Zemřel bývalý šéf Guggenheimova muzea z Prahy. Jeho loď za války potopili Němci

Ve věku třiadevadesáti let zemřel Thomas Maria Messer, kdysi věhlasný ředitel newyorského Guggenheimova muzea. Oznámil to list The New York Times. Rodák z Bratislavy, který v meziválečném období vyrůstal v Praze, stál v čele instituce – proslulé svými sbírkami umění 20. století – dlouhých sedmaadvacet let.

Messer se narodil v únoru 1920 do rodiny bratislavského kunsthistorika, který na Karlově univerzitě učil němčinu. Matka, narozená v Maďarsku, pocházela z hudebního prostředí a syna učila hrát na klavír, což však otec nepodporoval a chtěl, aby Messer dělal něco praktického.

Dítě silně poznamenal rozvod, který se odehrál v době, kdy Messer stále chodil ještě na základní školu. Z ní později nastoupil na německé gymnázium v Praze.

"Všichni jsme tehdy obdivovali Masaryka a také jsme všichni stáli na jeho pohřbu. Zpětně se věci vždy zdají růžovější, ale skutečně si myslím, že jsem vyrůstal v zlaté éře velké svobody, socialismu i demokracie," řekl Messer před pěti lety v rozhovoru pro Český rozhlas.

Německé torpédo

Messer začal v Praze studovat chemii na První státní průmyslové škole v Praze, to ho ale nebavilo. Proto přivítal možnost výměnného pobytu na Thiel College v americké Pensylvánii, kam utíkal "tak trochu před Hitlerem a zčásti proto, že to bylo příhodně načasované." Stipendium mu připravilo československé ministerstvo pro vzdělávání. 2. září 1939 díky tomu Messer odjel lodí z Velké Británie – a o den později Angličané vyhlásili válku Německu.

Loď Athenia, na níž se Messer plavil, byla během několika hodin potopena poté, co ji zasáhlo torpédo z německé ponorky (zřejmě jedno z prvních torpéd vypálených během války). Messer se však udržel nad hladinou, byl zachráněn a nakonec se do Spojených států dostal na jiné lodi.

"Přežil jsem šest velice nepříjemných hodin na záchranném člunu, než mě našli a přivezli do přístavu Galwaye v Irsku. Po třech týdnech zotavování jsem nastoupil na jinou loď a napodruhé už to vyšlo," líčil.

Chemie mu vydržela nedlouho, místo toho začal na Bostonské univerzitě studovat cizí jazyky. Když v roce 1942 univerzitu dokončil, přidal se k armádě a v Evropě pracoval na francouzsko-německých hranicích jako tlumočník americké vojenské rozvědky. "Nejčastěji jsem byl u výslechů zajatců, což byli převážně nacisté," dodal. Když válka skončila, Messer si půjčil džíp a dojel se podívat až do Prahy, kde poprvé po šesti letech uviděl své rodiče.

Nástup k Guggenheimovi

Díky vojenské službě později získal americké občanství. Po válce Messer na starém kontinentu zůstal a na pařížské Sorbonně pak vystudoval dějiny umění. "Do Prahy jsem se znovu vrátil snad až v roce 1956. Cítil jsem samozřejmě úlevu, že je nacismus definitivně pryč, na druhou stranu osvoboditelem byl Sovětský svaz. Takže tu radost poněkud mírnil fakt, že země propadla jinému autokratickému režimu."

Do čela Guggenheimova muzea nastoupil v roce 1961, dva roky poté, co se muzeum přestěhovalo do nové budovy architekta Franka Lloyda Wrighta na ulici Fifth Avenue. Messer měl tehdy za sebou zkušenost jen z řízení malého muzea v Roswellu, byl však vybavený doktorátem z dějin umění na Harvardu a vedl také Institut současného umění v Bostonu. V pohovoru s Harrym Guggenheimem uspěl a ten Messerovi své muzeum svěřil.

List The New York Times v nekrologu označil Messera za jednu z nejuznávanějších osobností amerického moderního výstavnictví. Messer prý povýšil muzeum mezi nejvýznamnější kulturní instituce v USA, rozšířil jeho sbírky, zlepšil knižní monografie a napomohl Guggnehimovu muzeu k přerodu v světovější instituci. Messer také vychoval celou generaci kurátorů a jeho metody řízení muzea byly prý vždy vstřícné a nekonfliktní.

"Do americké instituce vnesl šarm a hodnoty starého světa," řekla šéfka americké pobočky aukční síně Sotheby's a bývalá Messerova spolupracovnice Lisa Dennisonová. "Dokázal vést neuvěřitelný dialog mezi poválečným americkým a evropským uměním."

Dva vystavení Češi

Messer do sbírek Guggenheimova muzea získal díla v majetku důležitého německého dealera s uměním Justina K. Thannhausera, jenž sbíral impresionistické a postimpresionistické malby. Guggenheimovo muzeum od něj získalo například třicet děl Pabla Picassa.

Druhým výrazným krokem bylo, když Messer přesvědčil Peggy Guggenheimovou, jež s muzeem a jeho představiteli do té doby příliš nekomunikovala, aby tu v roce 1969 vystavila svoji sbírku kubistického a surrealistického umění a abstraktního expresionismu. Expozice měla mimořádný úspěch a Guggenheimová nakonec všechny obrazy muzeu věnovala.

Dnes jsou muzejní sbírky natolik silné, že si Guggenheimovo muzeum otevřelo pobočky ve španělském Bilbau a v Berlíně. Další hodlá brzy začít provozovat v emirátu Abú Dhabi.

"Vzpomínám si na dva československé umělce, které jsme v Guggenheimově muzeu v New Yorku vystavili. Prvním byl František Kupka, klíčový průkopník abstrakce a skoro současník Vasilije Kandinského, a druhý byl o hodně později Jiří Kolář, se kterým jsme se úzce spřátelili. Nerozhodoval jsem ale o výstavách na základě toho, odkud lidé byli. Řídil jsem se jen uměleckou kvalitou," tvrdil Messer.

Kramář a Národní galerie

Připomínal ale, že Národní galerie v Praze existovala dlouho před Muzeem moderního umění v New Yorku a že Praha a Paříž byla městy, která mu zprostředkovala první kontakt s moderním uměním. "Byl jsem také v úzkém kontaktu s Vincentem Kramářem, ředitelem československé Národní galerie. Kramář jí později přenechal své sbírky, díky nimž má Národní galerie jedny z nejlepších veřejných sbírek kubismu, včetně Picassa, Braquea nebo Grise," říkal Messer.

Do Prahy se vracel dlouhodobě, prý skoro každé dva nebo tři roky, aby navštívil rodinu. V roce 1988 poté pod hlavičkou Guggenheimova muzea vydal katalog k výstavě nazvané Modern Treasures from the National Gallery in Prague, na níž se sám podílel společně s tehdejším ředitelem Národní galerie Jiřím Kotalíkem (ten přispěl jen krátkým esejem) a Vladimírem Fymanem.

Byla to Messerova poslední výstava předtím, než muzeum opustil, a doprovodila ji komplementární výstava ze sbírek Guggenheimova muzea, která se pro změnu odehrála v Praze.

Po revoluci v roce 1989 působil Messer jako externí poradce českého ministerstva kultury a Národní galerie, dokud v nich nedošlo k personálním změnám. Prahu navštívil ještě roce 2006, kdy se spolupodílel na výstavě Josepha Beuyse v Muzeu Kampa. Byť se češtinu naučil až poté, co se s rodinou přestěhoval do Prahy, jazyk nezapomněl a obstojně jím mluvil až do konce života.

FOTO – ČTK