní tvůrce.

Vedle už tradičních doprovodných programů, jako je Ostravská muzejní noc nebo festival Minimaraton elektronické hudby, se Galerie výtvarného umění v Ostravě bude letos spolupodílet na festivalu Malamut, který doplní podzimní výstavu současného umění s názvem Začátek století. "I nadále chceme zvyšovat kvalitu služeb, výstav i doprovodných programů a rozšiřovat aktivity zaměřené na práci s dětmi i rodiči," řekl ředitel galerie Jiří Jůza.

Galerie výtvarného umění v Ostravě byla založena v roce 1952 jako krajská galerie. Sídlí v Domě umění postaveném v roce 1926, objekt patří k významným stavbám ostravské moderní architektury. Galerie má ve svých sbírkách například české umění 19. a 20. století, ale má i kolekci evropského umění, v níž nechybí díla italských autorů či ukázky malby rudolfínského manýrismu.

Zásadní zlom v existenci galerie se blíží. V roce 2013 by měla podle původních plánů začít dostavba Domu umění podle návrhu architekta Josefa Pleskota. Investice si vyžádá 500 milionů korun. Stavbu, která je podle vedení galerie nezbytná, by měl financovat krajský úřad a Evropská unie. Stávající budova podle Jůzy nesplňuje všechny potřeby galerie pro 21. století. Výstavní prostory jsou nedostačující stejně jako veškeré další zázemí pro činnost instituce i pro návštěvníky. "Dostavba Domu umění je nyní ve fázi přípravy projektové dokumentace," dodala Šrubařová. (čtk)

Poslední rozloučení s herečkou Jiřinou Jiráskovou, která po dlouhé nemoci zemřela 7. ledna ve věku 81 let, se uskuteční v pátek 11. ledna v pražském Divadle na Vinohradech. Smutečně vyzdobené hlediště bude veřejnosti přístupno od 10:00 do 12:00. Dnes to oznámila mluvčí vinohradské scény Zuzana Paulusová.

Zádušní mši bude v pondělí 14. ledna od 14:00 hodin sloužit v Chrámu Matky Boží před Týnem v Praze pražský arcibiskup kardinál Dominik Duka. "Čtení z Písma svatého se ujme zpěvačka Lucie Bílá, režisér Jiří Strach bude číst přímluvy," řekl mluvčí arcibiskupství Aleš Pištora.

Členkou Divadla na Vinohradech byla Jiřina Jirásková šest desítek let. Po listopadu 1989 deset let působila jako jeho ředitelka. Během své kariéry tam ztvárnila 115 postav. Naposledy jí diváci poděkovali loni 4. října, kdy se objevila v menší roli v inscenaci Mocná Afrodité - od té doby byla v domácím ošetřování.

Ve foyeru vinohradského divadla se už v pondělí objevila hereččina fotografie s kytičkou, další je ve vitríně u hlavního vchodu pod černými prapory, kde lidé zapalují svíčky. Ty jsou i na chodníku před domem v Kouřimské ulici na Vinohradech, kde herečka zesnula.

V souvislosti s úmrtím oblíbené herečky ohlašují média programové změny. Televize Nova odvysílá ve středu 9. ledna večer film Karla Kachyni Sestřičky, ve kterém Jirásková ztvárnila nezapomenutelnou roli svérázné venkovské zdravotní sestry. Česká televize reagovala změnou v programu už v pondělí, a to pořady Zámek v Čechách a Neobyčejné životy. Od začátku ledna opakuje každou neděli před polednem 52dílný seriál Život na zámku, kde hraje také Jirásková.

Český rozhlas Dvojka na herečku zavzpomíná v neděli 13. ledna od 16:05 hodin v pořadu Hvězdný prach z roku 2009. (čtk)

S ironií a humorem nahlíží na svá dosavadní umělecká léta v nové výstavě nazvané Život a dílo čerstvý absolvent Akademie výtvarných umění Nikola Čulík. Původem kreslíř přesáhl do dalších uměleckých disciplín, jakou jsou video, instalace a malba. Prostřednictvím umění zkratky se zabývá nejen osobními a intimními prožitky, ale i společenskými tématy vztahujícími se ke každodenní realitě. Netradiční výstava na Staroměstské radnici v Praze potrvá od středy 9. ledna do 24. února. Autor ji dnes představil novinářům.

"Tento prostor byla pro mě výzva a zároveň si toho hodně vážím. Na druhou stranu jsem se mu ale nechtěl podbízet. Prostor už jen sám o sobě má své jméno a já jsem nechtěl udělat výstavu, abych mu dostál," řekl výtvarník Čulík, který proto zvolil cestu experimentu.

Letos devětadvacetiletý výtvarník se již dříve zviditelnil svými nevelkými, emocionálně naléhavými kresbami. Aktuální instalací s nadsázkou odkazuje na reálný život současného umělce a obvyklá ateliérová expozé, která mají návštěvníkům "názorně přiblížit život a dílo zesnuvších uměleckých velikánů". Čulík chtěl vyjádřit deset na sebe navazujících konceptů, které se navzájem prolínají.

"Výstava může být poměrně složitá, jak ji pojmout ze strany diváka. Těch informací nejen obrazových je spoustu. Aby si člověk spojil všechny koncepty, musí si je důkladně projít," uvedl Čulík. O avantgardu mu prý primárně nešlo. Chtěl vyjádřit to, co se děje "v jeho osobním mýtu".

Významovou osou výstavy jsou práce z let 2011 až 2012. Čulík je zahrnuje do souboru kreseb nazvaného Román, kterej sem napsal. Jeho kapitoly například nazval Budeš tlustý prase, když budeš žrát tu marmeládu nebo Dům úchyla a jiné příběhy. Kresby jsou neformálně rozmístěny v hlavní části výstavního prostoru a doprovázeny autorovými ručně psanými básnickými komentáři na zdi.

Čulík chronologicky představuje dobu vzniku svých prací. Své rané obrazy záměrně rozmisťuje nereprezentativním způsobem a zařazuje mezi běžné předměty ze svého příbytku - matraci, mikrovlnnou troubu, televizi nebo "tmářskou" lampičku. K dominantním instalacím patří například rozestlané lůžko s pohozenými botami, kečupem a rajčaty, celé sladěné do červené. Autor tak chtěl ukázat, jak vnímá svůj "proud lásky", proti němuž stojí temný svět a jeho odvrácená strana. (čtk)

K 20. výročí vzniku nezávislého Česka a Slovenska připravilo Národní muzeum v Praze výstavu asi padesáti fotografií pod názvem 20 let na českých a slovenských náměstích. Zachycují významné události v obou zemích. Symbolicky se tato menší expozice koná v budově bývalého Federálního shromáždění, kde zákonodárci hlasovali o rozpadu společného státu.

Nyní ho využívá Národní muzeum. "Ve zdech Sněmovny lidu kvasily problémy česko-slovenského soužití ve svobodném státě, jako vylučování a kooptace členů sněmovny, pomlčková válka, rozdělení ČSFR a podobně. Proto je výstavní prostor samotným exponátem i místem paměti, které je stále prodchnuto společnými dějinami," řekl ředitel muzea Michal Lukeš.

Fotografie jsou od autorů z tiskových agentur ČTK a TASR. Zachycují momenty z městských náměstí, tedy prostoru, který bývá svědkem všech velkých událostí. Vidět je možné do 8. února.

Dnešní vernisáže, která byla připomínkou rozdělení Československa, se účastnili například předseda Senátu Milan Štěch, předsedkyně Poslanecké sněmovny Miroslava Němcová, ministryně kultury Alena Hanáková, předseda Národní rady SR Pavol Paška, bývalý slovenský premiér Mikuláš Dzurinda. Předtím položili kytice k pamětní desce Alexandra Dubčeka. (čtk)

Do období před vypuknutím občanské války ve Spojených státech zavádí nový film režiséra Quentina Tarantina Nespoutaný Django. Příběh odehrávající se v prostředí otrokářských plantáží v době, kdy bylo vzácností vidět lidi tmavé pleti na koni, je osobitou poctou žánru nazývaného spaghetti western a originálním výsměchem rasismu. Snímek, v němž uprostřed střelby na pozadí zkrvavených stěn znějí humorné dialogy, uvede distribuční společnost Falcon do tuzemských kin 17. ledna.

Hlavními hrdiny příběhu odehrávajícím se v oblastech Texasu a Mississippi jsou osvobozený otrok Django (Jamie Foxx) a bývalý dentista, nyní lovec lidí doktor King Schultz (Christoph Waltz). V nečekaně záporné roli se jako nelítostný otrokář Calvin Candie představuje na Oscara nominovaný Leonardo DiCaprio. V další záporné roli zobrazuje černošského pomahače bílých pánů Samuel L. Jackson.

Režisér Tarantino svým tradičním způsobem spojujícím humorné dialogy s realistickým zobrazením násilí vypráví příběh otroka Djanga, který pomáhá nájemnému lovci lidí Schultzovi dopadnout vraždící bratry Brittlovy. "Může se mi nelíbit zabíjet bílé a mít za to zaplaceno?" reaguje na nabídku další spolupráce se Schultzem. Bývalý zubař, jehož zdvořilost je v kontrastu s drsnými mravy otrokářského Jihu, považuje svoji práci za cosi podobného otrokářství. "Jde o peníze za tělo", říká.

Děj kulminuje, když se Djangovi naskytne příležitost najít svoji manželku Broomhildu (Kerry Washingtonová), o kterou v rámci obchodů s otroky přišel.

Po svém uvedení se Nespoutaný Django zařadil mezi návštěvnicky nejúspěšnější filmy v USA, kde konkuruje Hobitovi a Bídníkům. Snímek je osobitou poctou žánru italského spaghetti westernu, Tarantino do děje zařadil četné odkazy na Sergia Leoneho a použil hudbu Ennia Morriconeho. Vedle toho zní ve filmu country, blues a krvavou střílečku v honosném sídle otrokáře Candieho podmalovává energický rap.

V souvislosti s uvedením Tarantinova westernu vychází kniha Tenkrát na Západě odborníka na western Karla Jordána, která mapuje historii i současnost tohoto populárního filmového žánru. (čtk)

Od 10. ledna se v českých kinech objeví nábožensky orientovaný snímek Mistr pojednávající o víře, závislosti, hledání vnitřní svobody a manipulaci. Natočil jej kalifornský režisér, scenárista a producent Paul Thomas Anderson, děj se odehrává ve Spojených státech 50. let minulého století. Ve filmu, který dnes na pracovní projekci v Praze představila distribuční společnost Aerofilms, ztvárnili hlavní role Joaquin Phoenix, Philip Seymour Hoffman a Amy Adamsová.

Hrdiny snímku jsou charismatický věřící muž, známý jako Lancaster "The Master" Dodd, který se objevuje v čele rozvíjející se vlastní skupiny věřících, a mladík Freddie, který se z nepolepšitelného tuláka stane jeho pravou rukou.

Film líčí dobu, kdy vojáci po návratu z fronty bojovali se svými poválečnými traumaty a snažili se začlenit do běžného života. Jedním z nich je i Freddie (Joaquin Phoenix), který se marně pokouší notnými dávkami alkoholu ovládnout svoje běsy. S každým nervovým výbuchem se propadá stále níž, postupně se stává bezprizorním psancem.

Shodou náhod se setkává s charismatickým Lancasterem (Philip Seymour Hoffman), který je právě se svou oddanou ženou (Amy Adamsová) a skupinou věrných příznivců na cestě do New Yorku, kde chce světu představit své nové učení. Lancaster je Freddieho živelností fascinován a ujímá se jeho "léčby" podle vlastní teorie, která se má už brzy stát impozantní vírou. Mezi oběma muži vzniká silné a neobyčejné pouto.

Předlohou pro titulní roli byl skutečný zakladatel scientologické církve L. Ron Hubbard, což vzbudilo u části americké veřejnosti vlnu nevole. Mistr je dalším originálním dílem režiséra Paula Thomase Andersona, který má na kontě například snímky Magnolia, Hříšné noci, Až na krev a Opilí láskou a často se o něm mluví jako o jednom z nejpozoruhodnějších filmových talentů současnosti. Frekvence uvedení nových jeho filmů je poměrně nízká, zato jimi vždy budí velkou pozornost.

Snímek Mistr získal například dvě ocenění na festivalu v Benátkách, a to za nejlepší režii a nejlepší herecké výkony pro Joaquina Phoenixe a Philipa Seymoura Hoffmana. I proto je často zmiňován v souvislosti s udílením Oscarů za rok 2012.

Anderson od roku 1996 napsal a režíroval šest celovečerních filmů a byl za ně pětkrát nominován na Oscara. Podle kritiků se vyznačuje výrazným a typickým vizuálním rukopisem. Jeho filmy se většinou odehrávají poblíž Los Angeles a zabývají se významnými fenomény amerických dějin a zkoumáním americké povahy. Jejich hlavními tématy jsou narušené rodinné vztahy, odcizení, lítost, samota, osud a potlačená traumata z minulosti. Významnou roli v Andersonových filmech vždy hraje také hudba. (čtk)

Filmaři Steven Spielberg, Kathryn Bigelowová, Ben Affleck, Tom Hooper a Ang Lee byli dnes navrženi na cenu Sdružení amerických režisérů.

Ocenění této profesní organizace bývá důležitým ukazatelem před nadcházejícími Oscary.

Affleck byl nominován za thriller Argo situovaný do krize kolem amerických rukojmích v Íránu. Držitelka Oscara za rok 2010 Bigelowová je navržena za snímek o pronásledování Usámy bin Ládina Zero Dark Thirty, Spielberg za životopisný film Lincoln, Lee za 3D příběh Pí a jeho život a Brit Hooper za filmovou verzi muzikálu Bídníci.

Vítěz ceny DGA bude oznámen tři týdny před vyhlášením Oscarů, tedy 2. února. Během slavnostní ceremonie dostane Miloš Forman cenu DGA za celoživotní dílo. (čtk)

Polská prokuratura zahájila vyšetřování švédského umělce Carla Michaela von Hausswolffa, který koncem loňského roku zveřejnil, že své akvarely maloval barvami namíchanými z popela lidí zabitých v někdejším koncentračním táboře Majdanek na polském území. Vyšetřován je i ve Švédsku a výstava s těmito plátny byla po vlně protestů švédské židovské komunity uzavřena.

Malíř popel obětí holokaustu údajně získal při návštěvě místa v roce 1989. Hausswolff prohlašuje, že popel schovával, dokud se materiál sám "nepřihlásil o slovo". Začal s ním malovat v roce 2010 a z pomalovaných ploch na něj mluvilo lidské utrpení, napsal v textu k výstavě. Agentura AP se bez úspěchu pokoušela v galerii zjistit, jak přesně vypadají obrazy, o kterých polská média referují jako o malých plátnech s hnědými a šedými liniemi.

Mluvčí polské prokuratury Beata Syk-Jankowská řekla, že je potřeba prověřit, zda se umělcovo tvrzení zakládá na pravdě. Pokud opravdu odcizil popel z Majdanku, hrozí mu v Polsku trestní stíhání za zneuctění lidských ostatků a pietního místa. Podobným obviněním by mohl čelit i doma ve Švédsku. Oba týmy vyšetřovatelů spolu budou spolupracovat.

V Majdanku, který leží na jihovýchodním okraji polského města Lublin, v letech 1941 až 1944 zahynulo v tehdejším nacistickém koncentračním táboře kolem 80.000 lidí, většina z nich Židé z různých evropských zemí. Umírali následkem hladu, nemocí, vyčerpání z práce, při popravách a také v plynových komorách. (čtk)

Dagmar Havlová a Martin Stropnický se v úterý večer v pražském Divadle na Vinohradech po delší přestávce opět objevili v inscenaci postmuzikálu Cyrano!! Cyrano!! Cyrano!!, jímž tuto jednu z nejslavnějších her adaptoval dramatik Pavel Kohout. Zachoval příběh hrdého Gaskoňce, krásné Roxany a mladíčka Kristiána, moderní rytmus mu dodal v režii hostujícího Vladimíra Morávka skladatel Xindl X.

Inscenace se v repertoáru Vinohrad naposledy objevila koncem minulé sezony. Původně se měla znovu hrát v prosinci a také 4. ledna, ale obě představení byla kvůli zdravotní indispozici Havlové zrušena. Další reprízy se uskuteční 2. a 27. února.

Havlová na Vinohradech hraje také v inscenaci dramatu Friedricha Schillera Marie Stuartovna, kterou nastudoval Daniel Špinar. Poslední představení ji do derniéry 7. února čekají ještě 18. a 21. ledna. Pak už vyvrcholí zkoušky k novince, kterou bude 22. února premiéra méně známé hry Henrika Ibsena Rosmersholm, na Vinohradech nazvané Rebeka.

Premiéra se uskuteční měsíc před tím, než bývalá první dáma oslaví šedesátiny. "Dramaturgie ji věnuje právě jejímu významnému životnímu jubileu," řekl ředitel divadla Tomáš Töpfer. Režisérem je nový umělecký šéf Juraj Deák, který zahájil zkoušky právě tento týden. (čtk)

Oslavy 125. výročí založení Spolku výtvarných umělců Mánes vrcholí výstavou s názvem Dnešní Mánes II., na níž se představí mladší generace členů spolku. V pražské galerii Diamant začne 9. ledna a potrvá do 3. února. Navazuje tak na prosincovou expozici, která představila starší generaci autorů Mánesa. Nová výstava nabídne například tvorbu Adama Hoffmeistera nebo Romana Sejkota.

Název obou výstav Dnešní Mánes I. + II. je reminiscencí na stejnojmennou výstavu, kterou Mánes kdysi uspořádal ve své spolkové budově k 50. výročí založení.

Představuje se zde například fotograf Sejkot s netradičními 3D lentikulárními tisky. Jde o technologii, která se používá k výrobě obrázků s iluzí hloubky nebo možností změnit či přesunout obraz pohledem z různých úhlů. Sejkot na výstavě uvádí obrazy Grand Selle (Velký hřbet) a LeKo 24.5. "Je to fotografie ženy, tanečnice, která nebyla pořízena dvěma fotoaparáty, jak to u běžné stereofotografie bývá, ale sestavou 14 fotoaparátů. Dojem prostorovosti je ještě větší," řekl Sejkot, který tyto technologie vyučuje i na Českém vysokém učení technickém.

Spolek loni uspořádal ve svém sídle v Galerii S.V.U. Mánes Diamant další tři tematické výstavy, a to Od baroka k Josefu Mánesovi, Klasikové 19. století a S.V.U. Mánes 1900-1947, podíl spolku na formování české výtvarné kultury. Sestavil je výhradně ze zápůjček ze soukromých sbírek.

V aktuální expozici představí své práce například malíři Vojtěch Adamec, Karel Balcar, Ivan Exner, Dagmar Hamsíková a Jiří Hauschka, kreslíři a grafici Josef Blecha a Adam Hoffmeister, fotografové Rudolf Jung, Jiří Plieštik a Roman Sejkot, ze sochařů například Jaroslav Urbánek a Jasan Zoubek a ze sklářských výtvarníků Bohumil Eliáš a Marian Volráb.

Galerie Diamant vznikla v roce 2004 po 13 let trvajících soudních sporech spolku. Ten byl založen v roce 1887 k podpoře českého výtvarného umění. V roce 1990 obnovil svoji činnost násilně přerušenou za komunismu. Od začátku usiloval o znovuzískání svého sídla v budově Mánesa, která je jednou z nejvýznamnějších památek české moderní architektury. Záměrem výstavní síně Diamant je prezentovat výtvarné umění v tradicích SVU Mánes, v jeho kvalitě a názorové, generační i oborové rozmanitosti. (čtk)

Nejvíce nominací na ceny Britské akademie filmové a televizní tvorby (BAFTA) získal snímek Lincoln. Film režiséra Stevena Spielberga o americkém prezidentovi je nominován celkem v deseti kategoriích. Hned za ním jsou snímky Bídníci a Pí a jeho život, které získaly po devíti nominacích.

Lincoln se uchází o tuto prestižní cenu za nejlepší film a podle očekávání přinesl nominaci pro představitele hlavní role Daniela Day-Lewise, který hraje prezidenta Abrahama Lincolna za občanské války v 19. století. V individuálních hereckých kategoriích se mezi nominované dostali také Sally Fieldová za úlohu Lincolnovy manželky a Tommy Lee Jones. Za výkon ve filmové adaptaci muzikálu Bídníci byl nominován představitel hlavní role Hugh Jackman.

Mezi dalšími úspěšnými filmy jsou podle britské akademie nová bondovka Skyfall, která si odnesla osm nominací, z toho pět v technických kategoriích. Film režírujícího herce Bena Afflecka Argo o íránské krizi roku 1979 byl nominován na sedm cen. Sám Affleck může dostat cenu jak za režii, tak za herecký výkon.

Vedle Lincolna, Bídníků, Pí a jeho života a Arga se do seznamu uchazečů o cenu za nejlepší film dostal také thriller o zneškodnění Usámy bin Ládina Zero Dark Thirty (Půl hodiny po půlnoci).

Za neúspěch lze považovat tři nominace pro dlouho očekávaný film Hobit režiséra Petera Jacksona, u nějž akademie ocenila pouze zvuk, vizuální efekty a stylisty.

Ceremoniál, na němž budou oznámena jména vítězů, se uskuteční 10. února v Londýně.

Ceny BAFTA patří k nejsledovanějším filmovým oceněním mimo USA a v minulosti naznačovaly výsledky oscarového klání. V roce 2010 triumfoval v Británii film Milionář z chatrče, který pak uspěl i při vyhlašování Oscarů. O rok později totéž zopakoval snímek Králova řeč. (čtk)

Režisér Viktor Tauš dotočil film Klauni podle scénáře Petra Jarchovského a námětu Borise Hybnera. Příběh o pozdním znovushledání klaunského tria spojí Oldřicha Kaisera a Jiřího Lábuse s evropskou hereckou elitou. Konkrétně s francouzským hercem Didierem Flamandem, vítězkou canneského festivalu Kati Outinenovou pocházející z Finska a francouzskou komediální hvězdou Julií Ferrierovou, oznámila ČTK mluvčí projektu Uljana Donátová.

Natáčelo se v třech podzimních měsících v Čechách, Lucembursku a ve Finsku, přičemž se Tauš musel vyrovnat s mezinárodním babylonem za kamerou a sladit herce různých národností před ní. Například Flamanda bude nutno dabovat, takže použil metodu známou ze "spaghetti westernů", kdy se spočítají slabiky v domácím jazyce a zahraniční herec pak odříkává místo textu čísla.

"Didier Flamand dokázal do nich dát takovou emoci, že to bylo až neskutečné. Filmový štáb nečekal, že je někdo rozesměje tím, že před nimi napočítá do dvaceti. Tuto techniku jsme samozřejmě předem testovali a český text sedí dokonale," uvedl režisér.

Pro české diváky bude nejočekávanějším lákadlem návrat dvojice Kaiser - Lábus v jejich prapůvodních úlohách komiků. Klauni jsou podle Tauše dramatem s komickými figurami. "A Kaiser s Lábusem dokázali vnést humor i tam, kde to nikdo nečekal," přiznal s tím, že oba získali respekt i u zahraničních kolegů. "Stali se důvodem, pro který se rozhodli našemu filmu věnovat tolik času a energie," vysvětlil režisér a prozradil, že pro komunikaci se zahraničními kolegy si vyvinuli vlastní naprosto nesmyslnou řeč, ve které se sebevědomě dorozumívali všude.

"Točíte českou klaunérii na scéně lucemburského divadla s mezinárodním obsazením a všichni si povídají fiktivním jazykem, kterému nerozumí ani jeho autoři. A přesto to fungovalo," dodal.

Film je příběhem klaunské skupiny Busters, jejichž vystoupení byla ostrůvky svobody uprostřed komunistického režimu bývalého Československa. Pak se však mezi třemi klauny cosi vážného odehrálo a jak se ukáže, národem milovaní komici se mezi sebou nedokážou vystát. Nyní se jeden z nich vrací po třiceti letech z emigrace, aby v Praze uzavřel svoji uměleckou kariéru. Setkání s bývalými přáteli vede k vzájemné konfrontaci, osud jim nabízí ještě jednu šanci, jak to naposledy pořádně roztočit.

Producentem filmu je společnost Fog'n'Desire Films, koproducenty Česká televise, Samastinor, Sokol Kollar, K Film, Tarantula Luxembourg a Kinosto Oy. Film uvede do kin Falcon na podzim roku 2013. (čtk)

Pražský klub Rock Café oslaví 11. ledna 22 let od zahájení denního provozu koncerty skupin Čechomor a České srdce. Kromě hudebních vystoupení se návštěvníci mohou těšit na doprovodný divadelní a další program. Budoucnost klubu však ohrožuje pozastavení veřejné finanční podpory na léta 2014 až 2017. Informoval o tom ředitel Rock Café Lukáš Růžek.

"Vzhledem k zaměření našeho klubu na mladé lidi nebudeme možná schopni bez veřejné podpory fungovat, výše vstupného u nás nemůže být vysoká" uvedl.

Klub má od magistrátu ještě sedmimilionovou dotaci na letošní rok, s žádostí o čtyřletý grant na léta 2014 až 2017 však neuspěl. Důvodem vyškrtnutí ze seznamu žadatelů o grant je údajný zánik jeho specifického postavení za poslední dekádu. S tím však vedení klubu nesouhlasí, stejně jako s doporučením grantové komise zaměřit se více na turisty.

V odvolání proti hodnocení svého projektu nazvaného "Rock Café - otevřené inspirující" provozovatelé klubu komisi pro udělování grantů mimo jiné píšou, že klub byl se svojí žádostí zařazen nepřesně do kategorie "hudby" a žádají, aby byli zařazeni do skupiny "ostatní" stejně jako další podobné multižánrové kluby Roxy či Palác Akropolis.

Rock Café již téměř dva roky působí v opravených a nově odhlučněných prostorách. Obyvatelé z domu si totiž stěžovali na hluk a Praha 1 klubu zakázala pořádat koncerty. Provozovatelé se začali obávat o osud podniku. Domnívali se, že jde pouze o záminku, jak Rock Café uzavřít a prostory, které patří městské části, převést na jiné podnikatele.

Proti rozhodnutí se zvedla vlna nevole, konala se i demonstrace. Praha 1 společně s magistrátem poté slíbily zaplatit nové odhlučnění. Dokončení prací se ale proti původně slíbeným termínům prodlužovalo. Klub byl opět otevřen až po předloňských obecních volbách a nástupu nového vedení radnice.

Na začátku loňského roku Rock Café ještě fungovalo ve zkušebním provozu. Závěrečné hlukové měření ukázalo, že je vše v pořádku. (čtk)

Přední britská galerie moderního umění Tate Modern opět zlomila rekord návštěvnosti. Vloni její expozice navštívilo 5,3 milionu návštěvníků, což oproti roku 2010 představuje nárůst téměř o deset procent.

Jak upozorňuje tisková zpráva, největší zásluhu na tom měla obří retrospektiva domácí hvězdy Damiena Hirsta. Ta v galerii běžela od dubna do září a zahrnula Hirstova nejslavnější díla - žraloka naloženého ve formaldehydu či hnijící kravskou hlavu, na níž se uvnitř galerie slétávaly mouchy klubající se z larev.

Jen na Hirstovu výstavu vloni přišlo 463 tisíc lidí - průměrně okolo 3 tisíc denně.

"Vloni jsme zažili mimořádný rok. Například jsme otevřeli světově první muzejní prostor, který bude permanentně věnován performancím, instalacím a živém umění," připomněl zástupce ředitele Alex Beard. Prostor, do něhož byl celý rok vstup zdarma, se jmenuje The Tanks a vstupuje se do něj přímo z hlavní síně Tate Modern.

Sesterskou galerii Tate Britain, která sídlí na protějším břehu řeky ve čtvrti Pimlico, vloni navštívilo 1,5 milionu lidí. I to představuje zhruba čtyřprocentní nárůst oproti loňskému roku.

