Ostravské bienále žije dnem i nocí. Lepší jít do vězení, než mu škrtat v rozpočtu, říká ředitel

Petr Kotík sedí v dirigentském salonu ostravského Domu kultury, vypadá uvolněně a tváří se spokojeně. “Všechno je, jak má být,” říká umělecký ředitel ve chvíli, kdy se jeho hudební festival Ostravské dny právě přehoupl do druhé poloviny. “Všechny koncerty byly úspěšné.”

Ještě před pár minutami ale bylo vše jinak. Kotík přispěchal z generálky s Janáčkovou filharmonií, která zkoušela skladbu Iannise Xenakise nazvanou Dox-Orkh, a s dirigentem Rolandem Kluttigem s obavami mhouřili očima do not: “Končí o šestnáctinku dřív, než by měli. To mě děsí.”

A problémů bylo ještě víc. Co třeba střet se skladatelem, který chtěl odříct provedení své skladby, pokud festival nedodá správné tympány? Co jiný autor, jehož dílo se letos málem neuvedlo, když se soubor Ostravská banda vzbouřil jeho způsobu zkoušení? A co teprve těch asi padesát tisíc dolarů, které Kotíkovi a ředitelce festivalu Renatě Spisarové ještě stále chybí v rozpočtu?

“Možná, že půjdeme za mříže,” krčí Kotík rameny. “Ale lepší je skončit ve vězení, než festivalu ublížit škrty v rozpočtu.”