Philip Glass sklonil hlavu, podíval se na ruce a zjistil, že nejsou jeho. Že je po klaviatuře vede něco cizího.
V posledním dějství pátečního koncertu, který v ostravském Gongu trval s přestávkami pět a půl hodiny, jako by začal proces mechanizace: proměna členů Glassova ansámblu na stroje.
Ale ty nehybné lidské schránky, které před sebou bez sebemenšího očního kontaktu tlačí trojspřeží elektrických varhan, ženského hlasu a příčných fléten se saxofony, nejsou neobydlené. Jen poznamenané vrcholným soustředěním na proud Glassovy daleké a zdánlivě samovolné Hudby ve dvanácti částech.
Ta však pod svým chladným povrchem přenáší kolosální kvantum informací.
Zbývá vám ještě 90 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se