Nejnavštěvovanější britskou galerií je stále Britské muzeum. Ve fiskálním roce, který končí dubnem 2012, jej navštívilo 5,8 milionů návštěvníků. Druhá je britská Národní galerie s 5,3 miliony a Tate Modern prozatím třetí s 4,9 miliony. Uvedla to agentura AFP. (red)

Pražský Spolek Kašpar uvede dnes večer v Divadle v Celetné premiéru "něžné hry o hrozných věcech" z pera německé dramatičky Dey Loherové s názvem Tetování. Jan Potměšil ztvární v krásném, leč trochu drsném textu roli německého pekaře, který dost svérázně pečuje o svou rodinu.

"Divadelní hry Dey Loherové poprvé dorazily do České republiky před deseti lety a již tehdy s více než desetiletým zpožděním oproti světovým scénám. I když témata v nich nastiňovaná už nešokují tak, jako tomu bylo v době jejich prvního uvedení na jevištích, stále mají divákům co říci. Jde totiž o témata, která život provázejí a provázet budou i nadále," uvedla o inscenaci její dramaturgyně Lenka Bočková.

Centrální otázkou díla této současné autorky je totiž vina, vina jako dramatická dimenze. Dramatička modeluje postavy tak, že nejsou ani tragickými oběťmi, ani přesvědčenými bojovníky.

Hra Tetování z roku 1992 je rodinným dramatem s incestní zápletkou, které má co říci snad všem národům světa. Autorka svým specificky poetickým jazykem přitom dokáže hovořit o tak choulostivém tématu zcela otevřeně a dokonce i s náznakem lehkého humoru.

Režisér a umělecký šéf Spolku Kašpar Jakub Špalek poprvé inscenoval tuto hru v ostravském divadle Komorní scéna Aréna v roce 2009. Poděkoval Aréně za to, že nyní mohli uvést Tetování se stejným inscenačním týmem.

Inscenace je jedním ze sedmi titulů nové programové řady nazvané Kašpar.noir - Někdo to rád hořké! Kromě této novinky do ní spadají i některé starší tituly - Helverova noc, Běsi a Něžná je noc, dále sem patří nedávno premiérovaný Léčitel a již brzy se přidají další projekty.

Vedle Potměšila se v Tetování objeví Sandra Černodrinská, Viola Černodrinská, Miroslava Georgievová a Miloslav Tichý. (čtk)

Novým ředitelem francouzského Institutu arabského světa (l'Institut du monde arabe) bude zřejmě někdejší socialistický ministr kultury Jack Lang. Jeho nominaci ještě musí stvrdit zástupci dvaadvaceti arabských zemí, kteří institut sídlící v Paříži spoluprovozují, informuje deník Le Figaro.

Třiasedmdesátiletý Lang by se ve funkci musel vypořádat například se sníženým rozpočtem, kvůli němuž musel institut - navzdory komerčnímu úspěchu poslední výstavy věnované Tisíci a jedné noci - propustit několik zaměstnanců, převážně hlídačů. Polovinu z rozpočtu, který je v současnosti 24 milionů eur ročně, hradí francouzský stát.

Institut arabského světa sídlí v budově navržené architektem Jeanem Nouvelem v osmdesátých letech. Otevřen byl v roce 1987 a jeho posláním je poznání arabské kultury a historie. Součástí institutu je knihovna, muzeum, filmový a divadelní sál, knihkupectví, posluchárna či restaurace. (red)

Krajská galerie výtvarného umění ve Zlíně se společně s místními filharmoniky loučí s Domem umění v centru Zlína. Objekt z dílny architekta F. L. Gahury byl postaven ve 30. letech minulého století jako Památník Tomáše Bati, v 50. letech byl přestavěn a pod názvem Dům umění sloužil zlínské filharmonii a galerii. Podmínky v něm však byly v posledních letech už nevyhovující. Historii budovy připomíná výstava Od Památníku k Památníku 1933-2013, informovala dnes mluvčí galerie Marika Blažková.

Památka by měla získat opět své původní jméno i podobu tvořenou železobetonovým skeletem a skleněnými vitrážemi. Město chce do objektu umístit expozici zaměřenou na baťovské období, o její podobě se jedná. Filharmonie se už přestěhovala do nového kongresového centra architektky Evy Jiřičné. Galerie bude sídlit v Baťově institutu, který vzniká přestavbou 14. a 15. budovy v bývalém baťovském továrním areálu v centru Zlína.

Osmdesátiletou historii budovy a působení obou uměleckých institucí připomenou plakáty a dobové fotografie. Výstava v Domě umění je k vidění do 31. ledna. V ten den se s budovou symbolicky rozloučí nejen galeristé, ale i Filharmonie Bohuslava Martinů koncertem ve svých původních prostorách. (čtk)

Český filmový a televizní svaz (FITES) už pošestadvacáté ocení nejlepší audiovizuální díla uvedená loni na filmovém plátně a televizní obrazovce. Držitelé cen Trilobit a ocenění nesoucí jména Vladislava Vančury, Václava Havla nebo Josefa Škvoreckého budou vyhlášeni 26. ledna v berounském kině Mír. Letošní novinkou bude předání anticeny Zlatý citron. Novinářům to dnes na tiskové konferenci radnice v Berouně řekli pořadatelé.

Mimořádnou anticenu podle pořadatelů dostane "za celoživotní tvorbu jeden z žijících velikánů tuzemské filmografie". Jeho jméno před vyhlášením nechtěli prozradit. "Opravdu jí dostane člověk, který si ji velmi zaslouží," uvedl s úsměvem režisér a spisovatel Jaroslav Černý. Držitel ceny byl prý na její předání pozván, ale zatím není jasné, jestli se zúčastní.

V Berouně budou výsledky vyhlášeny potřinácté. Členové poroty podle pořadatelů posuzovali 60 snímků. Předáno bude 16 cen, které dostane 24 oceněných. Porota udělí pět Trilobitů, pět čestných uznání, jednu zvláštní cenu poroty, ceny Josefa Škvoreckého, Václava Havla a Vladislava Vančury. Pak budou předána dvě mimořádná ocenění, jde zmíněnou anticenu a také zvláštní cenu za morální přínos. "Oceňují se hrané filmy, dokumenty, animovaná tvorba ale také teoretické práce, které se týkají filmů a kinematografie," dodal Černý.

Před ceremoniálem se dopoledne uskuteční úvodní část složená z promítání oblíbených starších večerníčků pro nejmenší diváky. Druhý blok začne od 17:30 hlavním programem s vyhlášením výsledků. Nově tedy nebude odpolední program, na kterém se promítaly předešlé vítězné snímky. Důvodem je podle pořadatelů nízká návštěvnost této části. Ceremoniál bude moderovat herec Tomáš Hanák.

Ceny Trilobit byly poprvé uděleny v roce 1966 a pak ještě třikrát. V lednu 1970 byla činnost svazu zakázána, ocenění se začala znovu předávat v roce 1991. O čtyři roky později k nim přibyla Cena Vladislava Vančury za celoživotní přínos rozvoji české audiovizuální kultury. Jejími držiteli se od té doby stali třeba Jan Švankmajer, Jiří Menzel, Věra Chytilová nebo Arnošt Lustig. (čtk)

Na předávání cen Grammmy letos vystoupí nominované kapely The Black Keys, fun. a Mumford and Sons a dále zpěvačky Taylor Swift s Rihannou.

Oznámilo to americká Akademie nahrávacího průmyslu, která ceny pořádá. Grammy se budou udílet 10. února. (red)

Fastfoodový řetězec McDonald´s bude v Británii společně s menu Happy Meal rozdávat knihy, informuje britský Guardian.

V rámci kampaně, kterou incioval fond National Literacy Trust, hodlá McDonald´s rozdat 15 milionů knih - a to prózy i naučné literatury. V rámci první vlny půjde o knihy ze série Amazing World, které děti seznamují s hvězdami a planetami, se zvířaty či oceány.

Kromě toho bude McDonald´s dávat slevové kupony v hodnotě 1 libry na nákup knih v řetězci WHSmith. "Překvapily mě statistiky National Literacy Trust, podle kterých každé jedno ze tří dětí nevlastní ani jednu knihu, a podle nichž polovina dětí nerada čte," řekl viceprezident McDonald´s v Británii Alistair Macrow. (red)

Premiéra pohádkové komedie Dalskabáty, hříšná ves Jana Drdy se chystá ve Slezském divadle v Opavě. Režie se ujal slovenský režisér Jakub Nvota. Premiéra je naplánována na neděli 13. ledna od 19:00. Informovala o tom pracovnice divadla Jarmila Sejkorová.

V hlavních rolích se diváci mohou těšit na Hanu Vaňkovou a Martina Valoucha. V dalších se pak představí Kamila Srubková, Jakub Stránský, Tereza Starostková, Michal Stalmach a další. Na vzniku inscenace se podílela i Katarína Žgančíková, která dostala na starost scénickou a kostýmní výpravu.

Pětatřicetiletý rodák z Bratislavy Nvota s opavským divadlem spolupracuje poprvé. Poměrně často v minulosti režíroval hry pro Městské divadlo ve Zlíně, divadlo Kalich či divadelní spolek Frída.

Hra Dalskabáty, hříšná ves aneb Zapomenutý čert vznikla podle jednoho z dvanácti příběhů knihy Jana Drdy České pohádky vydané v roce 1959. Dodnes je na repertoáru českých divadel. V roce 1961 byl z představení v hlavních rolích s Jaroslavem Moučkou a Vlastou Chramostovou pořízen divadelní záznam, v roce 1976 byla pohádka opět s Jaroslavem Moučkou a Jiřinou Bohdalovou zfilmována.

Jan Drda se narodil v Příbrami, poblíž které leží maličká obec Dalskabáty. Psal už před druhou světovou válkou, do roku 1942 byl redaktorem Lidových novin. Po osvobození vstoupil do KSČ, v letech 1949 až 1956 byl předsedou Svazu československých spisovatelů. Podle některých pramenů byl jedním z organizátorů teroru proti nekomunistické inteligenci.

V roce 1968 se postavil proti vstupu sovětských vojsk, byl vyhozen z místa šéfredaktora týdeníku Svět práce a zemřel v roce 1970 na zámku v Dobříši, což bylo sídlo svazu Československých spisovatelů. Kromě Českých pohádek napsal několik dalších známých knih, jako je Městečko na dlani nebo soubor povídek Němá barikáda, z nichž byly některé, jako Vyšší princip, zfilmovány. Je také mimo jiné autorem námětu a scénáře ke známé a dodnes oblíbené filmové pohádce Dařbuján a Pandrhola. (čtk)

V českobudějovickém Domě umění dnes začala první z osmi letošních výstav. V galerii moderního umění hostuje do 10. února partnerská dvojice fotografů Aleksandra Vajdová a Hynek Alt. Speciálně pro místní výstavní síň města připravili projekt Blind Spot - Mrtvý úhel.

Podle kurátora výstavy Michala Škody je stěžejním tématem tvorby Vajdové a Alta analýza fotografie jako média. "Důležitou problematikou pak přehodnocování vnímání světa, především jeho vizuality," řekl Škoda. Oba umělci působí jako vedoucí atelieru fotografie na pražské VŠUP a jedním z typických rysů jejich prací jsou tematické cykly.

Ojedinělým a dlouhodobým se podle Škody jeví v roce 2001 započatý projekt Manwomanunfinished vztahující se ke vztahu autora a jeho objektu. "Setkáváme se v něm s dílem, jež stojí na vzájemném fotografování, oscilujícím na hraně portrétu a dokumentu s patrným zájmem o zachycení chvilkové nálady," upozornil kurátor.

V poslední době pod vlivem zkušeností a zážitků z cest, kdy trávili určitý čas v Mexiku a slovinských jeskyních, se Vajdová s Altem zabývají především problematikou přeludu a klamu, vztahu mezi realitou a jejím zobrazením.

Blind Spot podle Škody volně navazuje na poslední tři výstavy z roku 2012 a zároveň rozvíjí základní principy, kterými se v nich zabývali. Neodmyslitelným znakem pro tvorbu Aleksandry Vajdové a Hynka Alta je také samotná prezentace - instalace výstav, kdy povětšinou nepracují separátně s jednotlivými díly, ale kladou důraz na celek v souvislosti s daným prostorem.

Hynek Alt se narodil v roce 1976 v Kutné Hoře. V roce 2001 absolvoval studia na katedře fotografie FAMU v Praze. Studoval také na univerzitách v Londýně a New Yorku. Ve své tvorbě se věnuje především barevné portrétní fotografii. Aleksandra Vajdová se narodila v roce 1971 ve slovinském Mariboru. V roce 2001 absolvovala studium na katedře fotografie FAMU v Praze, v letech 2004 až 2006 pak na State University of New York at New Paltz v rámci stipendia Fulbrightovy nadace. (čtk)

Americký režisér Woody Allen natočil svůj nejnovější film Blue Jasmine opět v domovském New Yorku. Jeho předchozí snímky vznikaly v evropských metropolích, připomíná agentura DPA. Zatím nebylo oznámeno, kdy nejnovější počin neúnavného filmaře vstoupí do kin.

Sedmasedmdesátiletý mistr společenské satiry vypráví příběh životní krize stárnoucí, ale moderní ženy v domácnosti, informoval dnes list The New York Times s odvoláním na distribuční společnost Sony Picture Classics.

Film byl údajně už natočen loni v New Yorku a také San Francisku. Hrají v něm například Cate Blanchettová a Alec Baldwin.

Loni do kin vstoupil Allenův zatím poslední film Do Říma s láskou. Jemu předcházel oscarový snímek Půlnoc v Paříži. I některé z dalších předchozích filmů natáčel Allen v evropských metropolích. V katalánské Barceloně vznikla komedie Vicky Cristina Barcelona a v Londýně snímky Hra osudu a Poznáš muže svých snů. (čtk)

Americké knihovny vymýšlejí různé způsoby, jak v čase tabletů a elektronických čteček přilákat čtenáře. Kromě knih jim tak nabízejí taneční kurzy či společné hraní konzolových her. Někdy neváhají zajít ani do větších extrémů, jako je třeba ukázka porcování prasete. Informoval o tom deník The Wall Street Journal.

Čtenářům ji nabídla knihovna v kansaském městě Overland Park. Setkání nazvaného Knihy a řezníci se zúčastnilo asi 100 lidí. Prase porcoval majitel řeznictví Local Pig z nedalekého Kansas City Alex Pope. "Když můžete v knihovně porcovat prase, pak je možné ledacos," podotkl knihovník Sean Casserley, který akci vymyslel.

Jiné americké knihovny se zase snaží zvýšit počet čtenářů pomocí kurzů, kde se tancuje Zumba, seminářů o úpravě zahrad či nakupování dárků. Někde se konaly i kurzy muškaření či kovářství. V jedné knihovně v Des Plains ve státě Illinois pak každý třetí týden pořádají turnaj pro seniory ve virtuálním bowlingu na konzoli Wii.

Knihovna ve městě Joliet ve státě Illinois pak nedávno pořádala tematický den věnovaný filmům ze série Star Wars. Děti si během něj mohly zahrát různé hry pod dohledem dobrovolníků oblečených do kostýmů imperiálních vojáků.

Mění se i sortiment půjčování. Některé knihovny ve Spojených státech tak kromě knih, DVD či hudebních CD nabízejí zájemcům i dalekohledy, hudební nástroje anebo přístroje pro sledování spotřeby elektřiny.

Veřejná knihovna v kalifornském Berkeley má zase v katalogu nářadí, jako jsou pily či demoliční kladiva. Nabídku nyní rozšiřuje. "Lidé si sem budou chodit půjčovat knihy anebo filmy, a pak si zajdou do půjčovny nářadí pro vrtačku či nástroje pro přichycování sádrokartonů," podotkl zástupce šéfa knihovny Doug Smith.

Historik Wayne Wiegand z Floridské státní univerzity nicméně upozorňuje, že podobné aktivity nejsou něčím úplně novým. Veřejné knihovny ve Spojených státech podle něj vždy byly místem setkávání a nabízely i programy, které se nevztahují k literatuře. Současný trend je tak spíše opakování něčeho, co se dělo už v minulosti.

Snaha knihoven je v každém případě úspěšná. Podle posledního šetření mezi lety 2004 a 2010 vzrostla návštěvnost v nich o 29 procent.

Někteří staromilci přesto rozšiřování záběru knihoven sledují se smíšenými pocity. "Doufám, že se z nich nestane místo pro kurzy vaření, kde jsou jen počítače, ale žádné knihy," řekl The Wall Street Journalu bývalý šéf Americké asociace knihovníků Michael Groman. (čtk)

Ve světové premiéře dnes v pražském Divadle Semafor zazní nový muzikál Sedmero havranů. Moderní pohádku pro dospělé s hororovými prvky vytvořil mladý tvůrčí tým pod vedením osmadvacetiletého skladatele Pavla Trojana mladšího. Druhá premiéra se uskuteční tento pátek. Reprízy by se podle zájmu diváků měly odehrávat každý měsíc do konce sezony.

Příběh na motivy pohádky Sedmero krkavců od Boženy Němcové vypráví o vnitřním emocionálním dospívání a zralosti s tématy viny a odpuštění. Hudbu zkomponoval Trojan pro velký symfonický orchestr. Režie se ujal Pavel Ondruch. Sedmero havranů není vhodný pro děti do deseti až 12 let.

Režisér do něj vložil i témata sexuality a pudové lásky. Věkový průměr inscenačního a pěveckého týmu je 25 let. Hlavní roli dívky Bohdanky ztvární Veronika Savincová v alternaci Monikou Sommerovou, Prince bude hrát Tomáš Vaněk, Sestru Marta Sovová a roli Matky Dáša Zázvůrková. (ČTK)

První premiérou nového kalendářního roku Opery Národního divadla (ND) bude ve čtvrtek uvedení Války s mloky, kterou na motivy románu Karla Čapka zkomponoval přední hudební skladatel, prezidentský kandidát Vladimír Franz. Hudebního nastudování se ujal skladatel a dirigent Marko Ivanović, režijně inscenaci vytvořil David Drábek. Libreto Rostislava Křivánka není klasickou dramatizací. Premiéra se koná jen den před zahájením prezidentské volby, Franz se jí kvůli večerní televizní debatě všech kandidátů nezúčastní.

Základem dějové linky libreta jsou pouhé dvě stránky ze závěru Čapkova románu, na nichž poštovní úředník Fred Dalton rozesílá na všechny strany telegramy o noční obrovské přílivové vlně, která smetla půl města do moře, posílá prosby o pomoc a nakonec vždy připojí doušku s prosbou o vyřízení pozdravu své milé Minnie.

V hlavních rolích se objeví Valentin Prolat (Fred Dalton), Maria Kobileská (Minnie Lascottová), Richard Haan (Olivier Lascott) nebo Roman Vocel (Jensen). Ve dvojroli Poseidona a Billyho Binga se představí Petr Kotvald.

Vladimír Franz ve Válce s mloky varuje před blbostí civilizace a vymývaním mozků

(ČTK)

Po snímcích Cesta do pravěku a Vynález zkázy vydalo Muzeum Karla Zemana už třetí film z filmografie Karla Zemana na DVD. Snímek Baron Prášil je stejně jako předchozí filmy součástí dlouhodobé edice Filmový klub Karla Zemana. Snímek Baron Prášil natočil Zeman v roce 1961 jako filmovou verzi knihy Gottfrieda Augusta Burgera. Neuvěřitelná dobrodružství chlubivého barona tak ožila ve snímku oslavujícím obrazotvornost a odvahu snílků a básníků.

Zeman se inspiroval rytinami knižního vydání z roku 1862, jejichž autorem je jeden z největších ilustrátorů 19. století Gustav Doré. Vizuálně podmanivého stylu dosáhl následným barevným tónováním černobíle natočeného materiálu. Prášilovo humorné vyprávění kontrastuje s romantickým příběhem moderního fantasty Toníka, který se stává baronovým sokem v lásce.

Vedle Miloše Kopeckého v titulní roli se ve filmu objevila tehdejší česká herecká elita, například Jana Brejchová, Rudolf Jelínek, Karel Höger, Jan Werich, Rudolf Hrušínský, Eduard Kohout, Bohuš Záhorský a Karel Effa. Hudbu složil Zdeněk Liška. Snímek uvedený do kin v září 1962 tehdy zhlédlo 1,7 milionu diváků. Film získal mnoho zahraničních cen, mimo jiné v Cannes a Locarnu. Americký režisér a člen Monthy Python Terry Gilliam později přiznal, že jeho snímek Dobrodružství Barona Prášila z roku 1998 byl prvotně inspirován právě Zemanovou verzí. (ČTK)

Pražské Divadlo Disk uvede 11. a 14. ledna ve světové premiéře hru Carlose Be s názvem Všechno nejlepší, Phoebe Zeitgeist! Vznikla na motivy kultovního komiksu The Adventueres of Phoebe Zeit-Geist! a bude mimořádně uváděna v MeetFactory. Premiér se zúčastní autor osobně - už 9. ledna večer bude o své hře diskutovat v Institutu Cervantes Praha.

Podle produkční Disku Šárky Křapové pojali studenti 4. ročníku Katedry alternativního a loutkového divadla pražské DAMU toto představení jako tak trochu apokalyptickou roadshow. Hru přeložil Petr Gojda a nastudovala režisérka Apolena Vanišová.

Inscenace je zároveň druhou částí celoroční dramaturgické linie režisérky Apoleny Vanišové a kolektivu. Tuto linii tvoří právě adaptace dramatických textů Carlose Be, přičemž hlavním tématem připravovaného projektu je smysl lidské existence a cyklická povaha dějin. Tvůrci na ně nahlíží optikou společnosti, která všechny své frustrace léčí zábavou. (ČTK)

Druhou premiérou Baletu Národního divadla v současné sezoně bude na konci února představení Čarodějův učeň, které zpracovává známou lužickosrbskou legendu. Inscenace vzniká v režijním tandemu SKUTR, který tvoří Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský. Jejich dosavadní režisérské počiny zaznamenaly příznivé reakce kritiky i diváků, za svou tvorbu získali mnoho cen. Choreografii baletu připravuje Jan Kodet.

Tvůrci o představení mluví jako o tanečním hororu. Přinášejí na scénu starou legendu z přelomu 17. a 18. století, která pojednává o chlapci, který se na prahu dospělosti přiblížil černé magii a je jí fascinován, dokud nepozná, že ho může zahubit. Příběh zobrazuje nebezpečí střetů se záhadnými silami, které dokážou poblouznit i fascinovat. Hlavní hrdina dojde k poznání, že jen láska může přemoci i ta nejtemnější kouzla. Příběh čarodějova učně Krabata je známý zejména z animovaného filmu Karla Zemana ze 70. let.

Inscenace v Národním divadle bude podle tvůrců určena nejen rodinám s dětmi a dospělým, ale hlavně dospívající mládeži. "Půjde o temný taneční příběh, který bude plný fyzických a dynamických choreografií Jana Kodeta. Scéna Jakuba Kopeckého se inspirovala kromě jiného opuštěnými industriálními budovami Libereckého kraje, které postupně pohlcuje příroda," říká před premiérou Lukáš Trpišovský, spoluautor libreta a režie. (ČTK)

Ve Vatikánu skončily restaurátorské práce v takzvané Heliodorově síni, která je dílem renezančního malíře Rafaela Santiho. V rámci prohlídky vatikánských památek je místnost, která se tak opět otevírá veřejnosti, jakýmsi předstupněm pro turisty před vstupem do slavné Sixtinské kaple.

Podle ředitele vatikánských muzeí Antonia Paolucciho strhli dělníci poslední lešení u fresky znázorňující setkání papeže Lva I. s vůdcem hunských nájezdníků Attilou.

Síň sloužila pravděpodobně jako audienční místnost a námětem fresek je podle serveru Průvodce Řím Kristova nebeská ochrana církve. Své jméno síň dostala podle jedné ze čtyř Rafaelových fresek: vyhnání Heliodora z chrámu, mše v Bolseně, setkání papeže Lva I. a Attily a poslední freska zobrazuje osvobození svatého Petra z vězení. (ČTK)

Fotografie Václava Havla, které vznikaly několik desetiletí, vystavuje od čtvrtka na Nové scéně Národního divadla fotograf Oldřich Škácha. Expozici nazvanou Pocta Václavu Havlovi najdou návštěvníci v Café Nona v divadelní budově. Dnes ji zahájil ministr zahraničí a prezidentský kandidát Karel Schwarzenberg, výstava potrvá do 12. února. Schwarzenberg, jako tehdejší Havlův kancléř, je také na několika fotografiích zachycen.

Snímky zahrnují období od 70. let, většina jich ale pochází z přelomové doby let 1989 a 1990. "Když jsem se prošel výstavou, vybavily se mi překrásné vzpomínky na dobu před 22 lety. Když to člověk vidí, cítí tíhu toho, že je potřeba v odkazu Václava Havla pokračovat. Pokračovat je obtížné, ale možné," řekl jeden z devíti prezidentských kandidátů. Podle něj je třeba v odkazu prvního českého prezidenta pokračovat také proto, že to byl on, kdo Čechy přivedl ke svobodě. "Na to nesmíme zapomenout," řekl Schwarzenberg.

Připomněl, že snem Václava Havla byla občanská společnost, v níž by každý za sebe měl něco pro společnost udělat. "Berme tuto výstavu i jako výzvu k našemu vlastnímu životu," dodal. (ČTK)

Do Prahy se vrátí americká formace The Manhattan Transfer, která se 24. listopadu představí ve Velkém sále Lucerny. Slavná vokální skupina v roce 2007 zahajovala Festival swingové hudby v Národním domě v Praze na Vinohradech. Vokální kvartet, který vystupuje s vlastním instrumentálním doprovodem, na hudební scéně působí již 43 let.

Manhattan Transfer své první album Jukin´ vydali v roce 1971. V roce 1998 byl soubor uveden do Síně slávy a je držitelem řady prestižních ocenění včetně Grammy Award za nejlepší vokální skupinu v kategoriích pop i jazz i za nejlepší vokální aranžmá. Například s deskou Mecca for Moderns se formace stala první skupinou v historii udílení cen, která získala Grammy v kategoriích pop a jazz v témže roce. Píseň Boy from New York City byla oceněna v popové kategorii, Until I Met You (Corner Pocket) v kategorii jazzu.

Po několika obměnách sestavy dnes skupinu tvoří Tim Hauser, Alan Paul, Janis Siegelová a Cheryl Bentyneová. Jejich diskografie čítá téměř 30 desek. V roce 2009, kdy Manhattan Transfer oslavili 40 let své existence, vydali svou zatím poslední desku The Chick Corea Songbook. Album představuje interpretace Coreových skladeb a zahrnuje také píseň Free Samba, kterou speciálně pro tuto desku napsal sám Corea. (ČTK)

Snímek Argo získal ve čtvrtek cenu severoamerických filmových kritiků The Critics Choice Awards a jeho režisér Ben Affleck také ocenění pro nejlepšího režiséra. Poměrně neúspěšně skončily snímky, které získaly nejvíce nominací na Oscara - Lincoln a Pí a jeho život. Ben Affleck, který byl dosud znám hlavně jako herec, může cítit zadostiučinění poté, co nebyl ve čtvrtek nominován na Oscara v režisérské kategorii. Jeho film Argo o amerických rukojmích v Íránu koncem 70.let na Oscara za nejlepší film nominován byl.

Cenu kritiků pro nejlepší herečku dostala Jessica Chastainová za roli agentky CIA v thrilleru o stíhání Usámy bin Ládina Zero Dark Thirty, nejlepším hercem byl vyhlášen Daniel Day-Lewis, který hrál slavného amerického prezidenta Abrahama Lincolna. Snímek Lincoln, který dostal 12 nominací na Oscara, si odnesl jen dvě ceny kritiků. Druhou získal dramatik Tony Kushner za adaptovaný scénář. Snímek Pí a jeho život, který má 11 oscarových nominací, dostal od kritiků jen dvě ceny v technických kategoriích.

