Malíř Pavel Brázda neztratil ani v šestaosmdesáti letech nic ze své undergroundové divokosti a překypující nápaditosti. I když vystavuje na místě z nejctihodnějších – v Obecním domě v Praze, kde si ovšem polovinu produkce platí sám – neustoupil například ze svého šíleného stylu instalace: obrazy ve skupinkách namáčknuté jeden na druhý věší od podlahy až po strop.
Secesní sál tak svou Lidskou komedií proměnil v ohromující scenerii groteskních výjevů, která parafrázuje chrám přeplněný sakrálním uměním. Také Brázda – byť přesvědčený ateista – nechce nic menšího než zachytit zápasy i cesty spásy lidské duše.
Druhou malířovou troufalostí, kterou mu ovšem početní sběratelé rádi tolerují, je fakt, že za umělecká díla rovnocenná malbám už léta považuje počítačové tisky. "Své nápady si kreslí, dělá si poznámky. Ty naskenuje a dál v počítači zpracovává, barví a nechává tisknout na plátno," popisuje jeho styl kurátorka Lucie Šiklová a dodává: "Pavel Brázda má velký přetlak nápadů, glos. Všechny by už dneska nenamaloval, nejsou síly. Proto si našel tenhle způsob, který mu velmi vyhovuje."
- První měsíc za 40 Kč, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Nově všechny články v audioverzi
