Klasici minimalismu na výstavě ve Vídni vedou dialog s prostorem a člověkem

Před vstupem do sálů pařížské Oranžerie se slavnými plátny leknínů Clauda Moneta návštěvníci procházejí prázdnou, bíle natřenou místností bez jediného obrazu. Světoznámý impresionista vizuální půst vnímal jako důležitou očistu před vstupem do galerie a chtěl tak návštěvníky připravit na vystavená díla.

Paradoxně by dnes takový objekt možná obstál jako samostatné dílo – třeba na aktuální výstavě ve Vídeňském muzeu moderního umění MUMOK nazvané Poetry of reduction, která prezentuje klasiky minimalismu, konceptualismu a land artu.

Optikou minimalistických umělců, kteří se prosadili v šedesátých letech minulého století, se totiž lze dívat na prázdný sál také jako na objekt zviditelňující prostor. Hlavním cílem minimalistů, jejichž umění se svou jednoduchostí může zdát až banální, je totiž vést dialog s prostorem a člověkem a zdůraznit tak jejich vztah.