Ceny The Critics Choice Awards uděluje Americké asociace filmových kritiků BFCA, která je největší organizací filmových kritiků v USA a Kanadě. Cenu kritiků pro herce ve vedlejší úloze získali Philip Seymour Hoffman za film o scientologické církvi Mistr a Anne Hathawayová za roli v muzikálu Bídníci. Film Láska rakouského režiséra Michaela Hanekeho, který byl úspěšný i v oscarových nominacích, byl vyhlášen nejlepším neanglicky mluveným snímkem. (ČTK)

V polovině ledna se pro veřejnost otevře novostavba francouzského Národního archivu na jižním předměstí Paříže, která vznikla podle plánů italského architekta Massimiliana Fuksase a jeho manželky Doriany. Do nové budovy se přestěhují archivní fondy počínaje rokem 1780, a budou tak do něj směřovat badatelé, kteří se věnují třeba francouzské revoluci nebo moderním dějinám.

Nová budova v Pierrefitte-sur-Seine se stavěla tři roky. Kromě velkokapacitních skladů uvnitř monolitického desetipatrového komplexu pokrytého hliníkovým obkladem nabídne i otevřenější zázemí pro návštěvníky. V prosklené vstupní části archivu bude knihovna, studovna a konferenční sál. Veřejnosti se brány archivu otevřou poprvé 21. ledna.

Devětašedesátiletý Fuksas a jeho žena mají za sebou desítky projektů. V poslední době navrhli například koncertní halu Zénith ve Štrasburku, Perésovo mírové centrum v Tel Avivu nebo kostel svatého Pavla v italském Folignu. (ČTK)

Po dlouhé a těžké nemoci zemřel ve čtvrtek spisovatel, dramatik a novinář Josef Frais. V posledních letech dosáhl Frais úspěchu se sérií fiktivních vzpomínek německého vojáka Helmutha Nowaka.

Josef Frais se narodil 24. ledna 1946, vyučil se v Havířově horníkem a do roku 1965 pracoval jako havíř v Ostravě. Na konci 60. let působil jako dramaturg a rozhlasový redaktor, počátkem 70. let však byl trestně stíhán pro údajné pobuřování a hanobení státu kvůli uvedení ironického muzikálu v ostravském divadle. Od té doby pracoval v dělnických profesích, ale začal se také věnovat literatuře.

Debutoval prózou Muži z podzemního kontinentu. Děj se odehrává v hornickém prostředí, tak jako většina autorových textů. Nejznámější autorovou hornickou ságou se stal román Šibík 505. Díla z let 80. již kritika nikdy neocenila tak jako autorův vstup na literární scénu, kdy byl Frais srovnáván dokonce s Vladislavem Vančurou. Od 90. let se přestal věnovat literatuře na současná témata, psal dobrodružné a detektivní příběhy a populárně naučné texty zabývající se především filmovou a válečnou historií. (ČTK)

V pražském kostele sv. Vavřince v Hellichově ulici dnes houslistka Gabriela Demeterová představí svůj nový projekt věnovaný Ludwigu van Beethovenovi. Program s názvem Beethoven - hudba a duše génia provede zájemce nejen jeho houslovými sonátami, ale otevře také tajemství dochované Beethovenovy korespondence. Na projektu spolupracují herec Marian Roden a klavírista Luděk Šabaka.

Beethovenovy dopisy jsou stále předmětem zájmu jeho obdivovatelů i hudebních badatelů. Přestože se geniální skladatel vyjádřil, že by "raději napsal 10.000 not než jedno písmeno", napsal údajně téměř 10.000 dopisů. Z nich se zachovala přibližně třetina.

V loňském roce na sebe Demeterová upozornila vydáním nahrávky koncertu pro housle a orchestr Johannese Brahmse, který je považován za největší a nejtěžší z romantických houslových koncertů. Na nahrávce Demeterovou doprovází Komorní filharmonie Pardubice. (ČTK)

Pracovní motivy zachycené v kresbách, grafikách, obrazech i sochařských dílech za posledních 110 let přibližuje výstava nazvaná Práce práce, která dnes začala v Galerii moderního umění v Hradci Králové. Expozice představuje téměř pět desítek děl od 24 autorů, například Václava Špály, Josefa Váchala, Bohumila Kubišty či Rudolfa Kremličky. Výstava potrvá do 7. dubna.

Podle autorek výstavy byla práce jako námět uměleckého díla fenoménem první poloviny dvacátého století. "Na počátku století užasli malíři nad neuvěřitelným prostředím oceláren: vysoké stropy, kouř, pece, rozžhavená ocel a zástupy mužů, kteří jsou jen pouhými součástkami obřího stroje," uvedla Petra Příkazská, která výstavu připravovala.

Po první světové válce se umělci vrátili k sociálně kritické malbě. Po komunistickém převratu v roce 1948 se umění stalo součástí propagandy. Výtvarné umění mělo zobrazovat práci jako projev svobodné vůle a zachytit potěšení, s nímž dělníci soustruží součástky pro nové stavby socialismu. "Během následujících let se tento motiv zcela vyčerpal a stal se kýčovitým klišé, a tak objevila-li se později práce jako námět uměleckého díla, pak pouze jako parodie či groteska," dodala Příkazská. (ČTK)

Vědci z rakouského Mozartova muzea v Salcburku oznámili, že identifikovali další portrét hudebního génia Wolfganga Amadea Mozarta. Jeho podobiznu určili na drobné malbě z 18. století, napsala agentura AP.

Ze 14 známých portrétů talentovaného rakouského skladatele je zmíněná malba jedna z mála, na které Mozart hledí přímo na pozorovatele a kde je bez bílé paruky. Odborník Christoph Grosspietsch vysvětlil, že muzeum identifikaci podložilo zkoumáním portrétu a studiem historických záznamů té doby.

Mozart, jeden z největších hudebních skladatelů všech dob, zemřel v pětatřiceti letech v prosinci 1791. Zůstalo po něm na 800 skladeb. Mezi nimi 41 symfonií, 21 oper nebo 28 klavírních a pět houslových koncertů. (ČTK)

Ostravský koncert skupiny Kryštof v čele s Richardem Krajčem je více než měsíc před svým únorovým termínem vyprodaný. Do ostravské ČEZ Arény se na kapelu, která po své koncertní pauze vydala úspěšné album Inzerát, chystá zhruba 12 000 návštěvníků. Na brněnský a pražský koncert, které jsou součástí turné po zimních stadionech, zbývá posledních pár set vstupenek. Hudebníci se proto rozhodli, že přidají ještě jedno vystoupení v Opavě.

Za kapelu o tom informoval Šimon Kotek. Podle něj to bude trochu netradiční vystoupení, které se uskuteční na závěr příprav na turné v opavské hale, kde se kapela bude sžívat se speciální scénou, jejíž parametry podle Kotka nijak nezaostávají za světovými kapelami.

Kapela přidaný koncert nazvala Generální zkouška live. Návštěvníci se však mohou těšit na plnohodnotnou show včetně písní se speciálním hostem Jaromírem Nohavicou. Vstupenky se začnou prodávat v pondělí 14. ledna v sítích Ticketstream a Ticketportal. (ČTK)

Pražské Divadlo Palace ohlašuje na sobotu premiéru francouzské konverzační komedie nazvané Jo, není to jednoduché. Text Jeana-Clauda Islerta nastudoval režisér Petr Hruška, který do hlavních rolí obsadil Jiřího Langmajera a Adélu Gondíkovou.

Představení potvrzuje starou známou pravdu, že totiž čím je muž starší, tím mladší je jeho druhá žena. Jean-Claude Islert vystudoval filozofii, ale i dramatickou konzervatoř v Toulouse. Je autorem i hercem úspěšných komedií, které píše pro divadlo i televizi. V této své komedii vylíčil, jak může dopadnou doučování matematiky pod peřinou.

Langmajer v Divadle Palace hraje například v duchařské komedii Pohleď a budeš udiven, v inscenaci A do pyžam! a v inscenaci Líbánky aneb Láska ať jde k čertu. Další role v inscenaci Jo, není to jednoduché ztvárnili Monika Timková, David Punčochář a Karolína Krejčová. (ČTK)

Největší událostí letošní plesové sezony v Brně a na Moravě by měl být příští sobotu Ples v opeře, který se bude konat v Mahenově divadle. Hlavní hvězdou večera bude francouzský herec Anthony Delon, syn známého herce Alaina Delona. Vystoupí italská popová skupina Ricchi e Poveri, slovenský zpěvák Peter Nagy a ruský módní návrhář Igor Guljajev představí kolekci kožichů. Od letoška bude mít ples i svoji znělku složenou sicilským skladatelem Mattem Musumecim.  

Akce se uskuteční v těchto historických prostorách počtvrté. Večer uvede Anthony Delon, jehož diváci mohou znát z filmu Arabský princ nebo z krimiseriálu Komisař Moulin. V Brně stráví tři dny. Chce si prohlédnout architektonickou chloubu města - vilu Tugendhat zapsanou na seznam památek UNESCO.

Na programu plesu je vystoupení zpěváka a herce Ondřeje Havelky, zahraje Orchestr Janáčkovy opery pod vedením dirigenta Jakuba Kleckera. O hudební přípitek se postará slovenský tenorista a sólista Národního divadla v Praze Peter Berger. Kromě italské skupiny Ricchi e Poveri, známé ze sedmdesátých let, vystoupí také italská zpěvačka In-Grid a slovenská smyčcová skupina Adventure Strings. O scénografii Plesu v opeře Brno 2013 se postará scénograf a architekt Daniel Dvořák. Konat se bude v režii Tomáše Pilaře. (ČTK)

Středočeský hejtman Josef Řihák (ČSSD) ani radní pro kulturu Zdeněk Štefek (KSČM) nechtějí odvolávat ředitelku Galerie Středočeského kraje (GASK) Janu Šorfovou, kterou kritizovali někteří jejich kolegové z krajské rady. Stížnostmi na Šorfovou se nyní zabývá odbor kontroly a auditu, řekl Štefek ČTK.

K práci Šorfové měli v minulosti výhrady krajští náměstci Miloš Petera a Marcel Chládek (oba ČSSD). Chládek poukazoval zejména na výstavu o Jagelloncích, která překročila původní rozpočet z 18 na 30 milionů korun. Podle Štefka si na Šorfovou stěžovali i někteří bývalí zaměstnanci. Kritika se podle něj týkala mezilidských vztahů a řízení instituce.

"Přišly nějaké stížnosti, které jsme předali odboru kontroly a auditu, aby je prověřil. Osobně jsem se byl v galerii podívat, mluvil jsem s paní ředitelkou i dotčenými osobami v okolí a připadá mi, že je to schopná ředitelka," uvedl Štefek. "Pokud kontrola neprokáže jiné okolnosti, tak jsem pro variantu ředitelku neodvolávat," dodal. (ČTK)

Peruánský tenorista Juan Diego Flórez, který 13. ledna oslaví 40. narozeniny, patří k nejžádanějším operním pěvcům současnosti. V hudebních kruzích je přezdíván jako "král vysokých cé". Flórezovou doménou jsou italské belcantové opery počátku 19. století, které vyžadují pružný, lehký a jasný hlas, schopný obsáhnout mimořádně široký výrazový rejstřík.

Hvězda newyorské Metropolitní opery se objevuje také v londýnské Covent Garden, Vídeňské státní opeře i Losangeleské opeře. K Flórezovým nejlepším rolím patří Tonio v Donizettiho Dceři pluku. Právě s touto rolí před šesti lety porušil čtyřiasedmdesátiletou tradici v milánské La Scale, kde se nezpívaly přídavky, a po velkých ovacích zopakoval árii Ah! mes amis s jejími devíti vysokými "cé".

Flórez studoval zpěv a kytaru v rodné Limě a rozhodoval se mezi populárním a klasickým žánrem. Jeho strmá kariéra začala úspěšným debutem na rossiniovském festivalu v Pesaru před 14 lety. Tehdy zastoupil nemocného kolegu v Rossiniho opeře Matilde di Shabran. Loni v prosinci Flórez s velkým úspěchem koncertoval v pražském Rudolfinu. V Česku poprvé vystoupil v roce 2009 na Pražském jaru. (ČTK)

Francouzská Marseille se v sobotu oficiálně stala evropským hlavním městem kultury pro rok 2013. Zahajovacího ceremoniálu se vedle francouzských představitelů zúčastnil podle agentury AFP předseda Evropské komise José Manuel Barroso.

Do konce roku se v Marseilli a okolních obcích uskuteční stovky kulturních akcí, jejichž hlavním tématem bude Středomoří. "Kultura může posilovat pocit sounáležitosti a solidarity, což je v Evropě potřebné více než kdy jindy," prohlásil Barroso.

Představitelé a obyvatelé tohoto druhého největšího města Francie, kde žije kolem 1,6 milionu lidí, doufají, že titul kulturního města roku zlepší pověst Marseille, kterou v posledních letech kazí násilí spojené s pašováním drog a kterou sužuje velká nezaměstnanost. (ČTK)

Zpěvačka Jana Kratochvílová, která v pondělí oslaví 60. narozeniny, je jednou z hvězd tuzemského popu 80. let. Budí pozornost nejen svým hlasem, provokativním vzhledem, ale i řadou uměleckých jmen (Jana Pope, Uriel, Z. Goddess, Heretyka či Jasmína). Interpretka hitů Publikum tvé jsem já, Stín kapradiny nebo Milování za svítání vystupuje s kapelou Illuminatica. V roce 2011 vydala kompilační dvojalbum s názvem No a co!

Zlínská rodačka je považována za první zpěvačku, která v někdejším Československu zpívala v tehdy novém stylu rock-reggae. Její debut v televizi se uskutečnil v roce 1973. Kratochvílová zpívala s Pražskými trubadúry, u Petra Hanniga, Josefa Laufera, se skupinami Variace, Jezinky, Bezinky, Expanze, Jazz Q Martina Kratochvíla či s Kroky Františka Janečka. V roce 1979 založila vlastní kapelu Motor, od roku 1981 pak působila v průkopnické skupině Heval. Kratochvílová v roce 1983 získala povolení účinkovat na hudebním festivalu v Irsku, čehož využila k emigraci do Anglie. V roce 1984 se k ní přidal i Jiří Hrubeš, bubeník kapel Pražský výběr a Žlutý pes.

V Londýně pak zpěvačka natočila album Bohemian, na němž hostoval také baskytarista skupiny Level 42 Mark King. Zpěvačka se v dalších letech dala na nezávislou dráhu, studovala různé filozofie a obory alternativní medicíny. V 90. letech natočila několik esoterických, rockových i popových nahrávek, od roku 2003 se společně s Hrubešem začali častěji vracet do Česka. (ČTK)

Americký filmový režisér, producent, scenárista a kameraman Steven Soderbergh, který 14. ledna oslaví 50. narozeniny, se zručně pohybuje na poli nezávislé i komerční tvorby. Uznává jej kritika, rádi jej mají diváci. V roce 2001 získal Oscara za režii filmu Traffic - nadvláda gangů; na svém kontě má i snímky Sex, lži a video (Zlatá palma z Cannes), Erin Brockovich či Solaris.

První úspěch Soderbergh zaznamenal s videodokumentem o legendární artrockové kapele Yes z roku 1986 nazvaném Yes: 9012 Live, za který byl nominován na Grammy. Trhákem se pak stali Dannyho parťáci (remake starého lupičského filmu), v nichž se mu před kameru podařilo přivést mnoho hvězd první velikosti, například George Clooneyho. Film se dočkal dvou již ne tak úspěšných pokračování.

Soderbergh v posledních letech natočil také dvoudílný životopisný snímek o argentinsko-kubánském revolucionáři Che Guevarovi, komediální drama Informátor! či thriller Nákaza. (ČTK)

Večer věnovaný architektu Janu Kaplickému se v pondělí uskuteční od 18:30 v Národní technické knihovně v Praze. Od náhlého Kaplického odchodu uplynou dnes čtyři roky. Vzpomínat na něj budou jeho žena Eliška Kaplicky Fuchsová, zpěvák a přítel Pavel Bobek, historik architektury Zdeněk Lukeš, muzikant Vladimir 518 a další hosté.

Promluví o tvorbě, vizích a světě tohoto architekta a zaměří se také na současnost i budoucí směřování odkazu Jana Kaplického a architektury v Praze obecně. Součástí večera bude také projekce a položení svíčky v místě úmrtí Jana Kaplického. Akce vychází z iniciativy dvou studentů uměleckých škol a podporuje ho nadační fond Kaplicky centre.

Architekt Jan Kaplický vešel ve své vlasti ve větší známost až po vítězství v mezinárodní soutěži na novou budovu Národní knihovny, to mu bylo už 70 let. Do podoby knihovny, která měla podle progresivního a velmi netradičního Kaplického návrhu vzniknout, začali po intervenci prezidenta Václava Klause mluvit politici a nezdarem skončil celý projekt stavby nové budovy; knihovna se rozhodla své dlouhodobé prostorové problémy řešit rekonstrukcí svých současných objektů. (ČTK)

Celovečerní dokument s hranými scénami Nickyho rodina režiséra Mateje Mináče vstoupil o víkendu do distribuce amerických kin. Snímek na festivalech získal 31 cen, z toho 13 v USA. Americký distributor Menemsha Films z Los Angeles očekává, že se mu ho podaří dostat do všech koutů USA.

"Celoamerická distribuce začala na Floridě. Kvůli tomu přicestoval do USA syn hrdiny snímku Nick Winton, který svého otce zastupuje na desítkách prestižních akcí, zúčastňuje se diskusí s mladými lidmi včetně těch s diváky v kinech," řekl Mináč ČTK. Premiéry se prý chtěl zúčastnit i sir Nicholas Winton, ale rodina mu to kvůli věku nedovolila, je mu už 103 let.

Zatím platí, že Winton přicestuje do Paříže 6. března na uvedení filmu do francouzských kin. (ČTK)

V Pardubicích se v úterý večer uskuteční projekce prvního trikového filmu na světě. Georges Mélies natočil Cestu na Měsíc v roce 1902, šest let po vzniku filmu. Snímek měl velký úspěch a brzy se dočkal kolorované verze.

"Snímek trval 13 minut, byl němý a černobílý. Jeho úspěch byl však okamžitý. I proto se záhy dočkal své kolorované podoby, kterou v té době vytvářelo políčko po políčku na 300 žen," uvedl Zdeněk Závodný z Divadla 29, které uvede film od 19:00.

Dlouho byla barevná verze považována za ztracenou. Objevena byla až v roce 1993 v jedné barcelonské sbírce. O nejnákladnějším a velmi pracném restaurování bude vyprávět dokument Podivuhodná cesta, který zároveň představí biografii Georgese Méliese. První "kasovní trhák" v historii filmu byl ihned zkopírován a distribuován bez souhlasu autora. Mélies na protest spálil sadu negativů snímku, jedna černobílá kopie se ale zachovala, stejně jako jedna kolorovaná verze. Cesta na Měsíc je nejslavnější dílo francouzského režiséra. Inspiroval se romány Julese Verna a Herberta G. Wellse. (ČTK)

V brněnské Vojenské nemocnici zemřela o víkendu ve věku 95 let někdejší sólistka, choreografka a baletní pedagožka baletu Národního divadla v Brně Mira Figarová. Na této scéně působila v letech 1936 až 1961. Řekla to mluvčí divadla Šárka Motalová.

Zdůraznila, že Figarová patřila k nejslavnějším osobnostem spojeným s brněnským Národním divadlem. V roce 1996 se stala držitelkou Ceny Thálie za celoživotní mistrovství v oboru balet. V roce 2001 obdržela Cenu města Brna v oboru dramatické umění.

Figarová neschází ani v síni slávy divadla, v níž jsou osobnosti jako Oldřich Nový, Karel Höger, Vlasta Fialová, E. F. Burian, Jiří Mahen, Miloš Nedbal nebo Jaroslav Vojta.

Tanci se Figarová věnovala od deseti let. V roce 1930, v necelých 14 letech, tančila v premiéře baletu Vítězslava Nováka Signorina Gioventu a v roce 1932 byla jako elévka angažována do baletu brněnského národního divadla. Členkou baletního souboru divadla byla celých pětadvacet let do roku 1961. Působila několik let v Praze. Později se ale vrátila do Brna. "Zaujímá post primabaleríny a vytváří řadu mimořádných kreací, kterým propůjčuje dokonalou techniku svého tanečního projevu neodmyslitelně spjatou s půvabem a elegancí," napsal o Figarové někdejší ředitel divadla Mojmír Wiemann. (ČTK)

U příležitosti šedesátin básníka, písničkáře a spisovatele Jiřího Dědečka, které připadají na 13. února, vychází poprvé na CD jeho album Zabili trafikantku se záznamem vystoupení v divadle Semafor v březnu roku 1989. Ke svému jubileu Dědeček také na 18. ledna připravuje narozeninový koncert v pražské Malostranské besedě.

"Na koncertu vystoupí kamarádi, se kterými jsem spolupracoval, samozřejmě především Jan Burian, Petr Skoumal, Karel Holas, Václav Veselý a moje kapela Úterý, dcera Viktorie a ještě nějaká překvapení. Bohužel nepřijde Vladimír Mišík, který je tou dobou zaneprázdněný," řekl dnes ČTK Dědeček.

Album Zabili trafikantku se jako LP objevilo v roce 1990. "Bylo natočeno rok předtím a když si ho poslechnete, asi tušíte, že redaktorům vydavatelství Panton se do vydání moc nechtělo," vysvětlil Dědeček prodlevu ve vydání. Odvážné a provokativní texty psal Dědeček už dávno před listopadovou revolucí, přes občasné zákazy však podle svých slov neměl větší potíže. "Já jsem byl pro policii malá ryba, a když se nějaké stížnosti vyskytly, tak šly k mému zřizovateli do Domu kultury v Trutnově. Tam s nimi nakládali velmi statečně," uvedl. (ČTK)

Britská rocková skupina Black Sabbath upřesnila, že její očekávané nové album vyjde v červnu pod názvem 13. Sdělil to server britského deníku The Guardian. Jde o první studiové album této metalové legendy po 35 letech.

Skupina loni uvedla, že natočila v USA a Británii 15 nových skladeb. Z názvu je ale možné usuzovat, že na nové CD jich použijí asi jen 13. Jisté podle The Guardian je, že se jedná o 19. studiové album Black Sabbath a jejich deváté se zpěvákem Ozzy Osbournem.

Z původní sestavy Black Sabbath nyní chybí jen bubeník Bill Ward, se kterým se frontman Tony Iommi a basista Geezer Butler nebyli s to dohodnout na podmínkách jeho účasti. Za bicími ho nahradil Brad Wilk, spoluzakladatel americké crossoverové skupiny Rage Against the Machine. Čtveřice, přestože se kytarista Iommi léčí s rakovinou, hodlá také podpořit prodej nového alba koncertním turné. V jeho první fázi počítá v dubnu a květnu s osmi vystoupeními na Novém Zélandu, v Austrálii a Japonsku. Místa a termíny dalších koncertů upřesní v nejbližších měsících. (ČTK)

Americký popový zpěvák Justin Timberlake po více než pěti letech vydal nový singl Suit & Tie. K nazpívání songu si pozval i rappera Jay-Z. Ještě letos Timberlakeovi vyjde nové album, informovala agentura Reuters.

Jedenatřicetiletý Timberlake, jenž se nedávno oženil s herečkou Jessikou Bielovou, své fanoušky na nové písně navnadil už minulý týden. Na Twitteru své plány jen naznačil sdělením "Myslím, že jsem ready". K němu připojil video, v němž kráčí do nahrávacího studia.

Šestinásobný držitel cen Grammy a bývalý člen chlapecké skupiny N'Sync naposledy v roce 2006 vydal album Futuresex/Lovesounds, po němž si od hudby odpočinul a zahrál si v několika filmech včetně snímku Sociální síť. Zpěvák na svých webových stránkách uvedl, že jeho nové album ponese název The 20/20 Experience. Na nové muzice prý začal pracoval loni v červnu. "Prostě jsem zašel do studia a začal jsem si hrát s nějakými zvuky a songy," napsala popová hvězda. "Bylo to asi nejlepší období mojí kariéry," dodal Timberlake. (ČTK)

Pražští radní se budou na dnešním jednání zabývat mimo jiné přidělením jednoletých a víceletých grantů v oblasti kultury a umění. Rada by také měla řešit jmenování Nory Dolanské do funkce ředitelky Pražské informační služby.

Radní dostanou na stůl návrh na udělení jednoletých grantů do 200 tisíc korun a také grantů, které přesahují částku 200 tisíc korun. Rozhodnou i o rozdělení víceletých grantů na roky 2014 až 2017. Granty nad 200 tisíc korun a víceleté programy musí ještě schválit zastupitelé.

Praha podpoří třeba činnost divadla Semafor nebo Komedie. Peníze dostane i festival Pražské jaro, Dvořákova Praha nebo United Islands. (čtk)

Studenti chtějí nominaci Nicholase Wintona na Nobelovu cenu míru, pod petici na jeho podporu už se jim podařilo sehnat 2500 podpisů. Sběr podpisů a informační kampaň s tím spojená potrvá až do léta. Řekl to Tomáš Titěra z Gymnázia Open Gate v Babicích u Prahy, jehož studenti s myšlenkou na nominaci přišli.

Osud zachránce židovských dětí během války je totiž nadchnul, podporu shánějí i v zahraničí. "K této iniciativě nás motivovala především beseda se dvěma dámami patřícími mezi někdejší Wintonovy děti, jež se konala na naší škole," vysvětlili mladí organizátoři.

Wintonův příběh záchrany 669 převážně židovských dětí z okupovaného Československa, pro něž s velkým rizikem nechal vypravit vlakové transporty do Velké Británie, žáky tak dojal, že spustili kampaň na sociálních sítích a oslovili další školy. S peticí ale vyšli i do ulic, do středy ji například mohou lidé podepisovat u zastávek na pražském Andělu, I. P. Pavlova a Palackého náměstí. Další města pak podle Titěry budou následovat, doufají, že seženou aspoň 10 tisíc signatářů.

K samotné nominaci přitom není stanoven minimální počet podpisů. Nominace se podává do února, kvůli jejímu podání se studenti obrátili na předsedkyni Sněmovny Miroslavu Němcovou, která už v minulosti aktivity připomínající Wintonův odkaz podpořila. "Se sběrem podpisů totiž v okamžiku odeslání nominace neustaneme, naopak jej ještě zintenzivníme až do počátku léta. Zároveň jej spojíme s velkou informační kampaní, protože naším druhým cílem - kromě vlastní aktivity Nobelovu cenu míru pro sira Nicholase Wintona - je rozšířit u naší i zahraniční veřejnosti ještě více povědomí o činu sira Nicholase," tvrdí studenti.

Pomoci jim v tom má i režisér tří filmů o Wintonovi Matěj Mináč, který přislíbil propagovat tuto myšlenku při uvedení svého filmu v USA. Jedna petice už byla součástí Mináčova projektu, podepsalo se pod ni 120 tisíc lidí. Studentská petice a další informace jsou na webu. (čtk)

V předsálí artových pražských kin Aero, Oko a Světozor si mohou diváci od středy 16. ledna prohlédnout výstavu autorských plakátů studentů Ústavu umění a designu Západočeské univerzity v Plzni. Potrvá až do konce února a podle Pavla Rajčana z distribuční společnosti Aerofilms je setkáním současného designu s kultovními snímky.

"Zájemci na ní uvidí, jak by vypadaly filmové plakáty, kdyby kreativita a grafické trendy nejmladší generace výtvarníků nebyly omezeny komerčním zadáním," uvedl. Výstava představuje přes šest desítek autorských plakátů studentů z Plzně a odkazuje na světově unikátní tradici výtvarných filmových plakátů, které v tehdejším Československu vznikaly od počátku 60. let.

Iniciátorem výstavy byla filmová galanterie Terryho ponožky, kterou zájemci naleznou v pasáži kina Světozor.

Mezi vystavenými exponáty naleznou lidé alternativní plakáty k širokému spektru domácích i zahraničních filmů od 50. let až po současnost. Kultovní klasiky od Godarda, Formana, Jarmusche nebo Boylea dostávají kabát moderní grafiky, jehož hlavním smyslem je vizuálně reprezentovat téma, děj či náladu filmu. Výsledné návrhy jsou proto na první pohled odlišné od plakátů, na které je současný divák vzniklý.

