I za války se lidé smáli, říká pamětník holokaustu a spisovatel Uri Orlev

Do své nejslavnější knihy vložil izraelský spisovatel dětské literatury Uri Orlev vlastní vzpomínky. Prošel varšavským ghettem i koncentračním táborem Bergen-Belsen.

"Ostrov v Ptačí ulici ale není jen příběh o válce. Je to zkrátka dobrodružná knížka, žánr známý všem kulturám. Dřív jsem si myslel, že jsem napsal knihu o holokaustu – ale když vyšel v USA překlad, získala kniha Cenu Edgara Allana Poea udílenou za dobrodružnou literaturu. Až tenkrát jsem si uvědomil, co na té knížce vlastně je," říká Uri Orlev.

HN: Už vaše první kniha pro děti, Bestie z temnot, klade na mladé čtenáře značné nároky. Pojednává o chlapci, jehož otec zahynul ve válce. Jak se podle vás děti dokážou s takovýmito tématy vyrovnat?

Nemyslím si, že je to tak těžké. Bestie z temnot se už řadu let výborně prodává, je to bestseller například ve Španělsku, kdo ví, proč právě tam, a také v Brazílii. Ten příběh pomohl mnoha dětem překonat jejich traumata, vyrovnat se se ztrátou někoho blízkého...

Otec jednoho chlapce padl v Jomkipurské válce a já jsem mu tu knížku věnoval. Všude ji potom s sebou nosil, neudělal bez ní ani krok. Po vydání Ostrovu v ptačí ulici jsem zase dostal dopis od černošského chlapce z Ohia. Popisoval mi, nakolik se ten příběh podobá jejich realitě: jak mu na ulici zastřelili bratra a jak z toho byli rodiče smutní, protože táta tvrdě pracoval, aby vydělal peníze a mohl syna poslat na univerzitu. Ten dopis mě velmi hluboce zasáhl.

HN: Diskutujete se svými čtenáři o těchto tématech?

Největší zážitek mívám ze setkání s dospělými Němci. Děti jsou všude stejné, ale kdykoli se pořádá nějaká beseda s dospělými Němci, máme oni i já stejný problém: já coby oběť a oni coby potomci viníků. A tak představují naše setkání hlubší a zásadnější zkušenost než podobné akce kdekoli jinde na světě.