Potřeboval jsem svědectví toho, kdo zabil mé rodiče, říká režisér dokumentu o Rudých Khmerech

Od naší zpravodajky v Cannes – Rudí Khmerové mu zabili otce i matku. V převýchovném táboře, kde kambodžská komunistická strana tvořila v letech 1975-79 "nové lidi" pro rovnostářský zítřek, zemřely i jeho sestry. Režisér Rithy Panh v něm strávil jako malý pět let, než přes Thajsko utekl do Francie, která ho přijala stejně vřele jako předtím francouzští komunisté Pol Pota.

O třicet let později sedí na prosluněné terase filmového paláce festivalu v Cannes, kde v druhé hlavní sekci Un Certain Regard (Jiný pohled), promítající "inovativní a progresivní díla", soutěží jeho film Missing Picture (Chybějící fotka i Chybějící film), jenž ukazuje příběh jeho rodiny, Phnompenhu a experimentu, který vyhladil 1,7 milionu Kambodžanů.

Zmíněná chybějící fotka je snímek popravy. Pokud ji najde, možná režisér pochopí, proč a jak se stalo, co se stalo. O fotku nakonec ale nejde, hlavní je cesta po paměti. Režim Rudých Khmerů je Panhovým "tématem". Věnoval se mu už v deseti dokumentech včetně v Cannes oceněného Tábora S 21 - Vraždící mašinerie Rudých Khmerů. "Většina Rudých Khmerů mluví s dokumentaristy ráda, chtějí být slavní jako Eichmann," říká režisér.

O Rudých Khmerech jste natočil řadu dokumentárních filmů, věnujete se téhle části kambodžské historie přes dvacet let. Máte pocit, že je stále co říct, že ještě existují neuzavřená témata a neznámé kapitoly?

Určitě. Navíc, vedle mě se téhle části historie věnují mladí kambodžští dokumentaristé, jimž se snažím pomáhat. Těší mě, že je to zajímá. Jejich zájem je dvojnásob důležitý, protože o historii Kambodže a režimu Rudých Khmerů existuje řada zahraničních dokumentů a je zásadní, aby historii vyprávěli lidé, kterým patří, kteří pocházejí zevnitř. Natáčení dokumentu je pro mě nejen ukázání určité události, ale i snahou ji pochopit. Cizinci ji nemohou pochopit plně.

Cizinci zase mohou být objektivnější. Nebo máte pocit, že zahraniční dokumentaristé překroutili vaši historii? Zdálo se mi totiž, že jste mírně naštvaný, že si tak trochu vyrovnáváte účty se Západem, který na Kambodžu zapomněl nebo na ni nechce myslet...

Zahraniční produkce přijedou do Kambodže na šest, maximálně osm týdnů, natočí dokument a odjedou. Nechápou a nemohou pochopit řadu událostí nebo souvislostí. Opravdu jsem někdy naštvaný, protože jim některé věci nedocházejí.

Třeba nerozlišují mezi Khmery a Rudými Khmery. Já jsem Khmer, ale nemám s Rudými Khmery nic společného. Někdy hovoří o genocidě zevnitř, sebegenocidě, což není pravda. Já jsem svého otce nezabil ani svoji matku nebo sestry. Chci, aby byl můj názor jako Kambodžana slyšet.