Před sto lety vyvolala skandál, dnes už jde jen o lehce provokativní skladbu. Svěcení jara se tak asi nestane ikonickým dílem, které by mělo každoročně zakončovat festival Pražské jaro jako před lety Beethovenova 9. symfonie s Ódou na radost.
Kromě své modernistické výstřednosti a obecné výzvy k hledání něčeho nového, dosud neslyšeného nenese žádné další jasné mimohudební poselství.
Stravinského baletní partitura s tématem rituálu z doby pohanské Rusi vyvolala před sto lety v Paříži pozdvižení. V současnosti je to už jen provokativně dráždivá hudba, ale přesto doposud překvapivě moderní. Její přesné a intenzivní nedělní provedení Českou filharmonií skvěle završilo osmašedesátý ročník mezinárodní přehlídky, která celkově zůstává ukotvena ve středním proudu.
Pražské jaro až na výjimky působí jako festival příjemně závažný a přiměřeně náročný, tradičně koncipovaný a vcelku konzervativní.
- Veškerý obsah HN.cz
- Mobilní aplikace
- Bez reklam
- Odemykejte obsah pro přátele
- Články v audioverzi + playlist
- Možnost kdykoliv zrušit
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.










