S českou kapelou Zrní je to asi jako s podobenstvím o zrnu hořčičném. V tomto případě pětice mladých Kladeňáků před jedenácti lety zasela nepatrné folkové semínko, které koncem loňského roku zastínilo velkou část dění na tuzemské hudební scéně a svojí třetí deskou Soundtrack ke konci světa vyhnalo větve tak vysoko, až se z něj například stal favorit na cenu Apollo.
Zrní nevyrábí hudbu hrubou rukou, ačkoliv zpěvák Jan Unger řadu let skutečně pracoval jako zahradník a kytarista Jan Juklík se pro změnu vyučil myslivosti. Oběma z toho zůstala láska k přírodě, která také písně Zrní stmeluje silněji než jejich příbuznost přes koleno s lidovou hudbou či naopak módní hrátky s elektronickými podkresy.
Do toho na novém albu jako kombajn vjel producent Ondřej Ježek a neomylným instinktem Zrní vymlátil v sevřenější, obsažnější muziku. Například skladba Hýkal začíná jen beatboxem a kytarou, ale graduje s akordeonem, houslemi, bicími, flétnou a zasamplovanou hlasovou smyčkou.
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Všechny články v audioverzi + playlist
