Ať je člověk pár kroků od domu, nebo na cizím kontinentě, místní obrazová vodítka mu napovědí, která toaleta slouží dámám, za jakými dveřmi najde ošetřovnu a kde nebude vítaný, pokud má zrovna v ruce zapálenou cigaretu, kornout zmrzliny či střelnou zbraň.

Americký umělec Keith Haring usiloval na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let o to, aby jeho umění bylo stejně čitelné a přímočaré jako piktogramy.

V deníkových zápiscích, jež nyní vyšly v českém překladu, vytýká umělcům, že vytvářejí nesrozumitelná díla a tím lidem odpírají právo na to těšit se z umění. Teprve až se umění otevře divákům, mohou se otevřít i oni jemu, uvažuje Haring.

Svému deníku svěřoval úvahy o palčivých otázkách doby a rozvíjel v něm osobní filozofii tvorby. Aby se k ní mohl vracet ve chvílích, kdy ztrácel víru, že má jeho malování smysl.

Zbývá vám ještě 90 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se