"Komerční filmový plakát je do značné míry rukojmím reklamy. Písmo musí být zdálky čitelné, plakát obsahuje obrovské množství jmen, informací, log partnerů a dalších předepsaných prvků, které grafikovi svazují ruce. Spolupracujeme s výtvarnými školami, abychom společně dali mladým výtvarníkům a designérům šanci pracovat s tímto médiem tak, jak to před rokem 1989 dělali přední výtvarníci formátu Milana Grygara, Josefa Vyleťala či Petra Síse," podotkl Rajčan. Je kurátorem sbírky Terryho ponožek, která obsahuje přes 60.000 kusů plakátů.

Dvaačtyřicet posluchačů plzeňského Ústavu umění a designu tak svými díly přispívá do dlouhodobého projektu iniciovaného galerií Terryho ponožky, jehož cílem je udržovat a rozvíjet tradici českého filmového plakátu. Zastoupeni jsou studenti ateliérů grafického designu a vizuální komunikace pod vedením Zdeňka Zieglera, Františka Stekera a Ditty Jiřičkové. Vystaveny jsou rovněž plakáty vytvořené v ateliéru ilustrace vedeného Barbarou Šalamounovou. (čtk)

První díl filmu Hobit vede i pátý týden od premiéry statistiku návštěvnosti českých kin. O víkendu ho zhlédlo dalších 24.656 diváků. I i když se jejich počet od předminulého víkendu o třetinu snížil, je v kinech stále vyhledáván. Zatím má na kontě 555.827 diváků, kteří v pokladnách nechali 85,4 milionu korun.

Podle informací Unie filmových distributorů obsadil druhé místo stejně jako před týdnem britský muzikál Bídníci s návštěvností 16.500 lidí. Za ním je s šesti tisíci diváky americký snímek Pí a jeho život, který na čtvrté místo odsunul belgický animovaný snímek Sammyho dobrodružství 2.

První domácí film je v tabulce víkendové návštěvnosti šestý - jde o 3D přepis divadelní verze muzikálu Carmen režiséra Františka Antonína Brabce z jeviště Hudebního divadla Karlín s Lucií Bílou v titulní roli. Vzápětí po premiéře ho zhlédlo pět tisíc zájemců. Sedmnáctý skončil Tománkův animovaný snímek Kozí příběh se sýrem, který dosud zhlédlo 124.000 malých i velkých. (čtk)

Výstavu fotografií Gerti Deutschové z let 1935 až 1965 pořádá ve své galerii na Jungmannově náměstí Rakouské kulturní fórum. Životní cesta Deutschové je příkladem osudu typického pro emigranty v minulém století - pocházela z židovské rodiny, rodiče se narodili na Moravě a ve Slezsku, Gerti vyrůstala ve Vídni, ale válka ji přiměla odejít do exilu do Londýna.

Tam jako jedna z mála žen pracovala pro obrázkový časopis Picture Post, tehdy prosperující a významné periodikum. V jeho redakci se seznámila s jedním z výrazných tvůrců moderního fotožurnalismu Tomem Hopkinsonem a posléze se za něj provdala.

V roce 1940 se v jedné reportáži objevily i její snímky zachycující divadelní představení exilových herců, mimo jiné též hru Osudy dobrého vojáka Švejka napsanou podle románu Jaroslava Haška. Po válce se Deutschová věnovala fotoreportážím o svém někdejším domově, Vídni. Koncem 60. let se vrátila z delšího pobytu v Itálii do Rakouska, kde žila několik let poblíž Salcburku. Po těžké nemoci se vrátila do Anglie, kde v roce 1979 zemřela.

Výstava je přehledem fotografické tvorby Gerti Deutschové z let 1935 až 1965 a nabízí širokou škálu kulturně-historických témat i estetických názorů. Zahrnuje ukázky autorčiných raných děl, portrétů a snímků z cest, těžištěm jsou však fotoreportáže. Její práce jsou také názornou ukázkou počátků tohoto žánru.

S novým pohotovým a lehkým modelem fotoaparátu Leica totiž nabyla fotografie ve 20. letech minulého století nové podoby. Prchavost okamžiku, lidé v pohybu, při práci, na ulici a v každodenních životních situacích - to byly motivy, které najednou bylo možno zachytit. Člověk není na fotografiích Deutschové již aranžován do umělých póz, jak tomu bylo dříve. Fotografka se ho naopak snaží zachytit v nestřeženém rozhodujícím okamžiku.

Výstava představuje mimo jiné i autorčiny obrazové reportáže o židovských dětech, které v době Třetí říše nalezly útočiště v Anglii, kam směly vycestovat pod záminkou prázdninového pobytu. Ukazuje i řadu fotografií rakouských vojáků vracejících se z války, anebo dojemné záběry dětí kreslících obrázky s válečnými motivy.

U příležitosti výstavy do Prahy přijely obě Gertiny dcery, Nicolette Roeskeová, která žije v Německu, a Amanda Hopkinsonová z Británie, kterou česká veřejnost zná jako několikanásobnou členku mezinárodních porot Czech Press Photo. (čtk)

Kultovní americká skupina The Residents, jejíž členové od vzniku kapely skrývají pod maskami svoji identitu, oslaví 11. května v Praze 40 let na scéně. V rámci turné s názvem Wonder of Weird tato hudebně-výtvarná formace vystoupí 11. května v pražském Paláci Akropolis. Za pořádající společnost Liver Music o tom informoval Jan Kratochvíl.

Skupina na aktuálním turné tentokrát klade důraz především na hudební složku svých vystoupení. "Kapela požírá a přetváří svou klasickou tvorbu jako hladový kůň vdechující slámu za plného trysku," podotkl ke koncertní podobě zpěvák a frontman Randy.

The Residents podle pořadatelů zredukují nástrojové obsazení pouze na klávesy, kytaru a zpěv. Vytvoří tak nekonvenční a energické "power-trio", které představí publiku průřez tvorbou za čtyři dekády existence skupiny.

Existence The Residents je založena na principu tajuplnosti a důsledné anonymitě, po celých 40 let let neučinili jediný kompromis směrem ke komerční sféře. Formace pohybující se na pomezí klasické hudby, avantgardy a moderního divadelního umění neudělala v minulosti jediný rozhovor, ani v jednom z hudebních časopisů se neobjevilo foto kteréhokoliv z členů.

V České republice vystoupí již poněkolikáté, naposledy zde před dvěma lety představili nové album The Talking Light. Tvorba The Residents ovlivnila mnoho českých umělců. Do blízkého kontaktu se s nimi dostala skupina Už jsme doma, která je v roce 1992 navštívila v jejich studiu. Vzájemné sympatie vyústily ve spolupráci na představení The Freak Show. Přesto prý čeští hudebníci nemohou potvrdit, zda se setkali přímo s členy skupiny, nebo pouze figuranty. (čtk)

Populární herci Ralph Fiennes, Helena Bonham Carterová a Jeremy Irvine hrají ve filmové adaptaci slavného románu Charlese Dickense Nadějné vyhlídky. Snímek, který režisér Mike Newell natočil v koprodukci USA a Velké Briánie, dnes na pracovní projekci v Praze představila distribuční společnost Bioscop. Do kin ho uvede od 24. ledna.

Film vypráví příběh jedenáctiletého sirotka z chudých poměrů Pipa, který vyrůstá u své přísné sestry. Aby si vydělal na živobytí, začne pracovat u bohaté slečny Havishamové. Je to excentrická a podivínská stará panna, která žije v ústraní, nenávidí muže a již roky nevychází na denní světlo. Pip má za úkol dělat společníka její dvanáctileté chráněnce Estelle. Pip se do ní zamiluje, ale ta jím však pro jeho původ pohrdá.

O deset let později se na Pipa usměje štěstí, když mu neznámý dobrodinec odkáže velké množství peněz. Odstěhuje se do Londýna a rozmařilý život ve velkoměstě ho rychle mění v povýšeného snoba. Jako bohatý a perspektivní gentleman se znovu začne ucházet o svou dětskou lásku Estellu. Ale pravda o jeho dobrodinci a záhadně získaném bohatství může zničit vše, na čem mu záleží.

Režisér Mike Newell získal oblibu u diváků například filmy Čtyři svatby a jeden pohřeb či Harry Potter a ohnivý pohár. Scénář ke dvouhodinovému snímku Nadějné vyhlídky napsal režisér Newell, hudbu složil Richard Hartley.

Koncem února uvede Bioscop do kin britský snímek Královský víkend a 7. března komedii Jiřího Chlumského Martin a Venuše. (čtk)

Dánský historický snímek Královská aféra, který získal v minulých dnech nominaci na Oscara v kategorii zahraničních filmů, je jedním z nejoceňovanějších titulů, které vznikly v české koprodukci. Natáčel se v roce 2011 převážně v Česku, spolupracovali na něm i švédští a němečtí tvůrci.

"Za Českou republiku film realizovala společnost Sirena Film, koprodukční podíl činil deset procent z rozpočtu. Dánská společnost Zentropa si jako hlavní producent pro natáčení vybrala Českou republiku; zejména díky předchozí dobré zkušenosti i z důvodů ekonomických, totiž díky zavedení systému pobídek, které vrátily Česku konkurenceschopnost v oblasti filmového průmyslu," řekla mluvčí snímku Uljana Donátová. V neposlední řadě hrála podle ní roli i zkušenost a profesionalita českých filmařů.

"Pro nás má obrovský význam už to, že máme šanci pracovat se špičkovými tvůrci a producenty. Mluví o nás v zahraničí a otvírají dveře k dalším projektům podobné úrovně," komentovala úspěch Kristina Hejduková ze společnosti Sirena Film. Na základě účasti na Královské aféře získala možnost spolupracovat třeba s oscarovou režisérkou Susane Bierovou na filmu Serena, který se také natáčel v Česku.

"Díky tomu se ozvali další producenti a připravují se další filmy. Největší devizou je samozřejmě kvalita práce, ale jakékoliv ocenění pro film, na kterém jsme pracovali, je příjemné," dodala Hejduková. Nominaci na Oscara pro Královskou aféru lze podle ní právě díky koprodukční účasti Sirena Filmu vnímat i jako úspěch České republiky. Snímek získal kromě pobídek i grant na podporu minoritních koprodukcí.

Královská aféra zahájila loni v dubnu v Praze Dny evropského filmu. Předtím získala dva Stříbrné medvědy na Berlinale, za scénář a nejlepšího herce pro Mikkela Boe Fölsgaarda, který ztvárnil výstředního Kristiána VII. Je příběhem vášnivé a zakázané lásky, která propukla na začátku 70. let 18. století mezi Johanem Struenseem, německým lékařem pološíleného dánského krále Kristiána VII., a mladičkou královnou Karolinou Matyldou Hannoverskou. Režisér Nikolaj Arcel do hlavních rolí obsadil Madse Mikkelsena a Alicii Vikanderovou.

Mikkelsen v současné době v českých kinech exceluje v dánském snímku Hon. Natočil ho Thomas Vinterberg a Mikkelsen byl za svůj výkon oceněn na festivalu v Cannes. (čtk)

Slavná opereta Emmericha Kálmána Čardášová princezna se vrací do Ostravy. Na prknech Divadla Jiřího Myrona ji v premiéře uvede úspěšný režisér a herec Lumír Olšovský. Premiéra je připravena na 17. ledna. Řekla to mluvčí Národního divadla moravskoslezského Viola Kučerová. Dodala, že tato inscenace největší operetní lovestory nabídne bohatou přehlídku hitů ve velkorysé výpravě.

Olšovský v Ostravě nepůsobí poprvé. Na kontě už má práci na muzikálu Divotvorný hrnec. "Mám tým skvělých a talentovaných spolupracovníků a prvotřídní interprety. Na výsledek se těším. Věřím, že to bude poutavá inscenace nabitá energií, vášní, krásou, smutkem i vzdorem zamilovaných - tedy vším, co autoři operety zamýšleli a co si diváci zaslouží vidět," řekl Olšovský.

Čardášová princezna, klasická opereta s romantickým příběhem lásky varietní hvězdy Sylvy Varescu a mladého knížete Edwina ze vznešeného rodu von Lippert-Weylersheim, baví diváky již téměř sto let. Scénu nejnovější ostravské inscenace navrhl známý scénograf Šimon Caban. Kostýmy jsou dílem Romana Šolce, který patří k nejvyhledávanějším kostýmním výtvarníkům. Na svém kontě má například návrhy pro muzikály Dracula, Kleopatra či muzikál na ledě Popelka.

Novou inscenaci Čardášové princezny hudebně nastudoval Karol Kevický, režijně spolupracovala šéfka souboru opereta/muzikál Gabriela Petráková, dramaturgem je Pavel Bár, choreografie vytvořila Jana Vašáková. Působivost inscenace podtrhuje přítomnost cimbálové muziky Tolar, která některá hudební čísla doprovodí přímo na jevišti.

V první premiéře Národního divadla moravskoslezského v roce 2013 zazní všechny slavné hity Čardášové princezny. Jde například o skladby Dívenky, dívky a dámy šantánů, Vlaštovčí duet, Joj mamá!, Hajmási Péter, Hajmási Pál a mnoho dalších. Kromě oblíbených sólistů vystoupí v inscenaci také špičkoví hostující umělci včetně Luisy Albrechtové, kterou velmi dobře zná i operetní publikum ve Vídni díky jejímu působení v inscenacích Wiener Volksoper. Dalším vzácným hostem je dlouholetá hvězda Hudebního divadla Karlín Galla Macků. (čtk)

Ministerstvo kultury navýšilo loňskou dotaci časopisu Ateliér o 350 tisíc korun. Celkem tedy loňský příspěvek od státu činí 910 tisíc korun. Kvůli původně přidělenému grantu, který činil pouhou třetinu sumy z předchozího roku, někteří lidé z kulturní obce silně protestovali. Před sídlem MK se v říjnu kvůli podpoře dlouholetého periodika dokonce demonstrovalo. Zastánci časopisu také spustili velkou mediální kampaň, o navýšení dotace, kterou MK zvedlo 28. listopadu, ale média neinformovali.

V polovině prosince za to, že ministerstvo dotaci navýšilo, redakce poděkovala na svém webu. Uvádí také, že časopis stále hledá další sponzory a zdražil. Ne všichni umělci a teoretici totiž za Ateliérem stáli, někteří mu vytýkali, že je třeba kvůli používání křídového papíru vysoké gramáže příliš nákladný na výrobu a argumentovali tím, že dotace od MK se snižují všem žadatelům.

"Vedení časopisu považovalo loni přidělenou částku za nedostatečnou a požádalo MK o navýšení dotace o 1,3 milionu korun," řekla Hana Chýlová z MK. To se ale podle ní muselo řídit nejen svými finančními možnostmi, ale také umístěním žadatelů v rámci dotačního řízení. "Proto nebylo možné požadavku vyhovět v plné výši a dotace byla navýšena o 350 tisíc korun," dodala.

V současné době se komise scházejí nad granty pro letošní rok - víc peněz než loni ale pravděpodobně mít nebudou. Počátkem ledna MK oznámilo výsledky prvního kola. V něm žadatele rozdělili do tří kategorií - na ty, jejichž požadavky zamítli, ty, kterým podporu přislíbili, a ty, kteří dotaci dostanou jen v případě, že na ně MK bude mít dost peněz ve svém rozpočtu.

Ateliér je podle výsledků zveřejněných na www.mkcr.cz právě v této kategorii, žádá o příspěvek 1,9 milionu korun, v hodnocení příslušné komise se umístil na 12. místě ze 16 žadatelů, podobně jako loni. Letošní výsledky grantů slibuje MK zveřejnit do 28. února.

Náklady časopisu Ateliér, který vychází přes 20 let, jsou od poloviny 90. let mezi pěti a šesti miliony korun. Od roku 2000 činila vždy dotace od MK kolem 1,5 milionu. V době, kdy i rozpočet MK byl vyšší, tedy v letech 2007 až 2010, dostal časopis až dva miliony korun. V roce 2011 dostal 1,8 milionu, loni mu komise přiklepla 560 tisíc korun, tedy částku nejnižší od počátku 90. let. I tak ale dostal nejvyšší částku ze všech žadatelů ve své kategorii.

Ateliér loni požadoval 2,95 milionu korun, což představovalo při rozpočtu 7,5 milionu korun, kterou měla daná komise k dispozici, 39 procent. Všichni žadatelé však dlouhodobě uvádějí v žádosti částku vyšší, než s jakou počítají, protože vědí, že nikdy nedostanou plnou částku. Uměle tak navyšují své požadavky, očekávají přitom, že dostanou maximálně polovinu. (čtk)

Americký autor bestsellerů Dan Brown vydá v polovině května nový román nazvaný Inferno, který je inspirován Božskou komedií Danta Alighieriho. Hrdinou knihy bude stejně jako v Da Vinciho kódu a dalších Brownových knihách harvardský profesor Robert Langdon.

Nakladatelství Doubleday dnes ráno uvedlo, že pátý Brownův román vyjde 14. května. Odehrává se v Itálii a Langdon, který je odborníkem na náboženské symboly, v něm podle Doubleday zkoumá "jedno z nejtrvalejších a nejtajemnějších literárních mistrovských děl historie".

V dnešním televizním rozhovoru Brown uvedl, že jeho kniha byla inspirována Božskou komedií, kterou ve 14. století napsal Dante Alighieri.

Robert Langdon je hlavním hrdinou Da Vinciho kódu, kterého se po celém světě prodalo přes 81 milionů výtisků. Vystupuje také v Andělech a démonech, stejně jako v dosud poslední Brownově knize Ztracený symbol.

Romány Da Vinciho kód i Andělé a démoni byly zfilmovány v hlavní roli s Tomem Hanksem. Filmová verze Ztraceného symbolu se připravuje.

Brown dnes oznámení o nové knize svým fanouškům zpestřil, když nejprve nezveřejnil její titul. Vyzval, aby prostřednictvím Facebooku a Twitteru přispěli k sestavení mozaiky, na níž se pak název románu objevil. (čtk)

Hollywoodská studia podle deníku The New York Times stále častěji spolupracují s čínskými cenzory. Filmy s nimi v některých případech probírají už v přípravné fázi. Nechtějí ohrozit potenciální miliardové zisky ze stále důležitějšího čínského trhu.

Mezinárodní trhy včetně čínského jsou pro hollywoodská studia rok od roku významnější. Očekávané příjmy na nich často hrají roli při rozhodování, zda se film vůbec bude natáčet. Studia proto spoléhají na zkušenosti, na zvláštní poradce a stále častěji i na spolupráci se zahraničními úřady, aby měla jistotu, že jejich zboží dostane zelenou.

Například tvůrci chystaného snímku Kung Fu Panda 3 s čínskými cenzory konzultovali samotný příběh i další prvky. Až jejich dílo v roce 2016 přijde do čínských kin, nemělo by mít díky předběžnému souhlasu čínské cenzury žádné problémy.

Studio Paramount Pictures naopak nedávno narazilo s novou trojrozměrnou verzí filmového hitu z 80. let Top Gun. Snímek předložilo čínským cenzorům před několika měsíci. Po nějaké době studiu došlo, že jejich mlčení znamená zamítavou reakci.

Potíže jsou přitom častěji s filmy, které se Číny dotýkají přímo. "Jakýkoli snímek o Číně natočený cizinci představuje citlivou záležitost," podotkl režisér Rob Cohen, který režíroval film Mumie: Hrob Dračího císaře. Šlo o jednu z prvních produkcí ze současné vlny spolupráce amerických studií a čínských firem.

Scénář filmu natáčeného na různých místech v Číně v roce 2007 získal souhlas čínských cenzorů. Ti si vymínili jen několik úprav: jméno císaře například muselo být vymyšlené. Úřady také tvůrcům doporučily, že by vládce neměl vypadat jako Mao Ce-tung.

Snímek měl přesto po dokončení problémy, které nešly napravit. "Bílí lidé ze Západu v něm zachraňovali Čínu," uvedl Cohen. Film nakonec získal souhlas cenzorů, jeho uvedení do čínských kin se ale zdrželo. V době, kdy konečně směl na plátna, už Čínou kolovaly jeho pirátské verze, což se projevilo na tržbách.

Nyní pod podrobným dohledem čínských cenzorů vzniká třetí pokračování filmu Iron Man studia Disney. Některé části se minulý měsíc natáčely v Pekingu a čínští úředníci byli při tom. Filmaři s nimi konzultovali i svá tvůrčí rozhodnutí, aby předešli konfliktům s vládou.

Hollywoodská studia se podle listu The New York Times obecně přiklánějí k nekonfliktním fantastickým filmům, které chtějí využít vyšších čínských kvót pro zahraniční snímky na čínském trhu. Zároveň se vyhýbají tématům či scénám, které by mohly vyvolat odpor zhruba čtyřicítky členů cenzorského oddělení vlivného čínského Státního úřadu pro rádio, film a televizi. (čtk)

Jediné kladenské kino Hutník bylo v úterý slavnostně otevřeno po rozsáhlé rekonstrukci. Po 40 letech se jí dočkal zejména promítací sál. Byly v něm vyměněny sedačky, podlahy nebo zvuková izolace. Celková modernizace kina včetně technologií trvala poslední dva roky. Náklady byly zhruba 4,6 milionu korun, řekl dnes jeden z provozovatelů kina Pavel Volf.

Postupná modernizace kina podle něj začala v roce 2010 nákupem moderních zvukových a promítacích technologií, které mimo jiné umožňují promítat filmy ve formátu 3D. "To byl první krok, ale ten sál je starý 40 let, stejně jako budova, a tomu stáří odpovídalo třeba to, že byly sedačky blízko u sebe a nebyl tam prostor na nohy," uvedl Volf. Na nedostatek místa si v minulosti nejčastěji stěžovali také diváci.

Opravy promítacího sálu začaly loni v říjnu a kino kvůli nim bylo na dva měsíce uzavřeno. Podle Volfa se musely především namontovat akustické obklady a vyměnit podlaha, aby kino splňovalo všechny technologické podmínky. Vyměněny byly také sedačky, které jsou pro diváky komfortnější.

Kvůli tomu, že mají diváci více místa, se ale snížila původní kapacita z 500 na 300 lidí. "Sice je to jednosálové kino, ale mělo by se přiblížit tomu standardu, který dneska kina nabízejí. Myslím si, že po technické stránce už to splňuje," dodal Volf. Opravou prošlo také zázemí nebo toalety. V nejbližších dnech bude ještě dokončen obchod s občerstvením.

Ze starého kina podle Volfa zůstal pouze strop a z nostalgie provozovatelé také na stěnách nechali kryty osvětlení, které návštěvníkům připomínají spíše reproduktory. Kino bylo od poloviny loňského prosince ve zkušebním provozu. Od té doby si modernizaci lidé chválí. Podle Volfa se zatím i zvyšuje návštěvnost, kterou však mohl ovlivnit vstup populárního filmu Hobit do českých kin. "Ta návštěvnost zatím je, ale ukáže se až na dalších filmech. Divák je dnes náročný po technické stránce i podle kvality filmů," uzavřel Volf.

V Kladně bylo několik kin, která však po roce 1989 začala postupně zanikat a v největším středočeském městě se udržela pouze dvě. Kino Sokol však bylo zavřeno před čtyřmi lety. Pavel Volf jediné kladenské kino provozuje se svým bratrem Vojtěchem od roku 1998, od té doby prý nebylo v provozní ztrátě. (čtk)

Hvězdy jako Judi Denchová nebo Liam Cunningham hrají ve snímcích, které od 17. do 20. ledna uvede v pražském kině Světozor Festival krátkých filmů. Jeho osmý ročník nabídne v hlavní soutěži 17 titulů vybraných z více než tisícovky snímků ze 32 zemí.

"Přehlídka, kterou organizuje tým Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech, udělí hlavní cenu dotovanou částkou 2000 eur (zhruba 5 tisíc korun) a dvě zvláštní uznání poroty," řekla produkční Ivana Svítková. Pestrou soutěžní mozaiku letos tvoří příběhy z Austrálie, Belgie, Dánska, Francie, Gruzie, Kanady, Maďarska, Malajsie, Maroka, Německa, Norska, Polska, Rumunska, Tchaj-wanu, Spojených států a Velké Británie.

"Reprezentují 14 zemí, 17 osobitých filmařských přístupů a dokazují, jak žánrově pestrý, vtipný, poetický i dramatický dokáže film být. Jsou i odpovědí na otázku, v čem jsou krátké filmy výjimečné oproti těm celovečerním," uvedl programový ředitel festivalu Karel Spěšný.

Sekce Panorama, která představuje krátké filmy, jež bodovaly na prestižních festivalech a v hlasováních akademií, uvede mimo jiné snímek Loupež poslepu s Michaelem Fassbenderem a Liamem Cunninghamem, který získal cenu Britské filmové a televizní akademie. Nabídne také držitele Oscara 2012, irský film Pobřeží od režiséra snímků Ve jménu otce, Hotel Rwanda a Hartova válka Terryho George, a také turecký snímek Beze slov oceněný Zlatou palmou na MFF v Cannes.

Originální a pozoruhodně celosvětově úspěšný severský styl vyprávění představí program Mental Nord, který nabídne sedm krátkých filmů z Finska, Švédska, Norska, Dánska a Islandu. Jiné geografické území letos mapuje sekce Made in Germany, sestavená hamburskou Agenturou pro krátký film. Představí výběr úspěšných německých filmů za posledních dvacet let.

"Ráda bych upozornila na program Joy of Six, šest nezávislých snímků nově vycházejících i známých talentů britské kinematografie. V rámci programu zazáří také herecké hvězdy jako Peter Mullan ve filmu Veselé Vánoce či Judi Denchová flirtující na sociálních sítích ve snímku Žádost o přátelství odeslána," upozornila Radka Weiserová z programového oddělení festivalu. Joy of Six je krátkometrážním výběrem čtvrtletní přehlídky britské filmové scény, která představuje nejvýraznější hrané snímky mladých filmařů a uvádí je do nezávislých kin ve Spojeném království.

Domácí krátkometrážní produkce na festivalu, přezdívaném "pražské šortky", bývá obvykle zastoupena především studentskými filmy. Letos poprvé se tento stereotyp podařilo narušit a program českých filmů z uplynulého roku tvoří rovným dílem studentské práce z pražské FAMU a filmy, které vznikly v nezávislých produkcích.

Publikum bude mít i letos možnost napříč všemi sekcemi vybrat film, který získá Cenu diváků. Zájemci mohou zakoupit vstupenky na jednotlivé bloky po 70 korunách v kině Světozor. Další informace jsou na www.pragueshorts.com. (čtk)

Pozapomenutou divadelní hru Františka Langera Periferie z roku 1925 nastudovali členové činohry Moravského divadla Olomouc pod vedením pražského režiséra Štěpána Pácla. Inscenace, kterou odborná veřejnost považuje za českou obdobu slavného románu ruského spisovatele Fjodora Michajloviče Dostojevského Zločin a trest, bude mít v olomouckém Moravském divadle premiéru v pátek.

Hlavní postavou Periferie je číšník Franci, který nešťastnou náhodou zabije jiného muže. "U Dostojevského jde o vraždu cílenou a vědomou, zatímco v Langerově hře je to spíše nešťastná náhoda. A náhoda způsobí, že Franciho nikdo z vraždy neobviní," řekl dnes novinářům Pácl.

Franci se podle něj chce ostatním pochlubit svým štěstím, avšak okolí zůstává netečné. "Právě lhostejnost okolí je motorem pro Franciho svědomí. Z touhy pochlubit se se stane touha přiznat se a být uznán vinným," nastínil vývoj děje Pácl, který hru Periferie označil za zapomenutý poklad české dramatiky 20. století.

Netypickou scénu olomoucké inscenace hry Periferie, kterou připravila scénografka Pavla Kamanová, bude tvořit několik desítek laviček. "Na periferii žili lidé v patrových domech a každý věděl o tom druhém všechno. Snažili jsme se na jevišti evokovat místo, kde člověk nemá žádné soukromí. Lavičky připomenou noclehárnu, nebo taky letní kino či park," podotkla Kamanová.

Hlavní roli Franciho ztvární herec Ivan Dejmal. "Přestože spáchá zločin, není Franci zápornou postavou. Že zabije, je v podstatě náhoda. Franci je plný energie, protože právě vyšel z vězení a chce zase pořádně žít. Proto se také snaží svůj čin zamaskovat, jenže každou další kamufláží si víc a víc hází klacky pod nohy," uvedl Dejmal.

