Tady Kája, tady Kája... Slyšíte mě? celé dny vysílá stárnoucí autistická radioamatérka v zoufalé snaze ukázat, že přece nemůžeme být ve vesmíru sami. Mnohem horší ale je, že ona i její sestry jako by byly samy na světě: stárnoucí, nenaplněné, uvězněné pod návalem neuróz.

Smutně, byť s trochou humoru o tom vypráví Lenka Lagronová ve hře Z prachu hvězd, kterou v premiéře uvedlo pražské Národní divadlo na podkrovní scéně Kolowratu.

Lagronová je z těch nemnoha českých dramatiků, kteří dovedou třeba i o tragédii všednodenní banality psát nebanálním, "netelevizním" jazykem, se svébytnou poezií a jistou mírou abstrakce.

Zbývá vám ještě 90 % článku
Předplatné za 40 Kč na 4 týdny
  • První měsíc za 40 Kč, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se