Miroslav Petříček: Jo Nesbo a severská detektivka

Vlna jménem severská krimi se změnila v tsunami. Otázkou je, jestli se právě vezeme na jejím vrcholu, nebo už nám spíš nevybíravě padá na záda v podobě stovek titulů, které se nám pokoušejí "vzít naše oči" a "ulovit hlavy".

Je možné, že zájem o severskou detektivku vyvolala náhoda, leccos o její budoucí popularitě ale bylo možné tušit, už když u nás před lety poprvé vyšel Cit slečny Smilly pro sníh Dána Petera Hoega. Mohlo jít stejně dobře o promyšlený manévr knižního trhu, rychle reagujícího na nečekaný úspěch Stiega Larssona, který svou trilogií Milénium nakopl severské vosí hnízdo, z nějž se od té doby nepřestávají valit celé roje detektivních knih.

Jaká je situace dnes? Český čtenář má aktuálně v ruce Jo Nesbova Netopýra, tedy úplně první příběh, jenž přivedl na scénu kriminalistu Harryho Holea. Čerstvě se může také seznámit s Vrahy bez tváří Henninga Mankella, románem, který otevírá desetisvazkovou řadu s komisařem Wallanderem. Zná tedy výchozí pozice dvou z nejuznávanějších autorů severní Evropy a může si díky nim udělat představu i o různých cestách, jimiž se zde detektivka ubírá.