Musím jít za hlasem, ne za emocemi, říká sopranistka Janková

Exaltovaná, zamilovaná, odevzdaná. Sopranistka Martina Janková přiřazuje Bachovým kantátám, které zpívá na nyní vydaném albu, lidské vlastnosti. Desku natočila během koncertů s barokním orchestrem Collegium 1704 a dirigentem Václavem Luksem. Respektovaná pěvkyně, v jejímž hlase nelze přeslechnout rodnou Moravu, žije dlouhá léta ve Švýcarsku, kde se v roce 1998 stala sólistkou Curyšské opery.

Nahrávání alba Bachových kantát bylo podle ní nesmírně intenzivní. "Měli jsme jeden koncert v Ostravě, tam byla pro nahrávání nevhodná akustika, pak jsme jeli do Opavy a tam jsme natáčeli během koncertu, dotáčeli do půlnoci a zbytek dodělávali během následujícího dopoledne," líčí Martina Janková rychlost, v jaké deska vznikala.

HN: Johann Sebastian Bach v sobě spojuje vážnost a spiritualitu s melodiemi přímo operními. Jeho kantáty jste si vybrala cíleně?

Můj bývalý spolužák, zakladatel i ředitel Svatováclavského hudebního festivalu Igor Františák, mě požádal, abych první ročník před deseti lety otevřela Bachovými kantátami, ale já v té době byla angažovaná v opeře takovou měrou, že jsem postrádala nutnou dávku soustředění a usebrání, které Bachova hudba potřebuje. Slíbila jsem, že to v budoucnosti vynahradím, což jsem měla šanci nyní splnit, a to dokonce s tak vynikajícím dirigentem a tělesem, jako je Václav Luks a jeho Collegium 1704.

Sestavili jsme tedy koncerty a desku z kantát duchovních i světských, navzájem velice rozdílných. Jedna z nich je koloraturní, exaltovaná, další zamilovaná, třetí odevzdaná, meditativní. Spojuje je, že v nich hraje sólový dechový nástroj se sopránem v duetu. A potom – je to krásné vyjádření tří způsobů radosti. Za prvé radost z lásky mezi mužem a ženou, to je svatební kantáta, za druhé radost ze spasení a za třetí z naplnění lidského života.

HN: Čím je Bach pro zpěváka náročný?

Na rozdíl třeba od Mozarta vede hlas, jako by to byl nástroj.