Nepodřizuji se pravidlům žánrů, film je třeba posouvat dál, říká režisér Matěj Chlupáček

Hlavní hrdinka filmu Bez doteku, která se ztratila v životě i sama sobě, má zastupovat nynější pasivní generaci teenagerů, kteří vše přijímají, aniž by něčemu vzdorovali. To ale není případ osmnáctiletého libereckého režiséra Matěje Chlupáčka, momentálně nejmladšího v celovečerní české kinematografii.

"Pasivní postavy mi přijdou režijně komplikovanější, je třeba ukázat nečinnost tak, aby divák porozuměl jejich chování. Z mého pohledu je však taková pasivita kontraproduktivní," říká Chlupáček v rozhovoru pro IHNED.cz.

Vnímáte svůj věk jako výhodu, nebo nevýhodu? 

Nad tím jsem nikdy nepřemýšlel. Každý z nás je nějak starý a každý z nás musí sbírat zkušenosti a stále se učit. U filmu to platí dvojnásob. Nálepku „nejmladší režisér" mít holt někdo musí a lidé mají rádi termín „nej" v jakékoliv kombinaci. Je to každopádně pomíjivé, za chvíli bude nejmladší zase někdo jiný.

Ovlivnil věk a fakt, že je Bez doteku váš debut, nějak práci na filmu? 

Ne. Všichni na filmu pracovali profesionálně, bez jakéhokoliv „zvláštního přístupu". Jedinou, na české poměry možná nezvyklou, pozicí byl herecký supervizor Michal Samir, se kterým jsme film řešili už od prvních verzí scénáře a který mi byl k dispozici, kdykoliv bylo třeba řešit cokoliv hereckého. Takového profesionála, který na place svůj čas věnuje jen hercům, bych ale přál každému režisérovi, protože ti se zároveň musí na natáčení věnovat i jiným věcem. Hercům to pomáhá v soustředění, a pokud panuje identická režijní vize, filmu to může pomoci.