Fetiš zn. Marilyn na Hradě zabere dvě hodiny, srovnání s da Vincim je ale trochu chtěné

Dráždivě vyvinutou a zároveň dětsky nevinnou platinovou blondýnku, která posílá vzdušné polibky, dodnes neomylně poznávají i ti, kteří žádný ze tří desítek filmů s Marilyn Monroe neviděli. Nová velkoryse koncipovaná výstava v Jízdárně Pražského hradu nazvaná jednoduše Marilyn ale představuje i hereččinu méně známou, posmutnělou, místy až tragickou tvář.

Navzdory tomu, že se minulý týden během transportu z Itálie ztratila část fundusu i fotografií, expozici podle ujištění italských kurátorů tuzemští zájemci uvidí v identické podobě jako návštěvníci ve Florencii, kde ji Museo Salvatore Ferragamo uspořádalo loni u příležitosti padesátého výročí hereččiny smrti.

Výstavnímu prostoru, který do více či méně tematicky uspořádaných oddílů rozdělují panely s hereččinými fotografiemi, osobními věcmi či s ukázkami z filmů, dominuje čtveřice barev: zlatá, bílá, rudá a černá. Ty symbolizují její hvězdnou slávu, cudnou krásu, vášnivou lásku i tragickou smrt.