Sir Tlamajzna Jagger si v sedmdesáti prošel peklem, očistcem i nebem

Vzhledem k postupující erozi vrásek na tváři sira Micka Jaggera je pochopitelné, že nemine rok, aby někdo neprohlásil rockovou hudbu za přežitek a za jejím demiurgem neudělal definitivní tečku: "Tak žili a bojovali..." Jenže letopisy Rolling Stones se píší i v pozdním věku. Nejslavnější rocková kapela 20. století před měsícem poprvé vystoupila na festivalu v Glastonbury, kde nad pódiem nechala vzlétnout mechanického fénixe. Tento týden vydala záznam červencového koncertu v Hyde Parku a navzdory zhoršující se artróze kloubů kytaristy Keitha Richardse, která se podepisuje na příležitostně zpackaných riffech, je ve hře stále podzimní turné po Evropě.

Není divu. Status Stounů se v novém tisíciletí blíží pověsti starých králů a muži, který post frontmana povýšil na jakýsi ekvivalent Ludvíka XIV., se dnes na koncerty chodí klanět už čtvrtá generace posluchačů. Ten muž je stále tenký jako proutek, pořád tančí jako oživlé origami a je to čerstvě sedmdesátiletý Mick Jagger.