Langerova hra Periferie byla v Olomouci poprvé uvedena v roce 1925, kdy ji režíroval Karel Černý. Naposledy ji se souborem olomoucké činohry nastudoval v listopadu 1970 režisér Jiří Vrba.

Spisovatel a dramatik František Langer ve 30. letech minulého století spolupracoval coby dramaturg s pražským Divadlem na Vinohradech. Známé jsou jeho komedie Velbloud uchem jehly či Obrácení Ferdyše Pištory, které se dočkaly i filmových adaptací. Langer stál u zrodu Skupiny výtvarných umělců a spolu s Jaroslavem Haškem založil Stranu mírného pokroku v mezích zákona. Přátelil se také s bratry Čapky. (čtk)

Francouzský herec Mathieu Amalric se přidal k hercům, kteří se objeví v příštím snímku Romana Polanského, erotické komedii Venuše v kožichu (La Vénus a la fourrure). Kromě Amalrica v ní bude účinkovat také Polanského manželka, oskarová herečka Emmanuelle Seigner, informuje deník Le Figaro.

Ačkoliv film sdílí název s knihou rakouského novináře a spisovatele Leopolda von Sacher-Masoca z roku 1870, Polanského inspirovala teprve její loňská divadelní adaptace. Tu na Broadwayi připravil David Ives a také za ní později získal prestižní cenu Tony.

Česky vyšel román Venuše v kožichu poprvé až roku 1991 v překladu Gabriely Veselé. V roce 2009 jej znovu vydalo nakladatelství Volvox Globator. Novela, v níž se autor vyznává z různých sexuálních fantazií a fetišů (především k dominantním ženám, oblečeným v kožichu), se v němčině poprvé objevila roku 1870.

Kvůli Venuši v kožichu Polanski pozastavil natáčení svého druhého chystaného snímku D, jenž líčí politický skandál zvaný Dreyfusova aféra. (red)

Risk se jmenuje nový projekt Cirku La Putyka, který po několika zkušebních představeních v prosinci představí soubor oficiálně od 17. do 19. ledna v holešovické La Fabrice v Praze. Podle principála Rosti Nováka se mohou diváci těšit na nové disciplíny, živou hudbu, projekce, létající nože i na šálek kávy v sedmimetrové výši.

Představení Risk je už pátým projektem La Putyky a prvním, který vznikl při dlouhodobé spolupráci špičkových zahraničních souborů v rámci projektu Lacrimae. Realizován byl ve třech regionech za podílu švédského Cirkusu Cirkör a francouzské skupiny Cahin Caha. Ukázka společné práce byla součástí loňského festivalu Letní Letná.

"Cílem projektu je i hledání nových disciplín, využití nových materiálů a scénograficky-technických postupů. Využíváme loutkové divadlo ve vztahu k akrobacii a modernímu tanci, živou hudbu na scéně i propojení tance s tělesným hendikepem," řekl principál souboru Rosťa Novák na dnešním setkání s novináři v Praze. Zajímavé jsou filmové dotáčky včetně atraktivních scén pod vodou. Vedle šesti domácích performerů v něm předvedou své umění účinkující ze Švédska, Finska a Francie. Risk bude mít mezinárodní premiéru koncem měsíce ve Francii. V Praze se znovu objeví v březnu, začátkem dubna v Dolních Vítkovicích v Ostravě a později snad i na Slovensku.

První nápad na představení Risk přišel v květnu 2011. "Představení má dvě odlišné části - první půlka je syrová, surová a točí se kolem tématu riskování v našich civilních životech. Ta druhá je surrealistická, poetická a týká se i hendikepu," podotkl autor konceptu a režisér Rosťa Novák, který poprvé pracoval v angličtině s mezinárodním obsazením a spolupracoval i s belgickým choreografem Thomasem Steyaertem, bývalým členem vlámského souboru Ultima Vez. Velkou roli má v představení hudba.

Soubor La Putyka poprvé žádal o víceletý grant, v letech 2014-2017 má od Prahy získat celkem 8,3 milionu korun. K tomu 1,4 milionu Kč na letošek. "Nejsme ve vlastním prostoru, v La Fabrice máme stagionu, zkušebnu získáváme od Švandova divadla a sklady rekvizit jinde. Pracujeme s dětmi z dětských domovů, oslovujeme režiséry, například Jiřího Havelku, a lákáme zahraniční umělce," řekl Novák . Každým rokem by měl vzniknout větší projekt, soubor by měl vyjíždět do zahraničí, a dávat tak najevo, že tu vzniká něco se širokým spektrem herců, tanečníků, akrobatů a muzikantů.

"To, zda budeme mít vlastní prostor, je otázka budoucnosti," dodal. (čtk)

Francouzský film Z prezidentské kuchyně, který je založen na skutečném příběhu osobní šéfkuchařky bývalého prezidenta Françoise Mitteranda, spojuje gastronomii s politikou. Mimo jiné ukazuje, že ve sklepních kuchyních Elysejského paláce se odehrávají stejné zákulisní boje jako mezi politiky o patro výše. Snímek, v němž Hortense Laborieová (Catherine Frotová) svým kulinářským uměním uchvátí prezidenta (Jean d'Ormesson), bude mít v tuzemských kinech premiéru 21. února.

Režisér Christian Vincent, který je známý jako velký milovník jídla, paralelně rozvíjí dvě příběhové linie. Vypráví příběh Hortense nejen z období dvou let, kdy vařila přímo pro francouzského prezidenta, ale kombinuje ho s jejími dalšími osudy.

Kuchařka z Périgordu, která pronikla do zákulisního politického světa nejmocnějšího muže v zemi, totiž poté působila na nehostinné vědecké stanici v Antarktidě. I když nešlo o tak prestižní práci jako v prezidentském paláci, Hortense si svým nadšeným přístupem postupně získala srdce drsných polárníků zvyklých do té doby na stravování "jako ze školní kuchyně". Tato malá osobní satisfakce vyvážila její zklamání z žárlivého chování mužského personálu prezidentské kuchyně a poradců, kteří jí mluvili do jídelníčku.

Daniele Delpeuchová, jejíž příběh se stal předlohou scénáře filmu Z prezidentské kuchyně, byla farmářkou, která opustila svoji práci a svého manžela. V 70. letech pořádala jako jedna z prvních na své farmě každý víkend lanýžovou party. Jela do USA, aby zde vyučovala vaření a vařila. Následovala kapitola života stráveného v Elysejském paláci a pak pracovala rok v Antarktidě. Její nový projekt, jemuž se věnovala řadu let, je vytvoření lanýžové farmy na Novém Zélandu.

"Ona je dobrodruh, jehož volby v životě byly vždy spojeny s vařením," podotkl spoluscénárista a producent Étienne Comar, podle něhož je scénář filmu "zábavnou směsí skutečných událostí a čisté fikce".

Ve snímku hrají velkou roli recepty a záběry kulinářských hodů připravovaných Hortense. Filmaři využili služeb skutečných šéfkuchařů a kulinářské stylistky. "Měli jsme pouze jeden požadavek: všechna ta jídla musela být krásná, ale zároveň musela být poživatelná. Chtěli jsme je tam mít přímo před herci, a ne vytvářet padělky, které často vidíte v reklamách," sdělil Comar. (čtk)

Na podzim vyjde v češtině nový román amerického autora bestsellerů Dana Browna. Originál se dostane na knihkupecké pulty v USA a Kanadě pod názvem Inferno 14. května, české vydání pod titulem Peklo připravuje v překladu Michaely Markové a Davida Petrů nakladatelství Argo.

V Pekle se vrací na scénu proslulý harvardský profesor Robert Langdon známý z předchozích Brownových děl. Děj se odehrává v Itálii a v centru dění se ocitá jedno z nejtajemnějších děl světové literatury, Dantovo Peklo, sdělila Zdenka Křikavová z Arga.

"I když jsem studoval Dantovo Peklo během studií, nebyl jsem s to až do svých nedávných výzkumů ve Florencii ocenit, jak velký je vliv Dantovy práce na moderní svět," prohlásil Brown. "Proto mám radost, že ve své nové knize můžu vzít čtenáře na výlet hluboko do této tajemné říše plné kódů, symbolů a mnoha tajných chodeb," dodal.

Brown se proslavil románem Da Vinciho kód (V ČR vyšlo i pod názvem Šifra mistra Leonarda), který vyšel v březnu 2003, strávil 144 týdnů na žebříčku bestselerů The New York Times, 54 z nich na prvním místě. Román byl přeložen do 51 jazyků. Da Vinciho kód je podle nakladatele nejprodávanější román všech dob a dočkal se 81 miliónů výtisků po celém světě. K nejčtenějším knihám světa tak patří společně s Biblí, Harry Potterem a Jihem proti Severu. Bestsellery se staly i další autorovy knihy. (čtk)

Petr Štěpánek a Oldřich Vízner, Jitka Smutná a Dana Syslová, Evellyn Pacoláková a Dáša Málková budou alternovat jediné tři role v inscenaci tragikomedie Úsměv Dafné, která bude mít premiéru 1. a 2. února v pražském Divadle Rokoko. Napsal ji italský autor Vittorio Franceschi, který se podle informací této scény prvního českého uvedení své hry osobně zúčastní.

"Je to především hra o lásce, lásce veliké, nikoli banální, odehrávající se mezi životem a smrtí," řekla o příběhu na dnešním setkání s novináři dramaturgyně Věra Mašková.

Podle režisérky Viktorie Čermákové hra pojednává nevážným způsobem o věcech vážných. Jejími hrdiny jsou uznávaný profesor botaniky, jeho sestra, obyčejná italská vdova, rozhodnutá pečovat o něj stůj co stůj, a unikátní květina Dafné skrývající v sobě tajemství. Jejich soužití není idylické, zároveň však jeden druhého potřebují a péče jednoho o druhého dává jejich životu smysl. Až do chvíle, než se objeví jiná žena. Příchod bývalé profesorovy studentky a velké lásky však s sebou přináší problém mnohem větší než jen nové vzplanutí starých citů.

Tato hra nastoluje ožehavé téma současnosti, zda člověk má právo rozhodovat o datu své smrti a zda je odchod ze života věcí jedince, nebo jde o věc etickou a také záležitost těch, kteří zůstávají. "Inscenace se tématem smrti zabývá lidsky, přičemž o humorné situace vyplývající ze soužití dvou sourozenců není nouze," podotkla k inscenaci režisérka. Podle ní by tato "malá" inscenace měla jezdit na zájezdy - také proto jsou role alternovány.

"Je to hra poměrně těžká, a tak alternace byly při zkouškách jistým osvěžením, neboť každý do nich vnesl nový impuls," dodala režisérka. S Městskými divadly pražskými spolupracuje poprvé, ovšem v Rokoku prý kdysi začínala jako herečka. (čtk)

Finský tenorista Topi Lehtipuu, jedna z hvězd evropských operních domů a festivalů, vystoupí 29. ledna v pražském Rudolfinu. Koncert se uskuteční v rámci nového cyklu Hvězdy barokní opery, pořádaného Collegiem 1704 a Českou filharmonií. Za pořadatele o tom informovala Dita Hradecká.

"České publikum bude mít možnost uslyšet naživo tenor, jaký se rodí sotva jednou za deset let. Režiséři jej milují pro jeho atraktivní vzhled a dokonalou hereckou práci," uvedla Hradecká.

V Praze Lehtipuu zazpívá v programu nazvaném Benátský karneval, v němž zazní skladby italských autorů Biagia Mariniho, Claudia Monteverdiho, Giovanniho Legrenziho, Francesca Cavalliho a Antonia Vivaldiho. Vivaldi i Monteverdi vynikali v umění psát pro lidský hlas a díky sólistovi a souboru Collegium 1704 se posluchači podle Hradecké mohou těšit na "příval emocí a vrcholné virtuozity".

Lehtipuu se narodil v australském Brisbane, kde byl jeho otec pastorem ve finské komunitě, ale brzy s rodiči přesídlil do Tampere. "Jsem výsledkem dobrého systému finského hudebního vzdělávání. Učil jsem se od šesti let hrát na housle a klavír, zpíval jsem ve sboru," uvedl Lehtipuu, který natočil dvě alba s rockovou kapelou Streamengine. Živil se dabingem, zkoušel herectví a zároveň účinkoval ve sboru Finského národního rozhlasu. Jeho talent zaujal Howarda Crooka, amerického specialistu na starou hudbu. Crook ho představil francouzskému dirigentovi Jeanu-Claudu Malgoirovi, který jej hned angažoval do Kouzelné flétny v pařížském Divadle na Champs-Élysées.

Mozartovským rolím zůstal Topi Lehtipuu věrný, stejně jako barokní hudbě, které jeho vysoko položený hlas svědčí. Nevyhýbá se ale ani repertoáru 19. nebo 20. století.

Na akci Hvězdy barokní opery se v rámci sedmi koncertů představí světově uznávaní pěvci, kteří se proslavili zejména v interpretaci hudby 17. a 18. století, mimo jiné Véronique Gensová, Sara Mingardová nebo Sonia Prinaová. S nápadem otevřít Rudolfinum i jinému hudebnímu žánru než klasickým symfonickým koncertům přišel vedoucí Collegia 1704 Václav Luks. Podle něj je právě Rudolfinum vhodný prostor pro interpretaci barokní hudby na historické nástroje. (čtk)

Práce slavného fotografa Františka Drtikola, které vznikly technikou bromografie, vystavuje ode dneška Galerie Josefa Sudka v Praze na Úvoze. Zahrnuje ukázky zátiší, řadu unikátních aktů vytvořených v duchu pozdní secese, aranžované práce ve stylu art deco i avantgardou ovlivněnou Kompozici z poloviny 20. let minulého století.

V té době umělec spolupracoval s poděbradskou firmou Bromografia. V době konjunktury Drtikolova ateliéru i jeho velkého společenského uznání umožnila spolupráce s touto firmou větší rozšíření autorových děl mezi milovníky umělecké fotografie.

Bromografie je technika rozmnožování fotografických snímků, která se používala zejména k rozmnožování černobílých i barevných pohlednic a průmyslových obrazových katalogů. Výsledek měl vysoký lesk a mohl se tónovat jako celek. Nejčastěji se používal odstín hnědý, zelený, červený, modrý, někdy též fialový a oranžový. Technika bromografie se užívala až do 60. let 20. století.

František Drtikol (1883 až 1961) se proslavil svými ranými akty, které vykazují zvláštní smysl pro poetiku a harmonii dekorativních forem. Příznivé období 20. let, kdy Drtikol proměnil svůj ateliér v pulzující společenský salon, ukončila světová hospodářská krize.

Pod její tíhou i vlivem dalších politických okolností se Drtikol začal obracet k mystice, od roku 1935 se namísto fotografování věnoval už jen malbě a kresbě. Ve 30. letech se mu stále ještě dostávalo velké pozornosti, vystavoval však již převážně svá starší díla.

Po válce k překvapení mnohých vstoupil do komunistické strany, vládnoucí režim však jeho dílo záhy odsoudil jako buržoazně dekadentní a ze svých služeb jej propustil. Drtikolovy fotografie, jež se dnes uplatňují i na mezinárodním trhu s uměním, tak na dlouhá léta zmizely v archivech. Jeho odkaz vzkřísila teprve historička fotografie Anna Fárová, která v roce 1972 prosadila Drtikolovu retrospektivní výstavu v Uměleckoprůmyslovém muzeu. Muzeum dnes spravuje velkou část Drtikolova díla.

Galerie Josefa Sudka je pobočkou muzea a nachází se v prostorách hradčanského domu U Luny v Úvozu, kde Sudek žil. Přes zimu je otevřena od středy do neděle od 11:00 do 17:00. (čtk)

Více než stovka uměleckých děl ze sbírek Národní galerie v Praze ode dneška putuje do jihokorejského Soulu, kde začne 24. ledna výstava české moderny. Bude největší zahraniční prezentací českých malířů tohoto období v novodobé historii České republiky, řekla dnes mluvčí NG Eva Kolerusová.

Transport několika desítek klimaticky chráněných beden s obrazy, z nichž každá váží přes 100 kilogramů, je rozdělen z bezpečnostních důvodů do tří částí a každá z nich cestuje do Koreje jinak. Transporty doprovází kurýři NG, včetně autorky výstavy Heleny Musilové, která bude přímo v Národním muzeu současného umění v Soulu výstavu se svými kolegy instalovat.

Výstava Vzpomínka na krajinu, kterou jsem nikdy neviděl, má název podle obrazu Jindřicha Štýrského. Soul po dobu tří měsíců uvidí díla Štýrského a dalších malířů - Františka Kupky, Josefa Šímy, Františka Muziky, Emila Filly, Karla Teigeho, Toyen, Josefa Čapka, Bohumila Kubišty a dalších významných českých výtvarníků té doby. Všechna patří do sbírek Národní galerie a jsou běžně vystavená ve Veletržním paláci v Praze.

Výstava představí hlavní směry a proudy, které utvářely podobu českého moderního umění. Soustředí se na ty osobnosti, jejichž tvorba výrazným způsobem přesáhla hranice regionu a zapsala se do dějin evropského i světového výtvarného umění. Expozice je členěna do čtyř kapitol a v jejich rámci akcentuje samostatnými minivýstavami i některá klíčová jména umění sledovaného období (František Kupka, Emil Filla, Josef Šíma).

Výstavu iniciovalo muzeum v Soulu s tím, že v Koreji roste zájem o českou kulturu a umění. Na vernisáž kromě zástupců NG pojede podle současných informací mimo jiné i ministryně kultury Alena Hanáková.

Garanci bezpečného návratu vystavených děl zajišťovala NG spolu s ministerstvy kultury a zahraničí. Vývozní povolení bylo vzhledem k vysoké umělecké hodnotě děl podrobeno obezřetnému zkoumání ze strany ministerstva kultury, uvádí galerie. "Schvalovací proces odpovídá výjimečnosti stavu, ve které se sbírky Národní galerie od roku 2011 nacházejí z důvodů kauzy Diag Human. ... Záruky z jihokorejské strany jsou nadstandardní," uvedl ředitel NG Vladimír Rösel. Korejská strana nese veškeré náklady na pojištění obrazů.

Zapůjčování děl do zahraničí už několik let komplikuje arbitrážní spor, který s českým státem vede společnost Diag Human. Předloni kvůli tomu byla tři díla z českých státních sbírek zabavena v Rakousku; později se vrátila zpět. (čtk)

Většině státních památek v Pardubickém kraji minulý rok ubylo návštěvníků. Jedinou výjimkou je zámek ve Slatiňanech na Chrudimsku, vyplývá z údajů, které poskytl Národní památkový ústav. Hrad Svojanov, který patří městu Polička, si návštěvnost zachoval.

Na zámek ve Slatiňanech přišlo vloni 16.700 lidí, návštěvnost se tak zvýšila proti předchozímu roku o více než 30 procent. "Hlavním 'tahounem' návštěvnosti byla nová prohlídková trasa, která se věnuje životu členů knížecí rodiny Auerspergů, kteří zámek přebudovali na své hlavní a velmi moderní sídlo na přelomu 19. a 20. století," uvedl kastelán Jaroslav Bušta.

Špatný rok zažil naopak zámek v Litomyšli, jehož návštěvnost se meziročně snížila o 14 procent. Vinu na tom zčásti měla rozsáhlá oprava zámeckého návrší, která zkomplikovala vstup do zámku, a také malý počet parkovacích míst, uvedla kastelánka Zdeňka Kalová.

Ostatní státní památky tak výrazný pokles zájmu turistů nezažily. Trochu překvapivý je nižší počet návštěvníků hradu Kunětická hora, který byl jako jeden z významných pernštejnských objektů zapojen do loňského roku Pernštejnů zasvěceného tomuto známému šlechtickému rodu.

Obdobné výsledky jako v roce 2011 měl hrad Svojanov na Svitavsku. Napočítal necelých 40.000 turistů, v minulosti již dosáhl i 47.00 lidí ročně. "Dva roky jsme podstupovali postupnou generální rekonstrukci, tak nám šla čísla trochu dolů. Letošní sezona by měla ukázat naše skutečné možnosti," řekl kastelán Miloš Dempír. (čtk)

Kapela Psí vojáci ve středu zavítala v rámci svého turné do Brna, kde hráli v Mersey Music Club, který pojme až 300 návštěvníků. Skupina vzešlá z českého undergroundu více než rok nevystupovala, nyní hraje to nejlepší ze své tvorby. Koncerty bývají plné, řekl manažer Psích vojáků Romek Hanzlík.

Muzikanti společně vystupují 35 let a podle Hanzlíka na jejich akce chodí všechny věkové skupiny počínaje teenagery. "Velmi mě těší zájem, který kapela vzbuzuje. Po více než roční pauze to je první turné, kdy mohou posluchači Psí vojáky slyšet," řekl Hanzlík. Při zhruba hodinu a půl trvajícího vystoupení kapela hraje oblíbené starší hity i několik písniček z novější tvorby.

Psí vojáci se zformovali v roce 1979 v Praze, kdy skladatel a textař Filip Topol založil se svými dvěma spolužáky ze základní školy kapelu navazující na podněty pražské undergroundové scény. Zhruba do poloviny 80. let mohli Psí vojáci vystupovat jen na utajovaných akcích, od roku 1986 koncertují veřejně. Kapela stále produkuje novou hudbu, i když podle Hanzlíka je to "pomalým tempem". Vyšlo jim množství desek, o tvorbě kapely vyšla kniha nazvaná Národ Psích vojáků. Kapela také udělala hudbu k filmu Sny o tátovi.

Po Brně zamíří muzikanti 18. ledna do pražské Akropole, která je už nyní zcela vyprodaná. (čtk)

Režisérka Kathryn Bigelowová hájila popis mučení ve svém snímku Zero Dark Thirty o pronásledování šéfa Al-Káidy Usámy bin Ládina. V článku v listě The Los Angeles Times ve středu napsala, že kritika by měla být zaměřena proti americkým představitelům, kteří takový postup nařídili. Režisérka na Oscara navrženého snímku zdůraznila, že osobně je proti jakémukoli mučení, ale vzhledem k tomu, že bylo součástí pronásledování bin Ládina, film je nemohl ignorovat.

"My, kdo se zabýváme uměním, víme, že popis neznamená souhlas," napsala v souvislosti s kritikou ze strany washingtonských politiků, řady novinářů i obhájců lidských práv. Tato kritika zdůrazňuje především to, že tvůrci dávají najevo, že jde o historicky věrný popis událostí, ale současně je líčí s uměleckou licencí. Představitelé Ústřední zpravodajské služby (CIA) i senátoři především zdůrazňují, že mučení nevedlo k dopadení bin Ládina, jak film podle nich naznačuje. "Takové vyznění je lživé," uvedl zastupující ředitel CIA Michael Morell.

"Některé informace sice pocházely od zajatců vystavených posíleným vyšetřovacím technikám, ale bylo tady mnoho jiných zdrojů," zdůraznil.

Ze stejného důvodu jako Morell kritizovali film i senátoři Dianne Feinsteinová, Carl Levin a John McCain, podle nichž se film v tomto směru "hrubě mýlí a je zavádějící".

"Říkám si, jestli by tuto kritiku nebylo vhodnější namířit na ty, kdo tuto americkou politiku zavedli a nařídili, a ne na film, který příběh uvedl na plátno," která dostala Oscara za svůj předcházející film Smrt čeká všude.

Uvedla, že podle jejího názoru byl bin Ládin nalezen díky "promyšlené detektivní práci". "V prvních letech pronásledování však bylo mučení, jak všichni víme, používáno. To neznamená, že bylo klíčem k nalezení bin Ládina. Znamená to, že je součástí příběhu, kterou nemůžeme ignorovat. Válka samozřejmě není pěkná a neměli jsme zájem popsat tuto vojenskou akci, jako kdyby neměla žádní morální důsledky," napsala Bigelowová.

"Bin Ládina neporazili superhrdinové, kteří se snesli z nebe. Porazili ho obyčejní Američané, kteří statečně bojovali, i když někdy překročili hranice morálky, ... dali ze sebe vše při vítězství i porážce, v životě i smrti, k obraně země," uzavřela režisérka.

Zero Dark Thirty byl minulý týden nominován na pět Oscarů, včetně na ocenění pro nejlepší film a nejlepší herečku. Sama Bigelowová ale nebyla nominována v kategorii režisérů a řada médií to spojuje s negativní publicitou v posledních týdnech. Nicméně při premiérovém víkendu v amerických kinech byl Zero Dark Thirty nejnavštěvovanějším filmem s tržbami 24 milionů dolarů (462 milionů korun). (čtk)

Francouzskou intervenci proti radikálním islamistům v africkém Mali uvítal světoznámý maliský zpěvák Salif Keita. V rozhovoru pro francouzský rozhlas však politikům Mali vytkl, že dlouho ignorovali obsazování severu země islamisty.

Keita, jenž si vysloužil přezdívku Zlatý hlas Afriky, je ve světě pravděpodobně nejznámějším Malijcem a je považován za jednoho z nejvýznamnějších představitelů world music. V letech 2006 a 2011 patřil mezi hvězdy ostravského hudebního festivalu Colours of Ostrava. Keita, jenž žije a tvoří ve Francii, vyjádřil znepokojení nad křehkostí maliského státu.

"Dvacet let maliští politici nechtěli nakupovat zbraně. Nechceme je naší armádě dopřát, ale pokud ta má plnit své poslání, potřebuje k tomu nástroje, a to jsou zbraně," vyložil Keita.

Z francouzské intervence, která začala minulý pátek, podle něj mají radost všichni Malijci. "Volal jsem své rodině a přátelům a všichni jsou šťastní, že se to děje," dodal hudebník. "Není pravda, že jde o novou kolonizaci, pro nás je francouzský stát osvoboditelem. Francie Mali kolonizovala, ale poté tu byla kulturní výměna mezi Francií a Mali. Nikdy nebudeme Francii pokládat za koloniální mocnost, nýbrž naopak za stát, jenž nás přišel osvobodit od krutostí, které nás sužují," řekl Keita. Dodal, že nejde jen o maliskou válku, ale o bezpečnost "celého regionu".

Keita neměl v Mali na růžích ustláno. Coby albín čelil pověrčivosti, že přináší smůlu a nemoci. Ještě víc si však okolí popudil rozhodnutím stát se zpěvákem, protože tím tento potomek královského rodu Sundiaty Keity, zakladatele malijské říše, v očích rodiny klesl do nejnižší kasty.

Keita se proslavil jako propagátor africké hudby i spoluprací se západními hudebníky, jako jsou kytarista Carlos Santana a jazzmani Joe Zawinul či Wayne Shorter. (čtk)

Členka skupiny Pussy Riot Jekatěrina Samucevičová, odsouzená na dva roky vězení za "punkovou modlitbu" v moskevském kostele a později podmíněně propuštěná, by si mohla vyměnit role s hercem Gérardem Depardieuem a využít nabídky na francouzské občanství. Napsal to dnes webový server týdeníku Moskovskij komsomolec.

Depardieu na protest proti pětasedmdesátiprocentnímu zdanění bohatých, o něž usiluje francouzská vláda, převzal nedávno z rukou prezidenta Vladimira Putina ruské občanství. Samucevičová, kterou vysoké daně ve Francii netrápí, dostala počátkem ledna od francouzských Zelených nabídku, aby se ucházela o občanství francouzské. "Proč bych to nezkusila?" reagovala dnes členka Pussy Riot na dotaz ruského serveru, i když připustila, že francouzsky neumí.

Depardieu o víkendu v ruské televizi uvěznění Pussy Riot za jejich skandální happening v chrámu Krista Spasitele obhajoval. "Představte si, kdyby tyto dívky šly například do mešity. Nevyšly by z ní živé. I v katolickém světě by to bylo hrozné. Ale když to říkám ve Francii, jsem považován za idiota," uvedl herec.

Rozsudek, který vyvolal bouřlivou diskusi v Rusku a vlnu rozhořčení v cizině, dnes komentovala i Samucevičová. "Ruská státní moc si náboženství přisvojila a využívá symboly pravoslaví ke svým cílům," řekla ruskému serveru. "Ultrakonzervativní politiku namířenou proti menšinám, ženám a homosexuálům církev podporuje, a právě proto si naše skupina zvolila ke svému protestu kostel," řekla Samucevičová.

