Recenze: Gravitace ve 3D je impozantní. Další dimenzi jí dodává výkon Bullockové

Život ve vesmíru není možný, zní strohé oznámení, které otevírá sci-fi Alfonse Cuaróna Gravitace. Následuje výčet faktů dále podtrhávajících neúprosnost oné holé věty: žádná voda, žádný vzduch, žádná atmosféra. Nikdo vás neslyší křičet.

Cuarónův podobně strohý příběh o dvojici astronautů, kteří se po havárii snaží vrátit na Zemi, přitom staví ještě na jiné, převrácené premise: že za jistých okolností není život možný ani na Zemi.

V Gravitaci, jež zahájila letošní festival v Benátkách a včera měla českou premiéru, se režisér obratně vrací k existenciálním kořenům sci-fi a přesvědčivě vytváří dojem, že přerušuje meteorický let žánrových spektakulárních blockbusterů, jež se s ohlušujícím rachotem přehnaly přes letní filmovou sezonu. Přitom je z podstaty dalším z nich. Jen meditativně pomalým, se staženým zvukem a dostatkem prostoru pro emoční investici.