Zemřel šéf kubánského filmu. Blízký přítel Fidela Castra cenzuroval jinak než Sověti

Ve věku sedmaosmdesáti let v Havaně zemřel Alfredo Guevara Valdés. Kubánská veřejnost ho znala především jako ředitele tamního Institutu pro umění a filmový průmysl, který se zpovídal přímo Fidelu Castrovi. Guevara byl nejen Castrovým blízkým přítelem, ale i mužem, který de facto rozhoduje, co se na Kubě natočí.

Podařilo se mu sice zabránit tomu, aby kubánské filmy podstupovaly stejný cenzorní proceduru jako v sovětském Rusku, přesto Guevara prosazoval, aby se filmaři vymezovali vůči "imperialismu" a Spojeným státům. Deník New York Times tvrdí, že Guevara se vyhýbal politicky citlivým tématům a pokud mu film přišel politicky nevhodný, jeho uvedení do kin zarazil či zdržel o několik let.

Z ideologických důvodů odmítal surrealismus či abstrakci, a naopak prosazoval filmový realismus, který měl Kubáncům předkládat pouze "skutečný stav revoluce". To všechno ovlivnilo, jaké filmy na Kubě v druhé polovině 20. století vznikaly.

Boj o Felliniho

Filmoví historici však připomínají, že ve střetech kubánských režisérů s komunistickými ideology (především Blas Roca Calderiem, vysoce postaveným členem tamní komunistické strany) stál Guevara na straně umělců. Roca ve státních novinách Hoy v prosinci 1963 vydal zdrcující kritiku Felliniho snímku La dolce vita a společně s filmy Passoliniho či Buňuela jej označil za "zábavu, která by se kubánskému lidu neměla ukazovat".

Guevara okamžitě zareagoval a označil to za pokus o cenzuru, "na jakou jsme zvyklí ze Spojených států a jako upraktikovala katolická církev". Navzdory Blas Rocově vysokému postavení ve straně se tehdy Castro přidal k Guevarovi a uvedení filmů nezakázal.

"Guevarovou velkou předností bylo, že uměl chodit v politice," tvrdí filmový kritik Dean Luis Reyes. Ten šéfa kubánského uměleckého institutu kritizuje za to, že upřednostňoval své přátele a především položil základy nefunkčního, pomalého byrokratickému systému, který v podstatě znemožnil, aby se u filmu prosadili i začínající umělci. "Jeho největší chybou bylo, že nedal prostor jiným než svým známým," dodává Reyes.