Že si mě vybral Spielberg, není žádná pohádka o Popelce a princi, říká Allan Starski

Dodnes mě překvapuje, že ho nezakázali, říká polský filmový architekt Allan Starski o snímku Andrzeje Wajdy Muž z mramoru, na němž pracoval.

Pro politickou satiru o budovatelské éře a stínech, které vrhla na polskou společnost, zrekonstruoval vizuálně padesátá léta a montážemi zasazujícími hrdinu do dobových filmových týdeníků "předběhl" Forresta Gumpa. Po stalinském Polsku postavil Starski od základů Dickensův Londýn pro Romana Polanského nebo krakovské ghetto pro Stevena Spielberga. Za práci na jeho Schindlerově seznamu získal Oscara.

"Spielberg je silná osobnost, která ví, co chce," říká o práci s americkým režisérem Starski, jenž byl posledním z hostů minulý týden skončené Letní filmové školy v Uherském Hradišti.

Kvůli Spielbergovi ostatně Starski přijal i zakázku, jež se vymyká z jeho filmografie plné dramat a velkofilmů – teenagerskou komedii Eurotrip. Nejenže znovu pracoval pro Spielbergovu firmu, ale na Barrandově mohl postavit pět evropských měst. To je pro filmového architekta jako vzít dítě do cukrárny.

HN: U vašeho otce, předního polského scenáristy a skladatele Ludwika Starského, se po válce scházela polská filmová elita. Pamatujete si na ta setkání?

Byl jsem malý kluk, takže pro mě to byli jen příjemní lidé, kteří mluvili o filmu. Pamatuji si, že jsem otci kradl scénáře a četl je místo knih, z čehož nebyl dvakrát nadšený.

Scénářů u nás leželo plno, protože vedl i scenáristickou skupinu. Snažil se scénáře, které nepotřeboval, ničit, trhal je napůl a já je pak zase skládal dohromady. Vzal mě ale do studia v Lodži do kulis k natáčení prvního poválečného polského filmu Zakázané písně. Naprosto mě uchvátilo, když jsem zjistil, že za zcela reálně vypadající zdí je ve stropě díra a že je to jen jako.

HN: Bral vás otec do práce často?

Výjimečně. Později jsem s ním ale vedl vášnivé diskuse o výpravě mých filmů. Nebyla to konfrontace, jen rozdílný generační pohled. Na podzim se k otci "vrátím", budu dělat výpravu k muzikálu o konkurzu na Zakázané písně, v němž otec figuroval jako výrazná postava.