Objekty Scerankové fungují jako přístroje. Místo baterek se do nich ale vloží divák

První ženou na Měsíci byla neohrožená plavovláska v elegantních pumpkách, která spolu se čtyřmi společníky vyrazila do vesmíru hledat zlato. Alespoň tak to na konci dvacátých let vyprávěl německý filmař Fritz Lang v němém snímku Žena na Měsíci.

Umělkyně Pavla Sceranková, která podle Langova filmu pojmenovala výstavu svých prací na Staroměstské radnici v Praze, má o ženě na Měsíci jinou představu – vidí ji jako osamocenou kovovou obryni, která si místo kyslíkové jednotky nese na zádech šatní skříňku.

Třiatřicetiletá rodačka z Košic a někdejší finalistka Chalupeckého ceny o svých dílech říká, že je nikdy nevymýšlí – hotové náměty loví v zásobárně vlastních vzpomínek a pak je zmrazuje v hmotě, aby se k nim mohla znovu vracet.