Protestu v pravoslavném chrámu se loni v únoru zúčastnilo pět dívek. Dvěma se podařilo před policií uniknout, ostatní tři byly zadrženy a odsouzeny ke dvěma letům za výtržnictví a útok na city věřících. Samucevičová byla později podmínečně propuštěná, žádost další odsouzené Mariji Aljochinové o přerušení trestu kvůli malému synovi dnes ruský soud zamítl. (čtk)

Komise odborníků doporučila ministryni kultury, aby pro uzavřené výběrové řízení na ředitele Národního divadla oslovila současného ředitele Divadla J. K. Tyla v Plzni Jana Buriana. Píšou to dnešní Lidové noviny.

Ministerstvo kultury dnes sdělilo, že se k výsledkům komise vyjádří až poté, co se s předloženým materiálem podrobně seznámí ministryně Alena Hanáková. Komise pracovala od loňského podzimu a kromě doporučení kandidátů na místo ředitele, které po loňském odvolání Ondřeje Černého zastává pověřený Václav Pelouch, měla také pracovat na koncepci budoucího směřování transformované první scény.

Při svých jednáních se komise mimo jiné shodla na tom, že namísto otevřeného konkurzu připraví uzavřené výběrové řízení, pro nějž osloví několik adeptů na zmíněnou funkci. Předseda komise Jan Hančil ČTK již dříve řekl, že tento proces by se měl uskutečnit do konce února. Dalšími členy komise jsou Jiří Šesták, Milan Uhde, Václav Riedlbauch, Bohumil Nekolný a Stanislav Moša.

Z dřívějších výstupů komise vyplývá, že nový ředitel by měl mít větší kompetence a neměl by být příliš svazován ministerstvem jako zřizovatelem. Stát by měl definovat a určit, jakou podobu by jeho první scéna měla mít, a následně by jí měl vytvořit patřičné ekonomické zázemí.

Návrh počítá s tím, že jednotlivé umělecké soubory budou mít větší autonomii, ruku v ruce s větší samostatností však půjde i větší odpovědnost za řízení i financování. Jednotlivé složky divadla budou zároveň svázány s určitými budovami.

Komise také hledala novou právní subjektivitu ND, neboť statut příspěvkové organizace MK je podle odborníků nevyhovující. O nové formě této organizace se pracovně mluví jako o holdingu. (čtk)

Skupina Pražský výběr bude i letos vystupovat v původní sestavě. V březnu znovu pozve fanoušky na koncerty v Plzni, Olomouci, Bratislavě a v Praze. V té době by se také měla objevit reedice jejich čtvrtého a zatím posledního studiového alba, které vyšlo v roce 1997 pod názvem Běr. Za vydavatelství Supraphon o tom informoval Vladan Drvota.

"Těšíme se na setkání s fanoušky a na skvělé koncerty. Až celá tour skončí, probereme možnosti vytvoření dalšího řadového alba. Pokud se tak stane, avizujeme dopředu, že v roce 2014 nebudeme koncertovat! Tudíž ten, kdo nás bude chtít vidět v akci, má šanci letos," vzkazuje kapela.

Pražský výběr v sestavě z dob největší slávy se zpěvákem a klávesistou Michaelem Kocábem, kytaristou Michalem Pavlíčkem, baskytaristou Vilémem Čokem a dvěma bubeníky Klaudiem Kryšpínem a Jiřím Hrubešem vystoupí 19. března na zimním stadionu v Plzni, 22. března na zimním stadionu v Olomouci, 24. března v NTC Aréně v Bratislavě a krátké turné zakončí 26. března v pražské Tipsport Aréně na Výstavišti.

Kapela nazvaná podle značky levného vína rozšířeného v 80. letech se v roce 2006 kvůli dlouholetým sporům rozpadla, Pavlíček si s Kocábem stiskl ruku až po šesti letech na pohřbu exprezidenta Václava Havla. Loni skupina vyrazila na turné v původní sestavě. Na trhu se v souvislosti s turné objevily reedice úspěšných alb Straka v hrsti a Výběr.

Původní vinylová nahrávka Straka v hrsti vyšla v roce 1988. Deska byla nahrána už v roce 1982, kvůli zákazu působení skupiny mezi lety 1983 a 1986 však bylo album vydáno až po šesti letech od svého vzniku. Pražský výběr se po třech letech vynuceného zákazu dal dohromady až v roce 1986 pod názvem Výběr, ovšem už bez Jiřího Hrubeše, který rok předtím emigroval. (čtk)

Do čela Akademie múzických umění byl navržen dosavadní děkan DAMU Jan Hančil, rektor Ivo Mathé ve funkci končí. Nového rektora musí ještě schválit prezident. Mathému skončí v únoru mandát, znovu však kandidovat nemohl, protože školu vedl už dvě funkční období. Hančil byl jediným kandidátem, který se do volby rektora přihlásil. Akademie to uvedla na svém webu. Nový rektor by měl školu vést do roku 2017.

Ve své koncepci slibuje Hančil autonomii fakult a intenzivní komunikaci napříč orgány školy. Posílit chce propagaci školy prostřednictvím známých absolventů. Věhlasu bývalých studentů z řad umělců chce využít i při zřízení takzvaného VIP klubu AMU. Ten by měl z nadačních aktivit podporovat další rozvoj školy. Akademický senát zvolil Hančila jednomyslně, poté věc předal ministerstvu školství, které připraví podklady pro podpis prezidenta.

Hančil (1962) vystudoval přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy a divadelní fakultu AMU. Na DAMU působí od roku 1995, učí například dialogické jednání, dramaturgickou tvorbu nebo kapitoly moderního anglického a amerického divadla. Předtím pracoval jako geolog, dramaturg v domě kultury, noční vrátný nebo tajemník Společnosti Franze Kafky. Docenturu získal v roce 2005, na kontě má i řadu překladů divadelních děl.

Dosavadní rektor Mathé stojí v čele AMU od roku 2005 s výjimkou období od února do října 2008, kdy byl prorektorem. Mandát mu oficiálně končí 14. února. Mathé ČTK řekl, že na škole dál zůstane, bude učit na filmové fakultě. (čtk)

Britský herec Anthony Hopkins ztvárnil v americkém snímku Hitchcock tohoto legendárního mistra hororu. Film dnes na projekci v Praze uvedla společnost Bontonfilm, premiéru má v českých kinech 7. února.

Oscarový herec je v něm takřka k nepoznání - má dvojitou bradu, lysinu a nadměrná kila. Právě tak režisér Alfred Hitchcock vypadal v roce 1960, kdy natočil svůj nejznámější film Psycho. Herečku Janet Leighovou, která se v něm stane obětí vraždy ve sprše, ztvárnila Scarlett Johanssonová, filmařovu ženu oscarová Helen Mirrenová. Režisér Sacha Gervasi vyšel z knihy Stephena Rebella z roku 1998. Hopkinsovi nejsou strašidelné příběhy cizí, kromě jiného ztvárnil i psychopatického kanibala Lectera.

Film Psycho měl rozhodnout o Hitchcockově úspěchu nebo zatracení. Nikdo mu totiž nevěřil a režisér se musel studiu zaručit svým majetkem. Nakonec se snímek stal legendou. Diváci se nyní dozvědí, co jeho zrodu předcházelo a jaký příběh si mistr napětí nechal pro sebe. Stranou nezůstal milostný příběh slavného filmaře a jeho ženy Almy, která mu byla jako úspěšná scenáristka inspirací i oporou.

Alma sice měla vlastní tvůrčí ambice, nikdy ale nevystoupila ze stínu svého muže, jehož milovala a podporovala. Když během natáčení Psycha onemocněl, byla to ona, kdo usedl do režisérského křesla a v kritickém momentě ho zastoupila. Ona prosadila do proslulé scény vraždy ve sprše kvílení houslí.

Příběh o natáčení Psycha mimo jiné ukazuje, jakou slabost měl režisér pro své hvězdy, ale jak je i bezohledně nechal trpět, aby z nich dostal tu pravou emoci. Sám byl přitom na emoce skoupý a střežil si soukromí.

Alfred Hitchcock prolomil tradiční zeď mezi vysokým a pokleslým uměním. Jeho filmy představují mistrovsky natočenou zábavu s přesně odměřenými dávkami napětí. Tento režisér, scenárista a producent vybudoval most mezi evropským a americkým pojetím filmu. Narodil se v roce 1899 v Londýně, kde žil do 40 let a natočil tu polovinu ze svých více než pěti desítek filmů. Pak přesídlil do Hollywoodu, kde vznikla proslulejší polovina jeho filmografie.

Ačkoliv jeho filmy byly většinou divácky úspěšné, americká kritika je nemilovala, také ceny Oscar ho navzdory několikeré nominaci míjely. V roce 1980 byl Hitchcock povýšen do šlechtického stavu a o několik měsíců později zemřel. Jeho detektivky, horory a špionážní filmy vstoupily do kinematografické síně slávy, jsou oblíbeny dodnes. Na serveru csfd.cz získal zatím Gervasiho snímek od fanoušků hodnocení 72 procent. (čtk)

Americká metalová formace Korn se po pěti letech vrací do Ostravy. V ČEZ Aréně vystoupí 17. června od 20:00. Za pořadatele o tom informoval Jan Kostecký z ČEZ Arény.

Naposledy zde skupina, která vznikla v roce 1994 v městě Bakersfield v Kalifornii a je považována za tvůrce stylu zvaného nu-metal, vystupovala v roce 2008. Tehdy ji na jediném koncertě v Česku čekalo 7000 fanoušků z Česka, Slovenska a Polska.

V mezidobí slavná formace v Česku vystupovala jen jednou. Loni byla jednou z hlavních hvězd festivalu v Trutnově. "Tamní návštěvníky, ale i ty z naší haly v roce 2008 kapela doslova nadchla svým energickým výkonem," řekl Kostecký a dodal, že za dobu své existence si skupina Korn vybudovala pověst jedné z nejprogresivnějších metalových kapel, na níž vyrostli desítky dalších pokračovatelů, například Slipknot nebo Disturbed. "Korn vytvořili metalový proud, který znamenal renesanci metalové hudby v novém tisíciletí," míní Kostecký.

Korn byli celkem šestkrát nominováni na cenu Grammy, dvakrát byli úspěšní, a to za video k písni Freak on a Leash v roce 1999 a o tři roky později za song Here to Stay. Za svou kariéru vydali deset studiových alb, jichž se prodalo více než 35 milionů kusů.

Pořadatelé se mohou těšit i na zapeklité požadavky slavných hudebníků. Zapotili se už před lety. Největším oříškem nakonec nebyly gurmánské speciality, ale noviny. Muzikanti si totiž přáli aktuální vydání listu USA Today.

"Byl to problém. Originál bychom sice sehnat mohli, ale s velkým časovým zpožděním. Nakonec jsme si noviny nechali vytisknout v jejich hotelu na papír formátu A3. Noviny vypadaly jako pravé a hlavně byly aktuální," řekla tehdy Lucie Janišová z pořádající agentury. Dodala, že hudebníci noviny dostali na čtení ke snídani a jeden z nich si titulní stranu vytrhl a pravděpodobně si ji odvezl na památku domů.

Vstupenky na letošní koncert budou v prodeji od pátku 18. ledna. Zájemci je pořídí za 790 či 990 korun. (čtk)

Po téměř dvaceti letech se na plzeňskou scénu vrací Faust a Markétka, opera francouzského skladatele Charlese Gounoda. Inscenace, již pro scénu Velkého divadla připravuje mladý režisér Jiří Heřman, slibuje nejen hudební, ale i vizuální zážitek. Divákům nabídne vedle lyrických árií i sborové scény nebo také balet. Soubor Divadla J. K. Tyla dílo nastudoval ve francouzském originále s českými titulky, poprvé jej uvede v sobotu. Řekla to mluvčí divadla Eva Ichová.

"Gounodova lyrická opera vyniká působivě vystavěným libretem a především výborně napsanou hudbou, která patří k tomu nejlepšímu z francouzské opery 19. století," uvedla. Faustův příběh, jeho touha nejen po vědění, ale i po věčném mládí, je navíc aktuální i v 21. století.

Gounod napsal 12 oper, Faust měl premiéru v březnu 1859 v Paříži. "Tato opera vznikla na libreto osvědčené dvojice Jules Barbier a Michel Carré podle prvního dílu Goethova Fausta a zpracovává především příběh Fausta a Markétky, přičemž filozofických aspektů Goethova díla si téměř nevšímá," přiblížil dramaturg opery Zbyněk Brabec. Podle jeho slov právě proto v Německu byla tato opera dlouho hrána pod názvem Margarethe, protože "Němci zploštění pro ně posvátného Goethova veledíla příliš neuznávali". "U nás se vžil název Faust a Markétka, který respektuje i nejnovější plzeňská inscenace," dodal Brabec.

V Plzni byla Gounodova opera prvně uvedena deset let po pařížské premiéře. "Nikdy na delší dobu nezmizela z repertoáru," uvedla Ichová. Od premiéry poslední inscenace, kterou nastudoval dirigent František Drs a režisér Tomáš Šimerda, uplynulo ale už bezmála 20 let.

Nyní se nového nastudování ujal sedmatřicetiletý Jiří Heřman, umělecký šéf opery Národního divadla z let 2007 až 2011. "Heřman vystudoval operní zpěv na plzeňské konzervatoři, stal se členem operního sboru divadla. Plzeňským divákům se představil už za studií, například jako Masetto v Mozartově Donu Giovannim," řekla Ichová. Po studiu operní režie v Plzni debutoval, před deseti lety nastudoval operu Samson a Dalila.

Inscenaci připravuje Heřman spolu s osvědčeným týmem spolupracovníků, kostýmní výtvarnicí Lenkou Poláškovou a scénografem Pavlem Svobodou. Dirigentem bude Tomáš Brauner, který je v angažmá plzeňské opery od roku 2008. Roli Fausta nastudovali Rafael Alvarez, Valentin Prolat a Richard Samek, Markétku Jana Šrejma Kačírková, Kateřina Kněžíková a Petra Šimková Alvarez. (čtk)

Třinácté studiové LP kapely U2 nese pracovní název 10 Reasons To Exist. S odvoláním na výroky zpěváka Bona v bulvarním deníku The Sun to napsal list Guardian. "U2 jsou v tuhle chvíli ve formě a těší se na natočení nové desky," tvrdí Bono.

Koncem minulého roku kapela strávila tři měsíce ve studiu, natáčení ale musela přerušit, když Bono dostal chřipku. Minulý víkend bubeník Larry Mullen Jr řekl, že nové album by mělo vyjít v září 2013, další deska posléze v roce 2014. (red)

Některým podobám současné české malby se věnuje první výstava Galerie Rudolfinum v novém roce. Jmenuje se Motýlí efekt? a kurátor Petr Vaňous pro ni vybral práce šesti autorů mezi 30 a 50 lety, v jejichž práci našel společné téma. "Motýlí efekt? jde napříč skupinami nebo členěním, které scénu polarizuje nebo rozděluje," řekl ředitel galerie Petr Nedoma.

"Z relativně malých odchylek mohou vzniknout velké události, malá příčina může mít velký efekt," vysvětloval název výstavy kurátor. Současné umění nemá podle něj daleko k přímosti vědy při vystupování vůči veřejnosti, umění i věda nabízejí modelové situace ke čtení vlastních tezí.

Vaňous do výstavy vybral obrazy Vladimíra Vély, Adama Štecha, Martina Gerboce, Lubomíra Typlta, Daniela Pitína a Jiřího Petrboka, kteří ukazují aktuální možnosti malířské reflexe dnešní doby. "Spojuje je obava, že se něco děje kolem nás nebo i v nás, ale nejsme schopni přečíst, kam to spěje," řekl ke svému výběru.

Expozici zahajuje Véla, který používá velmi jednoduché malířské formy, aby vynikla síla jeho motivu - jakési prenatální tvary, z nichž se teprve cosi zrodí. Adam Štech pracuje s citacemi dějin umění, kombinuje motivy známých i méně známých uměleckých děl, která zasazuje do nového kontextu, přičemž ten původní často ironizuje.

Martin Gerboc zase užívá malířské plátno jako kritický nástroj a v jeho dílech lze nalézt citace Baudelaira, Artauda, Foucaulta či Barthese. V jeho obrazech figuruje i text a sám svá díla za texty označuje. Umění se podle něj zahledělo příliš samo do sebe a nehledá smysl existence, na což se také snaží poukazovat ve svých obrazech, které působí jako temné poselství.

Lubomír Typlt vytváří vztahové konstelace mezi figurami, které často zmnožuje. Prolínání filmové estetiky a klasického malířství se světem současné malby ve svých obrazech zachycuje Daniel Pitín. Reflektuje, nakolik je malba schopna zapůsobit v jednom okamžiku, na rozdíl od filmových scén. Expozici uzavírají malby Jiřího Petrboka, který také pracuje s dějinami umění; cituje a přetváří díla do té míry, že podle kurátora vytváří zcela novou formu obrazu.

Ředitel Galerie Rudolfinum Petr Nedoma připomněl, že výstava je součástí série tří expozic, které galerie připravuje pro "lepší pochopení fenoménu malby". Předchozí výstava Beyond Reality přinesla pohled českého kurátora na současnou britskou malbu a v jistém smyslu podobná přehlídka přijde po Motýlím efektu. Nabídne také pohled zvenčí na konkrétní scénu, v tomto případě britské kurátorky na malíře zejména střední a východní Evropy. (čtk)

Nejen cenné dílo pražsko-německého umělce Gabriela von Maxe za 750 tisíc korun, ale také obrazy od Josefa Váchala a jeho žáka Josefa Hodka, od Vladimíra V. Modrého nebo třeba Josefa Tetínka získala do svých sbírek Západočeská galerie v Plzni. Kromě toho zakoupila také rozsáhlý archiv významného plzeňského architekta Bohumila Chvojky. Celkem tak za nové přírůstky vydala loni přes milion korun. Řekl to ředitel galerie Roman Musil.

"Snažíme se kupovat díla nejen už v rámci republikového působení uznávaných a kodifikovaných autorů, ale také od významných autorů plzeňského regionu," uvedl.

Největší sumu z peněz určených na akvizice galerie zaplatila za Maxův obraz Kurzschluss. Dílo v původním, autorem navrhovaném a bohatě zdobeném pozlaceném rámu, odkoupila od soukromého sběratele z Mnichova.

"Podařilo se nám ale také například získat několik obrazů od Josefa Hodka," uvedl Musil. Do depozitu galerie, které dosud chybí prostory pro stálou expozici, uložila například Hodkův obraz Pod strání z roku 1927 a Děvče a kočka z roku 1948. Právě Hodkovi chce do budoucna připravit velkou monografickou výstavu, na obsáhlejší zhodnocení jeho dílo zatím čeká.

Mezi novými přírůstky je i obraz malíře, grafika, sochaře, ale i spisovatele Josefa Váchala, jenž byl Hodkovým učitelem. "Jde o Salome z let 1913 až 1914," řekl Musil. Jak Hodek, tak Váchal mají vazby k regionu, Váchal se narodil v Milavčích na Chodsku, Hodek v Hořehledech na Plzeňsku.

Další novinkou v depozitu jsou Rusalky od plzeňského umělce Vladimíra V. Modrého. Poněkud nedoceněný autor, jenž celý život působil v Plzni, obraz namaloval v roce 1945, tedy ve svém raném období. Galerie zakoupila také Krajinu s trojským koněm od Josefa Tetínka, jenž je dosud také spíše zapomenutou osobností plzeňského umění, a to 30. až 70. let 20. století. Obraz namaloval v roce 1963.

Významným je i nákup téměř 500 kusů dokumentů z pozůstalosti Bohumila Chvojky, architekta meziválečného období. Vedle architektonických plánů, jde o originální kresby, náčrty, dopisy, pohlednice, textové zprávy a podobně.

Západočeská galerie mívá zpravidla na nákupy nových děl k dispozici kolem milionu korun ročně. Sama sleduje trh s uměním, současně dostává nabídky na možné odkupy. (čtk)

Mezinárodní komorní orchestr Ostravská banda vystoupí v sobotu 19. ledna v Kolíně nad Rýnem v Německu na výjimečném koncertě, na kterém uvede program složený ze světových premiér pěti skladeb. Jejich autory jsou čeští i světoví skladatelé, sdělil dnes umělecký ředitel ostravského festivalu nové hudby Ostravské dny, dirigent a skladatel Petr Kotík.

Koncert pořádá Západoněmecký rozhlas (Westdeutscher Rundfunk Köln - WDR) v rámci koncertního cyklu Ensemble Europa. V této prestižní sérii vystupují jen zahraniční soubory. Koncert se bude nahrávat a stanice WDR ho odvysílá 24. ledna ve 20:00. Lze si jej poslechnout na internetových stránkách www.wdr3.de.

Toto vystoupení Ostravské bandy nemá podle Kotíka mezi koncerty českých těles v zahraničí obdoby. Dirigent řekl, že ačkoli komorní orchestr nedělá žádné bezvýznamné projekty, byl to pro něj velký krok do neznáma. "Musím říct, že v pondělí, kdy jsme začali zkoušet, jsem se trochu chytal za hlavu. Dneska, po třech dnech zkoušek, jsem velice spokojen," uvedl.

Kotík je autorem jedné z premiérových skladeb, jež všechny vznikly v posledních měsících. Další skladby napsali Maria de Alvear, Petr Cígler, Alex Mincek a Christian Wolff. "Některé skladby byly dokončeny minulý týden, například ta moje," řekl Kotík.

Ostravská banda prezentuje soudobou vážnou hudbu. Jejími členy jsou kromě Čechů a Slováků hudebníci z celého světa, například z Maďarska, USA nebo Německa. (čtk)

Satirická kniha povídek a básní Hodinu pod drnem ostravských autorů Břetislava Uhláře a Miroslava Sehnala narazila na cenzuru. Po vydání v Česku a Polsku bylo dílo přeloženo i do arabštiny. Začátkem letošního roku se mělo začít prodávat v Egyptě. Distribuci, které se ujalo vydavatelství Al Arabi, ale brání údajně z náboženských důvodů tamní úřady. Dnes to řekl jeden z autorů Miroslav Sehnal.

"Kniha je vytištěná a připravená k prodeji. Do cesty k arabskému čtenáři se jí však postavila egyptská cenzura," uvedl Sehnal. Tamní úřady mají prý pocit, že knížka může ohrozit morálku lidí. "Prý se v ní mluví o sexu a je znevažováno náboženství. O náboženství ale vůbec nepíšeme. Je to podivné," řekl Uhlář.

Distribuci dílka se ujalo vydavatelství Al Arabi Publishing & Distribution, které pro egyptské čtenáře vydalo před lety několik her Václava Havla. "Jeden úředník v knize náhodně zalistoval a vznikly problémy," uvedl v e-mailové korespondenci představitel káhirského vydavatelství Sherif Bakr. Podle něj o všem dosud rozhodoval pouze osobní a neodborný dojem. "Kniha nyní čeká ve skladu na vyjádření cenzurního výboru. Využívám veškerých osobních kontaktů, abych mohl knihu zařadit co nejrychleji do distribuce," uvedl Bakr.

Snahy cenzurovat potvrdila i novinářka Anna Janků, který v Egyptě žije od roku 1970. "Kromě oficiální cenzury mají zelenou i soukromé iniciativy. Vše v duchu dobrých mravů, které prý hlásá islám, ale sami mravokárci se tím neřídí," uvedla.

Egyptský velvyslanec Pavel Kafka řekl, že o problémech s distribucí knihy zatím neví. "Byli jsme informováni, že se její vydání chystá. O současných problémech ale nevíme," řekl. Jeho tajemník Robert Kopecký uvedl, že vydání knihy vítá. "Jakákoli aktivita ukazující pestrost českého života, zvláště pak projevy postmodernismu, je vítaná," uvedl s tím, že velvyslanectví pomůže s propagací knihy.

Kniha Hodinu pod drnem vyšla v Česku v roce 2009. Přibližně rok na to ji vydalo polské nakladatelství Good Books. Autoři se v ní snaží postihnout křehká témata lásky a partnerských vztahů. V barevném přebalu s kresbou Adolfa Borna najdou čtenáři šest tematicky propojených povídek Miroslava Sehnala proložených decentně erotickou a klukovsky hravou poezií Břetislava Uhláře. (čtk)

Pražský filharmonický sbor se 20. ledna připojí k Mnichovskému rozhlasovému orchestru s dirigentem Ulfem Schirmerem při koncertním provedení rané opery Richarda Wagnera Zákaz lásky aneb Novicka z Palerma (Das Liebesverbot oder Die Novize von Palermo). Koncert se uskuteční v Divadle prince regenta v Mnichově, živě ho bude přenášet Bavorský rozhlas, zvukový záznam vyjde na CD. Za PFS o tom informoval Zbyněk Havránek.

Koncert je jedním z prvních projektů Roku Richarda Wagnera v Mnichově a při příležitosti uvedení Zákazu lásky se uskuteční sympozium věnované právě této operní raritě, která měla premiéru v roce 1836 v Magdeburgu.

Zřídka uváděná komická opera je druhým operním dílem Richarda Wagnera. Skladatel ji zkomponoval ve svých 22 letech na vlastní libreto, jehož námětem je Shakespearova komedie Něco za něco. Ambiciózní je sólistické obsazení, vyžadující tři soprány, čtyři tenory, dva barytony a dva basy, náročný je také sborový part.

"Jedná se o velmi rozsáhlé dílo s mimořádně náročným sborovým partem. Nabídku z Bavorského rozhlasu tedy chápu jako kompliment pro Pražský filharmonický sbor," řekl hlavní sbormistr PFS Lukáš Vasilek, který sbor na toto vystoupení připravuje.

Letos si Wagnerovi příznivci připomínají 200 let od narození a 130 let od úmrtí této výrazné postavy hudebního romantismu. Mezi Wagnerova nejznámější díla patří opery Bludný Holanďan, Lohengrin, Tristan a Isolda, Mistři pěvci norimberští, Rienzi, Parsifal a operní tetralogie Prsten Nibelungův.

Pro tuto sezonu připravil přední pražský sbor řadu koncertů, interpretuje skladby a capella či sborová díla s komorním doprovodem z různých hudebních období, od tvorby Franze Schuberta po dílo Benjamina Brittena. Novinkou sezony je Akademie sborového zpěvu zaměřená na práci s mladými zpěváky. Kromě samostatných koncertů PFS účinkuje s Českou filharmonií, pražským Symfonickým orchestrem nebo Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu. V jeho programu nechybějí ani zahraniční vystoupení. (čtk)

Ve výstavních prostorách trutnovské radnice dnes začala výstava snímků čtyř desítek profesionálních jazzových fotografů nazvaná Jazz World Photo. Na výstavu naváže předsunutý koncert letošního 15. ročníku festivalu Jazzinec 2013. Informoval o tom dramaturg festivalu Tomáš Katschner.

Výstava přibližuje snímky fotografů z různých zemí. "Jejich vášní je jazz, jehož prchavé okamžiky a vypjaté emoce se snaží zachytit svými objektivy," uvedl Katschner. Každý z autorů je na výstavě zastoupen jedinou fotografií. K vidění je zde i snímek Chicka Corey, za který Pavel Korbut získal od Jazz Journalist Association ocenění Fotografie roku 2012. Expozice bude otevřena do 15. února.

Součástí doprovodného programu festivalu Jazzinec budou i další dvě výstavy, od 21. února to bude přehlídka snímků Pavla Váchy z 60. let nazvaná Jazzové vzpomínky, od 25. dubna ji vystřídá výstava Tóny jazzu trutnovského fotografa Jaroslava Jirmana.

Festival Jazzinec, který se v Trutnově koná od roku 1999, nabízí možnost seznámení se současným hudebním děním napříč všemi žánry. "Jako protiváhu modernímu a swingujícímu jazzu uvádí aktuální počiny z domácí nemainstreamové scény, ale i přesahy do oblasti kvalitní popmusic, zahraniční world music a moderního písničkářství," uvedl Katschner.

