Lois Lowryová

Dárce

2013, Argo, přeložila Dominika Křesťanová

Byl skoro prosinec a Jonas začínal mít strach. Ne. Špatné slovo, opravil se vduchu. Strach je pocit, který člověku svírá žaludek a znamená, že se stane něco hrozného. Takový strach cítil před rokem, když se nad společenstvím dvakrát ukázalo neznámé letadlo. Viděl ho při obou přeletech. S přimhouřenýma očima zahlédl, jak se štíhlý tryskáč mihl po obloze takovou rychlostí, že z něj zbyla skoro jen šmouha, a v příštím okamžiku se v jeho stopách rozlehla hromová rána. A o něco později přeletělo stejné letadlo ještě jednou, tentokrát z opačné strany.

V první chvíli Jonas jenom žasl. Ještě nikdy neviděl letadlo tak zblízka, protože létat nad obydlenou plochou bylo proti pravidlům. Čas od času ale přilétaly na přistávací plochu za řekou nákladní letouny se zásobami, a děti pokaždé vyrazily na kole k řece a zaujatě sledovaly vykládání. Prázdná letadla pak znovu odlétala na západ, vždycky pryč od společenství.

To letadlo před rokem bylo ovšem úplně jiné. Žádný těžkopádný břichatý nákladní letoun, ale jednomístný tryskáč se špičatým nosem. Jonas se tehdy zarazil a nejistě se rozhlédl kolem sebe. Dospělí i děti stejně jako on nechali všeho, co právě dělali, a celí zmatení čekali, jak se ta nezvyklá událost vysvětlí.

Pak dostali všichni občané rozkaz, aby šli do nejbližší budovy a nevycházeli. Okamžitě, zdůrazňoval chrčivý hlas v amplionech. Kola nechte ležet.

Jonas bez váhání poslušně položil kolo na cestičku za rodinným příbytkem, zaběhl dovnitř a zůstal tam. Byl sám. Oba rodiče byli v práci a sestřička Lily si hrála ve středisku péče o děti, kam chodívala vždycky po škole.

Když se podíval oknem ven, neviděl ani živáčka. Nikde žádný zametač, údržbář nebo roznašeč jídla, kterých bylo jindy touhle dobou všude plno. Jen tu a tam leželo jízdní kolo položené na boku — jednomu se ještě pomalu otáčelo přední kolo.

Tehdy měl strach. Vnímal očekávání, prostupující celým ztichlým společenstvím, a svíral se mu žaludek. Třásl se.

Ale nešlo o nic vážného. Za pár minut to v amplionech znovu zapraskalo a hlas, tentokrát už klidnější a zdaleka ne tak naléhavý, vysvětlil občanům, že si pilot při výcviku popletl navigační instrukce, omylem zatočil špatným směrem a pak se pokoušel vrátit dřív, než jeho chybu někdo zpozoruje.

Netřeba dodávat, že dotyčný pilot bude vyřazen, zakončil hlas hlášení a rozhostilo se ticho. Poslední věta vyzněla trochu ironicky, jako by daná skutečnost hlasatele pobavila, a i Jonas se maličko pousmál, i když věděl, o jak závažnou věc se jedná. Vyřazení představovalo pro produktivního občana zásadní rozhodnutí — byl to strašlivý trest, který se uplatňoval jen v případě neomluvitelného pochybení.