V letošním programu vystoupí v Trutnově od února do dubna například Frank Gambale High Nature Trio, Erik Truffaz Quartet či mladá písničkářka Anna Aaron a další. Více informací o programu i doprovodných výstavách je možné najít na www.jazzinec.cz. (čtk)

Textař, zpěvák a kytarista brněnské rockové kapely Prasklá struna Gregory Dimanche natočil v rámci projektu Psychedelic Morning debutové sólové album s názvem Cigareta ve dvou. Třináct písní na desce jejich autor označuje jako jednoduchý freak folk o věcech všedních i nevšedních, emocích, nástrahách i touhách, hledání cest, které nás vedou našimi běžnými životy. ČTK o tom za vydavatelství Indies Scope informoval Přemysl Štěpánek.

Album nezabředává do složitých aranží a komplikovaných melodií, na rozdíl od kapely Prasklá struna se Gregory prezentuje v klidnější poloze. Freak folk, podžánr folkové hudby, vychází z tradiční lidové hudby a používá zejména akustické hudební nástroje.

"Psychoráno jsou obyčejné písně, který vznikají samovolně, nenuceně během strašně krátké chvíle a jsou strašně spontánní. Takže v momentě vzniku neřeším otázky vlivů. Někdo v tom slyší Mňágu a Žďorp, někdo klasického Boba Dylana. Já zbožnuju Joy Division a hlas Iana Curtise, stejně tak Davida Bowieho a The Cure. Takže to všechno tam je smíchané dohromady a přetavené v Psychedelic Morning," uvedl Gregory.

Vydavatelská firma v souvislosti s albem Cigareta ve dvou zase hovoří o "třinácti skladbách jednoho Čecha s argentinskými předky a francouzskou babičkou, která měla ráda Edith Piaf a dědeček zase Malese Davise".

Na albu hraje podstatnou roli akustická kytara, kterou její majitel Dimanche nazývá Ingrid. Prvním singlem z desky se stala píseň Julie.

Texty však prý nejsou pouze o dívkách. "Já bych řekl, že je to tak půl na půl. Zjišťuju až hodně zpětně, o čem vlastně zpívám. Když dělám píseň, většinou ze mě něco vypadne a až třeba za půl roku si řeknu: Aha, tak už vím, o čem to je," dodal Dimanche k albu, na němž mimo jiné hostují kytaristé Jiří Kučerovský a Tomáš "Tomíno" Novotný. (čtk)

České soubory 420people, Tantehorse, Lenka Vágnerová & Company, královéhradecký Drak, pražská Archa a Opera Moderne s úspěchem hostovaly v New Yorku. Od 11. do 15. ledna se jejich členové zúčastnili nejvýznamnějšího světového veletrhu scénických umění APAP|NYC, kde měla Česká republika výraznou účast.

"Naše prezentace, kterou koordinovala Česká centra, se setkala se zájmem náročného newyorského publika včetně odborné veřejnosti. To zaplnilo divadelní sál České národní budovy na manhattanské Upper East Side do posledního místa a všechna vystoupení odměnilo nadšeným potleskem," oznámila dnes Petra Jungwirthová z ústředí Českých center v Praze. Akce byla podle ní připravena ve spolupráci s Institutem umění - Divadelním ústavem.

"Ty čtyři hodiny možná znamenaly pro mezinárodní prezentaci českého divadla a tance více, než dvě sezony odehrané v Praze. Každý z účastníků navázal řadu kontaktů a dokonce byly dohodnuty konkrétní termíny zahraničních vystoupení," komentoval to ředitel divadla Archa Ondřej Hrab.

Když se Česká republika účastnila newyorského veletrhu v roce 2010 poprvé, byl prý stánek zaměřený na české divadlo, hudbu a tanec pro americkou veřejnost zjevením. "Je potěšující sledovat, že české scénické umění díky propagaci na důležitých akcích tohoto druhu zapouští kořeny v povědomí světové veřejnosti, přičemž pozice si buduje především mladá generace českých divadelníků a tanečníků," podotkla vedoucí Oddělení mezinárodní spolupráce Institutu umění - Divadelního ústavu Martina Černá.

Na prestižním veletrhu APAP|NYC se každoročně setkávají přední osobnosti, soubory, organizátoři i další aktéři kulturního průmyslu celého světa. Česká republika se představila ve vlastním stánku i formou jednodenní ukázky v České národní budově. Úspěch je o to cennější, že newyorské publikum je zvyklé na vystoupení špičkových světových souborů všech žánrů a získat si jeho pozornost, natožpak přízeň, je v obrovské konkurenci nesnadné. (čtk)

Slovácké divadlo v Uherském Hradišti připravuje první letošní premiéru, vůbec první uvedení sci-fi románu Egona Bondyho Cybercomics v dramatizaci Romana Sikory. Režisérem novinky je Jakub Maceček. Premiéra inscenace, která dokládá, že soubor nesází pouze na osvědčené, ale nabízí divákům mnohdy i provokativní tituly, se uskuteční v sobotu v 19 hodin.

Bondy si celý život liboval v paradoxech. A tak ač ne zrovna technofil, neměl počítač ani psací stroj, napsal v 90. letech i Cybercomics, v němž mimo jiné přirozeně míchal prvky východní filozofie s materialistickou dialektikou. Příběh mladé hackerky Very, která žije bezstarostně uprostřed hnijící civilizace (než nechtěně prozře), ukazuje, kam lidstvo dojde, když jedinci nebudou používat rozum a nechají se semlít systémem.

"Bondy to napsal v roce 1996 jako sci-fi, které se má odehrát v roce 2046. Člověk, když se nad tím zamyslí, tak s hrůzou zjišťuje, že už se to děje teď, v roce 2013. Pro mě je v tom takový apel: 'Člověče, podívej se, kam ten svět spěje.' A vůbec to není pěkné, kam spěje. Pokud s tím něco rychle neuděláme, nedopadneme dobře," mínil Maceček, který již ve Slováckém divadle nastudoval několik věcí. Naposledy převedl na jeviště román Modré květy jednoho z nejvýznamnějších francouzských autorů Raymonda Queneaua.

Podle dramaturga Libora Vodičky nechce Cybercomics podat pochmurný obraz pokleslého světa zločinu, ale v hravé a groteskní formě se trefuje do živého tématu současnosti, jímž je "dokonalá fúze zločinu a globální ekonomiky".

Hlavní postavu, hackerku Veru, ztvárňuje Klára Vojtková. "Dostane se k určitému kšeftu, který je zásadní pro jednu z mocných sfér, jež ovládají svět. Rozluští to, zaplétá se tím do toho čím dál víc, aby se nakonec přiklonila na tu lepší stranu," přiblížila Vojtková. Alžběta Kynclová hraje její čínskou učitelku Liu. "Učí ji v lásce, bojovém a tanečním umění, moudrosti i lidskosti," popsala Kynclová. Na pochopení hra podle ní těžká nebude. "Spíš to bude takové, že člověk bude odcházet s nějakou beznadějí," doplnila s úsměvem Kynclová.

Charismatický filozof, básník, bouřlivák a duchovní otec českého undergroundu Egon Bondy zemřel v 77 letech v dubnu 2007. Ač přesvědčený marxista, za komunistického režimu v Československu se stal jedním z prvních disidentů. Ve své tvorbě předkládal originální názory na umění, společnost, politiku či ekologii. Své roli nepohodlného intelektuála zůstal přitom věrný i po roce 1989. (čtk)

Výstava v brněnském Dietrichsteinském paláci připomíná českou princeznu Markétu Drahomíru, která se stala dánskou královnou. Loni uplynulo 800 let od její smrti. Dcera Přemysla Otakara I. je v Dánsku spojena s lidovými baladami, které vyprávějí o její šlechetnosti a moudrosti. Výstavu mohou lidé navštívit do 17. března, informovala mluvčí Moravského zemského muzea Eva Pánková.

Markéta Drahomíra se do Dánska vdala v roce 1205, v 15 letech si vzala krále Valdemara II. Vítězného. "Markéta alias Dagmar je v podstatě jedinou přímou osobní spojnicí mezi Dánskem a Českou republikou. Stopy české krve však na dánském trůnu nezanechala. Její syn Valdemar Mladý zemřel dříve než jeho otec," uvedla Pánková.

Sňatek Markéty byl zřejmě jedním ze složitých diplomatických obratů jejího otce, kterým chtěl získat pro Přemyslovce dědičný královský titul. Markéta byla podle dochovaných zdrojů v manželství šťastná, v roce 1212 však předčasně zemřela.

S detaily jejího života i okolnostmi, za kterých byla provdána do Dánska, se zájemci mohou seznámit na 20 panelech s texty o Přemyslovcích a Valdemarech. Spolupracovali na nich čeští i dánští historikové. Autorem grafické podoby je Ivan Prokop. (čtk)

V kině Světozor ve čtvrtek začal osmý ročník Festivalu krátkých filmů Praha. V soutěži uvede 17 titulů, pořadateli jsou organizátoři karlovarského festivalu.

V porotě usedli německý režisér a animátor Till Nowak, výkonný ředitel obdobné přehlídky v Tampere Juhani Alanen z Finska, režisér a animátor Tomáš Luňák, scenárista a režisér Benjamin Tuček a producent Milan Kuchynka. V závěru přehlídky v neděli 20. ledna udělí hlavní cenu s finanční odměnou 2000 eur (zhruba 50.000 korun) a dvě zvláštní uznání.

Zahajovací večer, který moderovali Simona Babčáková a Jakub Žáček, nabídl ochutnávku z programu. Uveden byl nizozemský mikrothriller Prosinec, snímek s nedávnou hvězdou karlovarského festivalu Judi Denchovou flirtující na sociální síti v příběhu nazvaném Žádost o přátelství odeslána a film člena poroty Tilla Nowaka Projekt centrifugace mozku.

Zvaní hosté zhlédli i jeden z nejúspěšnějších finských krátkých filmů posledních let Sklizeň z programu Mental Nord a americký soutěžní film Sophia a Richie, jež je jedním z kandidátů na Oscara. Program uzavřel britský třináctiminutový černobílý snímek a držitel ceny BAFTA Loupež poslepu. Liam Cunningham a Michael Fassbender v něm hrají kasaře, kteří chtějí vykrást kancelářský sejf. Hlídá ho však alarm, který reaguje na světlo, a oni jsou nuceni provést loupež poslepu.

Podle mluvčí přehlídky Ivany Svítkové se letos vybíraly snímky do soutěže z více než tisícovky titulů ze 32 zemí. Upozornila na prezentaci hamburského umělce Tilla Nowaka, který vlastní studio digitální tvorby a animace s názvem frameboX. Krátký animovaný film Zásilka a jeho nejnovější krátkometrážní projekt Projekt centrifugace mozku mu získaly mezinárodní pozornost, když obdržely přes 50 cen. "Prezentace se koná v sobotu 19. ledna od 15:30 v malém sále kina Světozor, vstupné je volné," dodala.

Osvěžením má být Brutal Relax Show, neboli předpůlnoční páteční a sobotní program pro diváky se zálibou v hororech, nezvyklostech a v nespoutané imaginaci. Zve například na příběh o transformaci člověka v ježíka, zamilované zombie, seafood porno či biblické kung-fu. Publikum může vybrat film, který získá Cenu diváků. Vstupenky se prodávají po 70 korunách, podrobnosti jsou na www.pragueshorts.com. (čtk)

Tři desítky autorů, výrobců a obchodníků jsou nominovány na některou z cen udělovaných v soutěži Czech Grand Design. Pořadatelé ve čtvrtek vyhlásili tři nominované v každé z osmi kategorií, cenu veřejnosti pak může dostat jeden z pěti autorů či studií. Vítěze Czech Grand Design 2012 představí ceremoniál ve Stavovském divadle 16. března. Nominované designéry, módní návrháře, šperkaře, grafiky a fotografy představuje výstava, která je přístupná v Národním technickém muzeu.

O titul Designér roku se v dalším kole soutěže utkají Lucie Koldová a Dan Yeffet, u nichž porota posuzovala kolekci svítidel Shadows, lavičky Urban Islands, zrcadla Iconic Mirror a Private Mirror a lampu Versa. V téže kategorii mají nominaci Jan Plecháč a Henry Wielgus za kolekci křesel Circles a nábytkové stavebnice 01 a 02 a studio Koncern za návrh dětské autosedačky Sirona.

Podle odborníků, kteří sedačku již dříve ocenili, přišlo studio s přelomovým řešením, které svým konceptem a bezpečnostními parametry ovlivní trh na několik let dopředu. Sedačku lze užívat od narození dítěte až do jeho čtyř let a mimo jiné ji lze otočit o 90 stupňů, čímž je možné dítě jednoduše do auta posadit.

V kategorii Módní designér roku soutěží Pavel Brejcha, Miro Sabo a Hana Zárubová, která byla nominována již čtyřikrát a jednou cenu získala. V kategorii Designér šperku roku je nominována značka Blueberries, kterou založili šperkařka Markéta Richterová a designér Zbyněk Krulich. Náramky, náušnice a náhrdelníky vytvářejí technologií 3D tisku. Richterová je nominována ještě samostatně za své prsteny White a náhrdelníky Pith a třetí, kdo může cenu za šperk získat, je Janja Prokić s kolekcemi Flowers a Super Powers, které pracují s různými přírodními materiály včetně kožešin.

Grafickým designérem roku se může stát Štěpán Malovec, který byl třikrát nominován a loni v této kategorii zvítězil. V soutěži je také skupina Okolo a Studio Najbrt. V kategorii Fotograf roku soutěží Adam Holý, Bet Orten (mimo jiné s kolekcí módních fotografií na záchranu budov v bývalých lázních Kyselka) a Gabriel Urbánek.

Cenu Objev roku může dostat Eliška Kuchtová za dvě své kolekce obuvi. Kuchtová se svými originálními botami letos vyhrála i Národní cenu za studentský design. Objevem roku se v soutěži Czech Grand Design může ale také stát Daniel Gonzalez se svým litinovým nádobím Jumbo nebo Karel Matějka s kolekcí horolezeckých cepínů Nahory. (čtk)

Monacký kníže Albert II. s oběma svými sestrami se ohradil proti vznikajícímu filmu o jejich matce, kněžně a někdejší filmové hvězdě Grace Kellyové, která zahynula při automobilové nehodě před více než 30 lety. Snímek natočený koncem loňského roku francouzským režisérem Olivierem Dahanem, v němž hlavní roli hraje australská herečka Nicole Kidmanová, se podle potomků Kellyové "týká jedné opakované a zbytečně okázalé stránky dějin Monackého knížectví a jejich rodiny".

Podle nich snímek obsahuje řadu historických nesrovnalostí a mnoho zcela fiktivních scén. Proto prý nad výslednou prací vyjadřují hluboký podiv už proto, že monacký dvůr požadoval po produkci řadu oprav, ale ne všechny byly brány v potaz.

Albert a jeho sestry Caroline a Stephanie tak zároveň popřeli tvrzení časopisu Paris Match Magazine, který ve svém posledním vydání tvrdil, že film pod názvem Grace of Monaco schvalují.

Film, který je nyní ve střižně a premiéru by měl mít buď letos, anebo až někdy v příštím roce, vzal podle producenta Pierrea-Angea Le Pogama většinu připomínek v potaz. Podle něj cílem nebylo vyprávět o skutečné historii knížectví, ale s jistou fikcí zmapovat život Kellyové v určitém časovém úseku, a to v roce 1962, tedy šest let poté, co se provdala za knížete Rainiera. Tehdy už měla dvě děti.

Kellyová platila svého času v USA za módní ikonu. Režisér Alfred Hitchcock o ní prohlásil, že je současně ohněm i ledem. Ještě jí nebylo třicet, když vyměnila stříbrné plátno za aristokratické výsluní monackého dvora. Její oslnivý život ale měl krutý konec - tragicky zahynula při autonehodě v dvaapadesáti letech. Auto panovnické rodiny sjelo v září 1982 z horské silnice, někdejší slavná herečka utrpěla při nehodě těžká zranění, jimž podlehla.

Rodačka z Filadelfie, kde spatřila světlo světa v listopadu 1929, hrála celkem v 11 filmech. V padesátých létech zazářila ve filmech Okno do dvora, V pravé poledne, Vražda na objednávku, Z nóbl společnosti či Děvče z venkova, za které dostala Oscara. (čtk)

Neznámý pachatel v noci na dnešek v ruské metropoli přepadl uměleckého šéfa baletu legendárního moskevského Velkého divadla. Podle agentury AP mu vchrstnul do obličeje kyselinu a Sergeji Filinovi údajně hrozí ztráta zraku. Policie stíhá neznámého pachatele za úmyslné způsobení těžké újmy na zdraví, za což hrozí až osm let vězení.

Mluvčí divadla Katerina Novikovová prohlásila, že Filin v minulosti dostával různé výhrůžky a že se mohl stát obětí sporů znesvářených skupin tanečníků i divadelních manažerů. Nepřátelé se jej pokoušeli zdiskreditovat materiály, které vyložili na jeho webu, často mu také propichovali pneumatiky, naposledy prý ve středu. Stejné zášti však museli čelit i Filinovi předchůdci ve funkci. "Nikdy jsme si nemysleli, že boj o role - a ne o nemovitosti či o ropu - dospěje až ke zločinu. Je to naprosto příšerné," řekla Novikovová.

Podezření, že útok souvisí s prací šéfa souboru, "stoprocentně" sdílí i generální ředitel divadla Anatolij Iksanov. Filin byl podle něj tak zásadový, že nikdy nesvěřil roli umělci, o jehož schopnostech nebyl naprosto přesvědčen. Primabalerína Nina Kapcovová si útok "neumí vysvětlit", protože v souboru prý nebyly ani konflikty, ani skandály, a svého šéfa "všichni milují, protože je to řádný a velice spravedlivý člověk".

Před dvěma lety první scénu země opustil přední taneční pár, Natalija Osipovová a Ivan Vasiljev, kteří odešli do méně proslulého divadla v Petrohradu. Zasvěcenci tušili v pozadí nejen peníze, ale i řevnitost a nespokojenost s rolemi. Policie nevylučuje ani verzi, že se baletní mistr mohl stát i obětí "běžné" kriminality.

Ale jeden z Filinových přátel serveru LifeNews řekl, že útočník na oběť zavolal jménem, aby se k němu obrátila tváří. Přepadení se odehrálo na parkovišti v centru Moskvy, když 43letý Filin vystupoval z auta před domem, kde kromě něj bydlí i další sólisté. Kyselina mu zasáhla tvář a oči a způsobila popáleniny třetího stupně. Filin byl hospitalizován v jedné z moskevských nemocnic a lékaři předpokládají, že léčení potrvá nejméně půl roku. Případ konzultují s předními specialisty.

Vedení divadla mezitím rozhodlo, že umělecký šéf se bude léčit v cizině, nejspíše v Německu či Izraeli. Pacient je při vědomí, je při něm matka a manželka a navštívila jej řada umělců a kolegů. Z prvého manželství se sólistkou Innou Petrovovou má Filin syna Danila, nyní je ženatý s balerínou Marií Prorvičovou, se kterou má dvě děti. (čtk)

Národní muzeum vyzvalo zájemce z řad veřejnosti, aby mu poslali fotografie svých předků, a stali se tak spoluautory výstavy Člověk ve fotografii, která se od poloviny prosince koná v jeho Nové budově. Lidé mají prozkoumat rodinná alba a vyhledat snímky z 19. a počátku 20. století, tedy do roku 1918. Majitelé zajímavých záběrů mohou své poklady přinést do muzea tuto sobotu od 10:00 do 16:00.

"Odborníci jim je naskenují, zadají do systému a ty nejoriginálnější vyberou. Za předpokladu, že jejich majitelé budou souhlasit, je pak představí v expozici a uchovají pro další generace," řekla dnes mluvčí muzea Tereza Petáková.

Příběhy rodin z různých koutů země se už nyní prostřednictvím dobových fotografií odkrývají v expozici na dotykové obrazovce. Výstava z cyklu Monarchie představuje fotografie jako součást každodenního života společnosti i jednotlivců v různých podobách a situacích. Návštěvníci si na ní mohou prohlédnout staré snímky z oblasti kultury, sportu, cestování nebo rodinných slavností či záběry nezvyklých situací. Zájemci si mohou prohlédnout vložené fotografie i na webovém portálu www.esbirky.cz.

Výstavní cyklus s názvem Monarchie z časově širokého období habsburské vlády v českých zemích vyzdvihuje panování Františka Josefa I., tedy léta 1848 až 1916, která se nesla ve znamení překotných změn hospodářských, sociálních a politických. V sezoně 2012 až 2013 je v pěti objektech Národního muzea součástí cyklu celkem osm výstav. (čtk)

Regionální muzeum ve Vysokém Mýtě na Orlickoústecku letos připravilo deset výstav. Expozice návštěvníkům představí predátory ptačí říše, díla Kamila Lhotáka nebo život Keltů. Informoval o tom ředitel muzea Jiří Junek.

Od poloviny ledna je v muzeu k vidění výstava Svět loutek, skončí v únoru. Na ni naváže putovní výstava Poznávej se, která netradiční formou seznamuje návštěvníky s fungováním lidského těla.

V březnu muzeum naplánovalo výstavu o dravcích a sovách. V květnu vystaví obrazy Kamila Lhotáka. "Milovník a obdivovatel technického světa, se divákům představí výběrem svých prací a ukáže tajuplný svět plný městských dobrodružství. Divácky atraktivní tvorba tohoto umělce se rozpíná od malby po volnou grafiku, ilustraci, tvorbu objektů, autorských knih i filmů," uvedl Junek.

Duben až srpen bude patřit počátkům techniky a průmyslu ve Vysokém Mýtě. Tvář města se měnila postupně především vývojem techniky a nástupem průmyslu v druhé polovině 19. století.

"Návštěvníkům představíme vedle známých objektů třeba parní pilu, železobetonový most, pivovar na náměstí, parní lázně či zaniklé mlýny," řekl Junek. Na konci června zavítají do muzea Keltové z východních Čech. Národ obýval české území v 5. až 1. století před naším letopočtem. Výstava se pokusí představit pomocí archeologických nálezů jejich život.

V září se v Mýtě tradičně koná výstava hub a expozice fotografické tvorby studentů vysokomýtského gymnázia. V říjnu zahájí muzeum výstavu Secese a secesní fotografka Julie Jirečková. Dcera právního historika Hermenegilda Jirečka a sestra klavírní virtuosky Noemi Jirečkové se stala významnou fotografkou. Rok muzeum zakončí vánoční výstavou, kde představí vánoční dárky, zvyky a výzdobu v průběhu 20. století. (čtk)

Na jednom z nejočekávanějších jarních koncertů v Praze vystoupí 15. března v Incheba Aréně rapper Example. Hudebník vlastním jménem Elliot John Gleave se v České republice představí potřetí po loňských úspěšných koncertech v pražském Lucerna Music Baru a na festivalu Rock for People. Tentokrát nabídne písně z nového alba The Evolution of Man, které vyšlo loni v listopadu. Za pořadatele o tom informoval Michal Rejzek.

Třicetiletý Example vystoupí v Praze v rámci evropského turné ke své čtvrté desce, která je podle jeho slov více než v minulosti dílem celé doprovodné kapely. "Před dvěma lety jsem byl jen já a jeden dýdžej. Teď mám už celou skupinu, bubeníka, basáka, kytaristu. Je to perfektní mix," uvedl Example. Novou nahrávku označil za "dance-rockové album, kde všechno stojí na kytarovém riffu".

Example má za sebou úspěšný rok své kariéry - měl dva velké hity na druhém místě hitparády, Say Nothing a We'll Be Coming Back a celé léto věnoval koncertům, kterých odehrál téměř padesátku. "Nejlepší koncert byl asi v O2 Areně v Londýně. Vyprodat ji mně přišlo jako velký úspěch, po tom jsem toužil celý život. Přišlo 18 tisíc lidí jen kvůli mně a zpívali moje písničky, bylo to hodně emocionální," sdělil Example, který prý má rád koncerty, na nichž vedle pódia stojí jeho přítelkyně, australská herečka a modelka Erin McNaughtová.

"Viděla v létě alespoň třicet koncertů. A je skvělý, že ji má moc ráda celá kapela. Normálně holky s muzikanty necestují, ale tuhle mou všichni zbožňují," podotkl Example.

Londýnský rodák vyniká zejména v žánrech electro house, grime, dubstep a britský hip hop. Loni v červenci ve Festivalparku v Hradci Králové na Rock for People, kde mimo jiné představil písně ze své v pořadí třetí studiové desky nazvané Playing in the Shadow, předvedl velké umění v komunikaci s publikem. "Chci, aby se lidé na mých koncertech cítili tak trochu jako na punkrockových večírcích," říká.

Ještě před třemi lety vystupoval Example jako předskokan Calvina Harrise ve Scale, ale od té doby několikrát vyprodal turné a vystupoval mimo jiné i s Lily Allenovou nebo skupinou Faithless. Předloni byl jednou z hvězd slavného festivalu v Glastonbury. Pseudonym Example pochází z jeho iniciál E.G., což zároveň znamená latinskou frázi exempli gratia (na příklad). Vystudoval filmovou vědu, pracoval v televizi jako editor klipů a začal koketovat s rapem. Na základě jediné věci, kterou nahrál, mu nabídl nahrávací smlouvu Mike Skinner z The Streets, pod jehož křídly vydal v roce 2007 svou prvotinu What We Made. (čtk)

Komise odborníků, která se zabývala dalším směřováním Národního divadla, navrhla změnu jeho právní subjektivity. Forma příspěvkové organizace, která mimo jiné umožňuje okamžité odvolání ředitele ND, je podle expertů neudržitelná. Jediná možnost je podle nich forma akciové společnosti ve stoprocentním vlastnictví státu, všechny další alternativy vyžadují přijetí nového zákona.

Stojí to v závěrečné zprávě komise, kterou má ČTK k dispozici. Ministryně kultury Alena Hanáková ji už zná, vyjádří se k ní až po svém návratu ze zahraniční cesty za týden.

Transformací by vznikly právně, ekonomicky, správně i provozně samostatné soubory řízené řediteli, v jejichž kompetenci by byly veškeré umělecké a provozní záležitosti. Jako jediného kandidáta do konkurzu na ředitele ND komise ministerstvu doporučila současného ředitele Divadla J. K. Tyla v Plzni Jana Buriana.

Experti připomínají, že transformace ND na jinou právní subjektivitu by si vyžádala náklady. Situace ND, způsob jeho řízení, správy a financování, ale podle nich potřebuje změnu už 20. let. Obtíže vyvrcholily sloučením souborů Státní opery se soubory opery a baletu ND. Rozhodnutí nebylo podle expertů připraveno, a "vznikl tak prakticky neřiditelný komplex zmítaný protichůdnými zájmy a představami a zbavený navíc ředitele".

Krize vyvolaná odvoláním ředitele ND Ondřeje Černého se podle komise projevuje umělecky i ekonomicky a vyžaduje neodkladné řešení. V krizi je podle komise ale také komunikace mezi ministerstvem kultury a ND a ministerstvo by mělo splnit sliby ohledně peněz, které divadlo dostalo a na jejichž základě podniklo personální a mzdová opatření.

Právní forma příspěvkové organizace nezajišťuje pro vedení divadla jistotu jeho mandátu a ani vyhlídky financování na dobu, která odpovídá plánování produkce takto prestižního domu. "Přímé zásahy do řízení divadla ze strany státních orgánů musejí být zcela vyloučeny," říká komise a dodává, že to by právě měla zajistit nová právní subjektivita umožňující samostatnou existenci divadla i co nejvyšší míru autonomie jeho složek.

V českém právním řádu ale podle odborníků neexistuje právní forma nahrazující příspěvkovou organizaci, která by s sebou nenesla značná rizika. Navrhují tedy zmíněnou akciovou společnost, ale nejlepším řešením by pravděpodobně byl vznik nového právního subjektu zvláštním zákonem. To ale vyžaduje zdlouhavý legislativní proces a předběžnou politickou dohodu.

Na přechodnou dobu, kdy ND ještě bude příspěvkovou organizací, navrhuje komise zřídit garanční radu pro Národní divadlo jako poradní orgán ministra. Funkční období garanční rady by nemělo být spojeno s funkčním obdobím ministra. Po skončení právní transformace práce garanční rady skončí.

Materiál také uvádí, že prioritním úkolem nového ředitele ND bude řešit problémy v operním souboru vzniklém spojením Státní opery Praha a Opery Národního divadla. Koncepce ND počítá s tím, že stát provozuje a financuje jeden operní soubor. Materiál také řeší dislokaci souborů a předpokládá vytvoření společné servisní organizace zajišťující třeba výrobu kostýmů a dekorací, dopravu, obchod. Navrhuje rekonstrukcí Nové scény vyřešit problém chybějící činoherní scény pro moderní a současnou dramatiku. (čtk)

Markéta Irglová se svým zpěvem rozhodla podpořit folklorbeatovou kapelu Docuku z Valašského Meziříčí, jejíž aktuální album Kdybych já věděl... produkuje romská zpěvačka, muzikantka a sbormistryně Ida Kelarová. Držitelka Oscara za nejlepší filmovou píseň Irglová muzikantům z města, odkud sama pochází, nazpívala vokály do dvou písniček. Album Docuku tak bude jednou z mála možností slyšet Irglovou zpívat česky. Za vydavatelství Indies Happy Trails o tom informoval Roman Helcl.

Hostování Irglové, která žije střídavě ve Spojených státech a na Islandu, nebylo dopředu plánované a vzniklo v podstatě náhodou. "Markétu známe delší dobu. Když byla naposledy na skok ve Valašském Meziříčí, chtěli jsme ji poprosit, aby se zapojila do krátkých videošotů, které pro nás v rámci propagace nové desky natáčejí spříznění muzikanti. Markéta prý moc ráda nemluví, raději zpívá. Tak jsme se domluvili a poprosili ji, jestli by nám tedy nezazpívala," uvedl frontman kapely Jiří Buksa.

Zpěvačka si vzala základy písniček s sebou na Island. V tamějším studiu Greenhouse, kde právě připravuje svoji novou nahrávku, pak nazpívala pod dohledem zvukaře Sturla Mio Thorissona vokální party a poslala je emailem zpět do Valašského Meziříčí. "Její hlasy do písniček přesně sedly. Vůbec jsme Markétě dopředu neříkali, jak by to měla zpívat a nechali jsme jí volné ruce. A ona to trefila tak, že nám to vyrazilo dech," sdělil Buksa.

Jako příklad uvedl píseň Holubí, která je duetem o lásce i bolesti a lze ji uchopit různými způsoby. "Markéta úžasně vycítila naléhavost a hloubku jak muziky, tak i textu. Podle mého si s ní velice citlivě pohrála a dokázala tak podtrhnout atmosféru celé skladby," dodal Buksa.

Šestičlenná hudební formace Docuku vznikla v roce 2002. Její název znamená ve valašském nářečí "honem, rychle, svižně" nebo také "dohromady" a zúčastnění hudebníci jej naplňují ve svižných, melodických písničkách na pomezí folklóru a bigbítu. (čtk)

Letos už potřetí se v rámci výročních cen Český lev hlasuje o Ceně Magnesia za nejlepší studentský film. Vítěze vyhlásí na nominačním večeru 2. února v pražském kině Lucerna. Dnes to oznámila produkční Otilie Semorádová ze společnosti Vachler Art Company.

"České filmové centrum prostřednictvím pětičlenné poroty složené z filmového publicisty Vojtěcha Ryndy, programového ředitele Festivalu krátkých filmů Praha Karla Spěšného, animátorky Niké Papadopulosové, Petra Horáka ze sdružení iShorts a Markéty Šantrochové z ČFC vybralo z 239 přihlášených snímků dvacet nejlepších," uvedla Semorádová.

O tom, který z nich zvítězí, nyní rozhodují dvě desítky profesně rozmanitých členů České filmové a televizní akademie. Mimo jiné režiséři Petr Zelenka, Jiří Strach a Radim Špaček, producenti Vratislav Šlajer a Petr Oukropec či třeba herečka Jana Plodková.

Mezi dvacítkou finalistů je dvanáct snímků, vzniklých pod záštitou pražské FAMU, tři z písecké Filmové akademie Miroslava Ondříčka a dva s rodným listem zlínské Univerzity Tomáše Bati. Polovina z nich je hraná, tři jsou dokumentární a sedm animovaných. Nejkratší snímek má pět minut, nejdelší devětatřicet.

"Režiséra či režisérku vítězného počinu poznáme na nominačním večeru Českého lva 2. února ve 20:00 hodin v přímém přenosu z kina Lucerna na programu ČT2," dodala Semorádová. Kromě potlesku a respektu podle ní obdrží stejně jako vloni i finanční prémii ve výši 100 tisíc korun.

Loňským držitelem ceny se stal snímek Neplavci režiséra Jakuba Šmída. Vítěz ročníku prvního Libor Pixa to pak se svým filmem Graffitiger dotáhl až k nominaci na studentského Oscara. (čtk)

Už pošesté se v pražském kině Lucerna uskuteční festival japonských filmů a kultury Eigasai. Mottem sedmidenní přehlídky, která začne 22. ledna a nabídne i retrospektivu legendárního režiséra Šóheie Imamury, je věta Smích prochází žaludkem.

"Na diváky čeká nejen bezmála 20 filmů, ale i bohatý doprovodný program. Po skončení pražské části festival dorazí v ozvěnách během února a března do Plzně, Opavy a Hodonína. Prodej všech typů vstupenek včetně zvýhodněných permanentek byl už zahájen," řekl dnes jménem organizátorů Robin Shoen Heřman. Upozornil na to, že Imamura je jediným Japoncem, který získal dvakrát Zlatou palmu na festivalu v Cannes - nejprve za proslulou Baladu o Narajamě a pak za brilantní snímek Úhoř.

"Jeho retrospektiva bude mít rozsah, který dosud v Evropě neměl obdoby. Sehnat kopie některých filmů byl přitom opravdu husarský kousek," podotkl Heřman z pořádající Česko-japonské společnosti. Imamuru fascinuje vztah mezi realitou a fikcí ve filmu i v životě, vazby mezi kulturně spoutanou a pudovou složkou lidské osobnosti, reflexe viny, magická role symbolů a řada dalších bytostně univerzálních témat.

Další výrazná programová sekce přinese sérii komedií, volně sdružených pod titulem Smích prochází žaludkem. "Určitě z nich pochopíte, jak osudový je vztah Japonců k jídlu, jeho přípravě a podávání - ale třeba i k etiketě proslulých kjótských čajoven s tajuplnými gejšami," dodal Heřman.

Díky dlouhodobé spolupráci s japonskou nadací The Japan Foundation se na festivalu objeví i několik vzácných pokladů japonských filmových archivů, v čele se snímkem Mlhavá noc z roku 1936. Všechny filmy festivalu budou promítnuty v původním znění s českými a většinou i anglickými titulky.

V doprovodného programu je například Den japonské kuchyně v neděli 28. ledna, dvojjazyčné představení klasických japonských frašek kjógen v sobotu 26. ledna či závěrečná Japan Alternative Party v Lucerna Music Baru v pondělí 28. ledna. Přehlídku doplní výstavy velkoformátových fotografií, kaligrafie a ikebany, dílny pro malé i velké, tradiční hudební happening s bubny taiko a další akce.

Vstupné na jednotlivé filmy činí 80 korun, vstupenky lze kupovat i na internetu. Na některé projekce jsou speciální slevy pro seniory. Více informací najdou zájemci na adrese www.eigasai.cz. (čtk)

Řemeslníci vyrobili první exponáty pro nové interaktivní muzeum vědy Pevnost poznání, které vzniká v bývalém dělostřeleckém skladu v areálu Korunní pevnůstky poblíž centa Olomouce. Expozici muzea ozdobí například prostorové piškvorky, dvoumetrové ocelové váhy, obří dřevěné hlavolamy či maketa děla. Celkové náklady na vybudování Pevnosti poznání činí 150 milionů korun. Muzeum má být otevřeno příští rok v létě.

"Máme zatím vyrobeno šest exponátů. Použili jsme hlavně dřevo, kov a plasty. Je to mravenčí práce. U každého kusu používáme speciální výrobní postupy. Není to jednoduché, ale výsledek nám dělá radost. Určitě zaujme i návštěvníky pevnosti," řekl dnes novinářům výrobce exponátů Bedřich Pospíšil.

Například prostorové piškvorky jsou barevné podle armád, které se v roce 1748 střetly u Olomouce. "Oproti klasickým piškvorkám je tady ještě třetí rozměr, který nám umožňuje navíc poskládat čtyři kuličky také nahoru. Člověk musí mít poměrně dobrou prostorovou představivost a musí předvídat i několik tahů dopředu," podotkl výtvarník Ondřej Plachký.

Zajímavé jsou podle něj také šachy, které mají barvu jako uniformy rakouských a pruských vojáků. Největším dosud vyrobeným exponátem jsou speciální váhy, s jejichž pomocí budou moci návštěvníci Pevnosti poznání zjistit, která z devíti stejných koulí má jinou hmotnost než ostatní.

Řemeslníci v následujících dvou týdnech začnou pracovat také na rozlehlém korytu řeky, které bude součástí expozice Voda v krajině. "Každý exponát je prototypem. Je to práce mnoha lidí, od výtvarníků, vědců a lektorů až po strojaře, kteří návrhům dávají reálnou podobu. Zatímco většinou si jiná centra výstavní předměty nechávají vyrábět na klíč v zahraničí, my sázíme na špičkové dovednosti a znalosti místních odborníků," uvedla koordinátorka projektu Blanka Krausová.

Vybudováním Pevnosti poznání vznikne v Olomouci první návštěvnické centrum, které přiláká hravou a zábavnou formou zejména děti a mládež k přírodovědným i společenským naukám. Nabídne mimo jiné planetárium, zátopový model města či model lidského mozku. Vedle interaktivních expozic se součástí centra stanou také laboratoře, ateliéry i studia.

Projekt spolufinancuje Evropský fond pro regionální rozvoj. Práce na něm začaly v roce 2009, v prosinci 2011 byl oficiálně zahájen. Dělostřelecký sklad je součástí bastionové pevnosti, která byla dokončena v roce 1785. Malý a velký dělostřelecký sklad byly postaveny kolem roku 1820. V roce 1886 byla pevnost zrušena a areál dál sloužil armádě jako skladovací prostory. Do roku 1995 byl objekt v utajení a veřejnost nevěděla, co je uvnitř. Areál chátral, poškodily ho i povodně v roce 1997 a nenechavci. (čtk)

Ve věku 86 let zemřela 16. ledna sběratelka umění a mecenáška české kultury Věra Neumannová. ČTK to s odkazem na její rodinu sdělilo Uměleckoprůmyslové muzeum. Širší veřejnost se se jménem Neumannové seznámila vloni, kdy muzeu věnovala unikátní kolekci kreseb a tisků Alfonse Muchy. Dar zahrnoval kolekci kreseb a tisků vztahující se k Muchově Otčenáši, jeho osobité interpretaci křesťanské modlitby.

Věra Neumannová pocházela z Prahy, za války absolvovala Baťovu školu práce ve Zlíně. V roce 1948 se provdala za Lotara Neumanna a společně s ním odešla do Švýcarska a později do Venezuely. Tam její manžel vybudoval prosperující závod na výrobu barev a získal kapitál, díky němuž mohli Neumannovi založit a provozovat školu pro děti z nejchudších vrstev a později se též intenzivně věnovat sběratelství umění. V roce 1962 přesídlili do Švýcarska, věnovali se budování své sbírky umění, především secesního sklářství, obrazů a kreseb prerafaelitů či kreseb a plakátů Alfonse Muchy. V roce 1973 vykoupili soubor Muchových děl souvisejících s Otčenášem, který se rok předtím rozprodal v aukci různým kupcům.

Po manželově smrti v roce 1992 se Věra Neumannová rozhodla pokračovat v péči o sbírky a založila nadaci Fondation Neumann, která spravovala vlastní galerii a pořádala výstavy českého a evropského umění. V Praze nadace v roce 2002 představila soubor přípravných kreseb Alfonse Muchy k jeho Otčenáši. Za zásluhy o propagaci české kultury v zahraničí a za mecenášskou podporu českých státních sbírek udělil Věře Neumannové ministr zahraničí Karel Schwarzenberg v roce 2008 cenu Gratias agit.(ČTK)

V hlavní soutěžní sekci mezinárodního filmového festivalu Berlinale se začátkem února představí celkem 24 filmů, 19 z nich se bude ucházet o hlavní cenu Zlatého medvěda. Mezi aspiranty na ocenění jsou zástupci německé, polské, rumunské či íránské kinematografie, ale také hollywoodští tvůrci Gus Van Sant a Steven Soderbergh.

Filmový festival se v Berlíně uskuteční od 7. do 17. února a slavnostně ho zahájí nový snímek předsedy mezinárodní poroty, hongkongského režiséra Wong Kar Waie s názvem The Grandmaster (Velmistr). V hlavní soutěži se pak budou promítat díla začínajících i etablovaných tvůrců, v nichž se podle ředitele přehlídky Dietera Kosslicka často "ohromujícím způsobem proplétají fikce a realita". "Život je tvrdý a nespravedlivý, přesto ale zábavný," shrnul svůj pocit ze soutěžních snímků Kosslick.

K nejočekávanějším premiérám budou patřit nové snímky amerických režisérů. Steven Soderbergh představí psychologický thriller Side Effects, v němž si zahráli například Jude Law či Catherine Zeta-Jonesová. Gus Van Sant uvede snímek Promised Land, v němž hlavní roli zvárnil Matt Damon. Velkou pozornost na sebe pravděpodobně strhne i snímek íránského režiséra Džafara Panahího, který je ve vlasti tvrdě pronásledován a odpykává si trest za šíření protirežimní propagandy. (ČTK)

Bývalá frontmanka skupiny Nightwish Tarja Turunenová vystoupí v dubnu hned třikrát v sále Kongresového centra ve Zlíně. Kromě bubeníka Mikea Terrany ji v show nazvané Beauty and the Beat doprovodí zlínská Filharmonie Bohuslava Martinů. Dva ze tří termínů tohoto unikátního vystoupení jsou vyprodané. Původní termín koncertu 6. dubna byl vyprodán záhy, přibyl proto další na 4. dubna.

"Umění těchto světových metalových ikon za doprovodu filharmonie je natolik prestižní záležitostí, že i druhý termín je již nyní, necelé tři měsíce před akcí rovněž zcela vyprodán," uvedla Martina Benešová z pořádající agentury Pragokoncert. Pořadatelé se pro velký zájem fanoušků dohodli na přidání dalšího zlínského koncertu 5. dubna. Tarja s bubeníkem Terranou navíc vystoupí 7. dubna v Kongresovém centru v Praze.

Tarja Turunenová se ve Zlíně naposledy představila před rokem, kdy zde zahájila světové turné ke svému zatím poslednímu studiovému albu What Lies Beneath. Na Moravu přijela o několik dnů dříve, neboť ve zlínském klubu Masters of Rock Café svou show připravovala. Nové turné Beauty and the Beat začne podle internetových stránek zpěvačky 30. března v Sofii. Zahrnuje i vystoupení v Rusku, Rumunsku a Estonsku. (ČTJ)

Okouzlující byla nejen svou křehkou krásou, ale i inteligencí a smyslem pro humor. A její jednoduchá elegance v oblékání platila pro mnohé za módní vzor. Herečka Audrey Hepburnová, která zemřela 20. ledna 1993 na rakovinu, natočila přes dvacet filmů, poslední v roce 1989. Získala řadu cen, včetně Oscara za hlavní roli a posmrtně čestného Oscara - Humanitární cenu Jeana Hersholta. Několik posledních let života totiž zasvětila práci pro Dětský fond OSN (UNICEF).

"Měla všechno, co jsem hledal - šarm, nevinnost, talent. A byla velmi zábavná a dokonale okouzlující," popsal ji režisér William Wyler, v jehož snímku Prázdniny v Římě ztvárnila v roce 1953 svou první hlavní roli. A hned za ni dostala Oscara. Na tuto americkou cenu byla nominována také za romantickou komedii Sabrina, drama Příběh jeptišky, slavnou adaptaci knihy Trumana Capoteho Snídaně u Tiffanyho a psychologické drama Čekej do tmy.

Audrey Hepburnová, která zazářila také jako Liza Doolitleová ve filmové adaptaci muzikálu My Fair Lady, se narodila v Bruselu 4. května 1929 jako dcera holandské baronky a britského bankéře, jehož rodiče žili v Čechách. Zažila krušné dětství, za německé okupace dokonce trpěla podvýživou. K filmu se dostala díky baletu, který provozovala od malička. (ČTK)

Režisér Petr Svojtka začal v pražském Divadle ABC zkoušet slavnou Shakespearovu hru Sen čarovné noci v novém překladu Jiřího Joska. Premiéra poetické komedie o rozmarech lásky a noci plné divů, které se "možná staly a možná pouze zdály", bude 23. března. Na jevišti se objeví například Zdeněk Vencl, Lenka Zbranková, Jiří Klem, Robert Hájek, Viktor Dvořák, Dana Marková, Henrieta Hornáčková, Jan Szymik, Jiří Schwarz, Veronika Gajerová a Hanuš Bor. "

V českých zemích znají tuto hru diváci pod názvem Sen noci svatojánské. První český překladatel hry František Doucha, zřejmě inspirován německým překladem, dal hře v roce 1855 libozvučný název Sen v noci svatojánské, který se bez předložky 'v' v českém prostředí ujal. Tajemná a kouzelná noc před svátkem Jana Křtitele je tradičně spojena s pohanskými obyčeji a rituály odpovídajícími atmosféře hry. Problém je v tom, že se děj podle přímých odkazů v textu odehrává na přelomu dubna a května," uvedla mluvčí Městských divadel pražských Kateřina Gardner. Josek se podle ní v novém překladu rozhodl chybný mýtus odstranit, a proto zvolil název Sen čarovné noci.

V této komedii se Shakespearovi podařilo spojit domácí folklorní tradici s antickou klasikou, dvorskou pastorálu s lidovou burleskou, nevázanou legraci či duchaplný vtip s neodbytným vědomím konce lidské existence. Autorovi se tu podařilo skloubit zdánlivě neslučitelné. Vypráví souběžně tři příběhy, které by se za normálních okolností nikdy neprotnuly, jejichž společným jmenovatelem je láska. (ČTK)

Hiphopová skupina Prago Union začala pracovat na novém albu, které by mělo vyjít v létě. Kromě toho skupina, která u posluchačů i kritiky uspěla svoji poslední nahrávkou V barvách, spojila své jméno s dalšími projekty.

Kromě dalších aktivit kapela připravila druhé pokračování limitovaného nákladu kompilace raritního materiálu Prago Union s názvem Metronom 2 a zapojila se do projektu One Blood, globální hiphopové akce, která zájemce seznámí s exotickým rapem vzniklým ve slumech africké Ugandy. Lídr kapely rapper Kato také propůjčil svou tvář projektu Street Kids fotografa Derecka Harda, ze kterého nedávno vzešla kniha fotografií, jež si klade za cíl motivovat mladé lidi z ulice k lepšímu životu. Kniha bude pokřtěna za účasti mnoha tváří tuzemské urban scény 17. ledna v pražském Lucerna Music Baru.

Režisér seriálu a filmu Okresní přebor Jan Prušinovský si navíc vybral Kata, aby ztvárnil jednu z vedlejších rolí v jeho novém televizním dramatu Život na vsi, který na přelomu letošního února a března uvede Česká televize v rámci cyklu Nevinné lži. (ČTK)

Ve věku 82 let zemřel ve švýcarském Gattikonu nedaleko Curychu zpěvák a někdejší hvězda středního proudu Jiří Popper. Na vrcholu své slávy byl v 50. a 60. letech minulého století. Mezi jeho hity patřily písně Marina, Čas je běžec dlouhým krokem či Bílou tmou. Z povědomí českého publika se nuceně vytratil po své emigraci v roce 1968.

Jiří Popper se narodil 22. května 1930 v Praze. Zpívat začínal v Kühnově dětském sboru. Po maturitě na obchodní akademii studoval sólový zpěv a působil v pražském orchestru Jiřího Procházky a v Revue Alhambra. Velké popularitě se Popper coby interpret středního proudu těšil zejména v 50. a 60. letech minulého století. K jeho známým písničkám patřila mimo jiné Babatschi nebo Vám. Díky své znalosti němčiny vystupoval nejenom v Československu, ale tuzemské šlágry proslavil i v sousedním Německu. V Německé demokratické republice dokonce jistý čas moderoval rozhlasový pořad Ein Koffer voll Musik (Kufr plný hudby).

V roce 1968 Jiří Popper emigroval do Švýcarska, kde léta žil a pracoval v pojišťovně. Po roce 1989 se vrátil zpět do vlasti. Za to, že se na někdejší pěveckou hvězdu pozapomnělo a mladší generace ji nezná, může hlavně komunistický režim. Ten Poppera po jeho emigraci do ciziny vymazal a jeho písničky se přestaly hrát. (ČTK)

Ve světové premiéře v sobotu Městské divadlo Brno divákům představilo muzikálovou komedii Očistec. Dílo režiséra Stanislava Moši a skladatele Zdenka Merty je druhou částí trilogie, kterou divadlo zahájilo v roce 2008. Očistec nabízí místy kabaretně-pohádkový příběh tří rockových muzikantů, kteří se před mafií ukryjí v ženském klášteře.

V novém příběhu není žádná z postav prvního dílu trilogie Peklo. Mění se i prostředí, jazyk a styl vyprávění. Přípravu na premiéru zkomplikovalo onemocnění Markéty Sedláčkové, která hraje roli Matky Marie. Divadlo nemohlo využít její alternaci Zuzanu Maurery, která má nyní dlouhodobé závazky ve slovenské televizi. Na poslední chvíli musela roli nastudovat Ivana Vaňková. V hlavních mužských rolích se divákům dnes představili jako rockoví hudebníci Stano Slovák, Dušana Vitázek a Jiří Mach.

Šéf divadla Moša společně se skladatelem Mertou mají za sebou už několik společných opusů. Například Sny svatojánských nocí, Bastard, Babylon nebo Svět plný andělů. (ČTK)

Srbský režisér Emir Kusturica se letos chystá po šestileté pauze natočit další celovečerní hraný film. Hvězdou snímku nazvaného Láska a mír bude italská herečka Monica Bellucciová. Oba to řekli novinářům po své schůzce v bosenském městě Banja Luka. Podle agentury AFP půjde o milostný příběh zasazený do válečných kulis. Osmapadesátiletý rodák ze Sarajeva chce začít film natáčet na jihovýchodě Bosny od května.

Bellucciová bude hrát hlavní ženskou roli v příběhu odehrávajícím se za války a líčícím vztah vojáka a místní ženy, která tragicky zemře před svatbou. Osmačtyřicetiletá herečka a modelka je známá například z filmů jako Umučení Krista nebo Matrix Reloaded. Během rozhovoru s bosenskými médii se v sobotu podle AFP dopustila přešlapu v citlivém tématu. "Jsem v Srbsku poprvé," prohlásila Bellucciová. Opravila se prý poté, co jí režisér vysvětlil, že není v Srbsku, ale v bosenské Republice srbské. (ČTK)

Slovácké divadlo v Uherském Hradišti dnes večer představilo svou první letošní premiéru s názvem Cybercomics. Inspirovalo se přitom stejnojmenným sci - fi románem Egona Bondyho, otce českého undergroundu. Diváci se mohou letos v tomto divadle těšit i na dalších pět premiér, další v pořadí bude v březnu uvedení inscenace s názvem Nora od Henrika Ibsena. 

Děj groteskně ironické antiutopie o tom, kam může lidstvo přivést korupce a globalizace zločinu, se odehrává ve 40. letech jedenadvacátého století. Diváky zavede mezi profesionální hackery, v čele s hlavní hrdinkou Verou. Jednoho dne ji na tajnou práci najme globální mafiánská firma, čímž se Vera záhy ocitne na seznamu lidí určených k likvidaci. V žánru akčního thrilleru s parodickými prvky vycházejícími z komiksového vyprávění i s prvky politické satiry mnohou diváci sledovat její pokus o únik, který však nekončí dobře. Inscenace se podle zástupců divadla v hravé a groteskní formě trefuje do živého tématu současnosti.

Dramatizaci Bondyho románu pro Slovácké divadlo vytvořil Roman Sikora. Do hlavních rolí byla obsazena Klára Vojtková, Alžběta Kynclová, Zdeněk Trčálek, Jitka Josková či Pavel Majkus. Režie se chopil Jakub Maceček, scénu vytvořil Miloslav Fekar. Na kostýmech se podílela Eva Jiřikovská a o hudbu se postaral Mário Buzzi. (ČTK)

Druhou premiérou roku 2013 v divadelním spolku Kašpar bude šansonový večer pod vedením Elišky Mesfin Bouškové nazvaný Chanson? Šanson! Inscenace z nové programové řady Zbytky sil má premiéru v neděli večer v pražském Divadle v Celetné.

Představení, které začíná až ve 21:00 hodin, dá odpovědi na otázky, zda se může z prokletého básníka a hlasatele temných myšlenek stát zpěvák s andělským hlasem. A co se stane, když se potkají na jednom místě Piaf, Vysockij, Bécaud, Hegerová, Dietrich, E. F. Burian, Brel nebo Jiřina Salačová a mají k dispozici pouze jeden mikrofon. Publikum se může usadit v hledišti ke stolkům a dát si sklenku vína. Bude svědkem nepravděpodobných setkání, zpovědí a vyznání.

V průběhu hudebního večera zazní v podání pěti hereček spolku Kašpar 17 šansonů známých od světových i českých autorů a interpretů. Zpívat a hrát budou Eva Elsnerová, Jitka Nerudová, Martina Prášilová, Milena Steinmasslová a Eliška Mesfin Boušková, doprovodí je na trubku Jaroslav Kohoutek a na piano Zdeněk Dočekal. (ČTK)

Německá metalová kapela Helloween představí své aktuální studiové album Straight Out Of Hell na dvou koncertech v České republice. Jedna z nejúspěšnějších německých skupin zahraje 22. března v hale na pražském Výstavišti a o den později ve zlínské Hale Euronics.

"Album Straight Out Of Hell je výsledkem vývoje kapely od dvou posledních alb. 7 Sinners bylo nahráno víceméně bezprostředně po Gambling With The Devil a zbrusu nové skladby jsou výrazně pozitivnější. Tyto písně nakopnou i ty nejlínější posluchače," uvedl k albu kytarista Michael Weikath.

Ve Zlíně vystoupí Helloween již počtvrté. Naposledy zde v roce 2010 zahráli v rámci svého turné The 7 Sinners World Tour jako host Zimního Masters Of Rock. (ČTK)

Americký klavírista Jonathan Biss se stane hostem koncertu Pražské komorní filharmonie (PKF), který se uskuteční 23. ledna ve Dvořákově síni pražského Rudolfina. Pátý koncert Orchestrálního cyklu nabídne trojici skladeb od Albana Berga, Roberta Schumanna a Ludwiga van Beethovena pod taktovkou šéfdirigenta PKF Jakuba Hrůši.

Klavírní hra v Bissově podání zazní během Schumannova Koncertu pro klavír a orchestr a moll. Dvaatřicetiletý klavírista si vydobyl významné postavení na hudební scéně už v sedmadvaceti letech. Prosadil se svými recitály a orchestrálními vystoupeními. Kromě hudby zaujal rovněž dvojicí vlastních esejí věnovaných Beethovenovi a Schumannovi. "V dnešní době je docela obtížné požadovat od publika v sále, aby se soustředilo čistě jen na poslech. Je to přirozené, ale osobnost umělce vlastně posluchačům ztěžuje, aby se při koncertě zcela ztratili v hudbě, kvůli které přišli. Je pro mě velmi důležité, že moje publikum se i přesto maximálně snaží pochopit a ocenit hudbu, kterou hraji," uvedl Biss pro hudební server Musicweb-international.com.

Úspěšný klavírista představuje ve své rodině již třetí generaci hudebníků. Na domácí půdě se pravidelně objevuje ve společnosti hudebních těles, jako jsou Bostonský symfonický orchestr, Chicagský symfonický orchestr, Newyorská filharmonie a řada dalších. V Evropě vystupoval například po boku Londýnského symfonického orchestru, Rotterdamského filharmonického orchestru nebo Berlínského státního orchestru. (ČTK)